hlavna stranka

Svedectvá-zatajovaná pravda o zrode komunizmu


Odsudzovanie komunizmu bez odsúdenia židoboľševizmu je historickým klamstvom.

Uvedené fakty a štatistické údaje sú historické fakty a nie osobné názory. Tieto skutočnosti hovoria same za seba a každý si môže vytvoriť svoj vlastný názor. Fakty však namajú byť zatajované, história sa nedá prekrúcať len preto, lebo tieto fakty sú pre niekoho nepríjemné.

Komunistická tajná polícia, ktorej názov sa viackrát menil vrátane, Čeka, OGPU, GPU, NKVD, NKGB, MGB, a KGB, bola najobávanejším policajným aparátom vo svetovej histórii. Uväznila, umučila alebo zavraždila viac ako 30 miliónom Rusov a Východoeurópanov. Rovnako konzervatívnejší sovietski historici 60- tých rokov uvádzali počet zavraždených medzi 20 až 40 miliónmi. Tieto údaje neobsahovali milióny, ktorí boli vyhnaní, uväznení, v exile, umučení a vysídlení. Držiteľ Nobelovej ceny Alexander Solženicin vo svojom diele "Súostrovie Gulag" vychádzal z údajov sovietskych štatistikov, ktorí mali prístup k tajným štátnym archívom, I. A. Kurganov uviedol, že v období rokov 1918 až 1959, najmenej 66 miliónom ľudí zomrelo rukami komunistických vládcov Ruska. Hoci počty môžu byť oveľa vyššie. V Súostroví Gulag II. Solženicin potvrdil, že Židia zriaďovali a organizovali správu systému sovietskych koncentračných táborov, v ktorých umierali milióny kresťanov. Na obrázku zo strany 79 Súostrovia Gulag II. sú vedúci velitelia najväčšej vraždiacej mašinérie na svete. Sú to Aron Solts, Yakov Rappoport, Lazar Kogan, Matvei Berman, Genrikh Yagoda, and Naftaly Frenkel. Všetci šiesti boli Židia.

Svědomí Conscience

SIONISMUS A RUSKA REVOLUCE

               Ve vánočním čísle Svědomí 12/2004 se Daniela Horáková zabývala v článku: "Kde zůstala záruka svo­body projevu" případem německého poslance CDU Martina Hohmana, který byl odvolán z funkce, když se vyjádřil, že Židé byli do velké míry zodpovědní za rus­kou revoluci v roce 1917. Tento výrok je opodstatněn historickými událostmi.

               Ruská Říjnová revoluce 1917 byla připravena vněj­šími silami, které se snažily odstranit ruskou vládu a tím také carskou rodinu, která sjednocovala ruskou šlechtu a dávala celistvost celému impériu. V boji o nadvládu bylo nutné tuto celistvost, třebaže jen sym­bolickou, odstranit a Rusko ovládnout pomocí revo­luce.

              Marx předpovídal, že k revoluci proletariátu dojde v průmyslově nejvyspělejších zemích; Rusko bylo pra­vý opak, země v podstatě zemědělská s ohromným prostranstvím, kde se majetek neprodával podle roz­lohy země, ale počtu "duší", tedy mužíků, kteří ji mnoh­dy v takzvaných "zemljankách" obývali. Z tohoto kon­trastu bohatství šlechty, která zanedbávala lid a větši­nou trávila čas a rozhazovala peníze v Paříži a na fran­couzské Riviéře, těžili jak revolucionáři tak i bankéři. Financovali jednak zadluženou šlechtu, ale také vykořisťovali nevědomé mužiky, které postupně připravovali o jejich soukromý majetek lichvářskými půjčkami. Pe­něžnictví byla historicky doména Židů, o čemž existuje bohatá literatura. Odpor proti "půjčovatelům peněz" rostl do té míry, až docházelo k "pogromům" ventilují­cím nenávist vykořisťovaných "mužiků" proti židovské lichvě. Ani carská rodina nebyla Židům příznivě naklo­něna a Židé byli z Ruska vypovězeni. Podobně se tak stalo v četných zemích, jako například ve Francii, Špa­nělsku, Portugalsku a Anglii. Toto jsou historická fakta a není třeba je dokumentovat. Obsáhlou analýzou se již zabývala řada významných historiků. Část Židů vy­povězených z Ruska našla přístřeší v Americe, ale mnoho z nich toužilo vrátit se do Ruska a ti hledali prostředky a spojence, jak toho docílit.

               V knize "The World at the Cross Roads" ("Svět na rozcestí" od Borise Brasola se uvádí:
"Ruská revoluční strana Ameriky zřejmě zapo­čala opět svoji činnost. Ohromný vývoj událostí bude následovat. První důvěrná schůze, která znamenala začátek nové éry násilí, se uskutečnila 14. února 1916 v New Yorku, East Side. Bylo přítomno 62 delegátů, padesát z nich "veteránů" revoluce z roku 1905, zbytek nově přijatí členové. Mezi delegáty bylo velké procento Židů náležejících k intelektuální třídě doktorů, spisova­telů atd., ale také profesionální revolucionáři.... Disku­se se hlavně týkala toho, jak najít prostředky k zahá­jení revoluce v Rusku, jelikož podle tajné zprávy obdr­žené z Ruska byl příznivý moment velice blízko, pokud by byly nutné přípravy neprodleně provedeny. Nejzá­važnější problém - finanční otázka - se setkal s okam­žitým ujištěním, že potřebné prostředky budou velkodušně financovány jedinci, kteří sympatizují s hnutím za "osvobození ruského lidu". Jméno Jakoba Schiffa bylo několikrát zmíněno." Boris Brasol pokračuje:
                "Historie spolupráce německé vlády s mezinárod­ním kapitálem, který sehrál roli v zničení Ruska nebyla dosud napsána.....Ale není náhoda, že na schůzi ve Stockholmu v roce 1916 došlo k dohodě mezi bývalým ruským ministrem, vnitra, Protopopovem a německým ministerstvem zahraničí, reprezentovaným Maxem Warburgem (jeho bratři byli členové mezinárodní ban­kovní firmy Kuhn, Lób a co., ve které Jakob Schiffbyl partner - seniora která údajně financovala ruskou re­voluci). Versailleské konference se zúčastnil také Max Warburg, který byl v té době šéfem poloprívatní orga­nizace kontrolující finance US) byl současně členem americké delegace vedené Bernardem Baruchem, hlavním finančním poradcem amerického prezidenta Wilsona. Versailleské smlouvě je přičítána zodpověd­nost za vytvoření podmínek pro vznik druhé světové války.
Lenin byl s pomocí německé císařské tajné služby, jejímž šéfem byl Max Warburg, převezen se svým doprovodem v zapečetěném vagóně ze Švýcar přes Německo do Ruska. Lenin dva týdny před takzvanou Velkou říjnovou socialistickou revolucí v roce 1917 svolal tajnou schůzi klíčových členů Ústředního výboru, kteří rozhodli o násilném převzetí moci. Z dvanácti zú­častněných byli čtyři Rusové (včetně Lenina), jeden Gruzínec (Stalin), jeden Polák (Dzeržinský, později nej­obávanější šéf tajné police ČEKA) a šest Židů. (Taktéž Paul a Max Warburg, Baruch a četní méně důležitější činitelé Versailleské smlouvy byli Židé.)
                Za převzetí moci bylo ustanove­no sedmičlenné "Politbyro", které se skládalo ze dvou Rusů, Lenina a Bubnová, Stalina (Dzougašvili) z Gruzie a čtyř Židů: Trocký (Bronstein), Zinoněv (Apfelbaum), Sokolnikov a Kamaněv. Současný petrohradský sovět, jehož předsedou byl Trocký, vytvořil 18členný "Vojenský revoluční výbor" přímo zodpovědný za násilné převzetí moci. Vý­bor se skládal z devíti Rusů, jednoho Ukrajince, jedno­ho Poláka, jednoho Kavkazce, a šesti Židů. Za dohled nad organizací povstání bylo zodpovědno pětičlenné předsednictvo se stávající z jednoho Rusa (Bubnov), jednoho Gruzínce (Stalin), jednoho Poláka (Dzeržins­ký) a dvou Židů (Sverdlov a Urický). Tyto instituce byly podstatou veškeré moci, a proto je důležité identifiko-vat jejich členy a jejich příslušnost.

               Winston Churchill zdůraznil klíčovou roli Židů v bol­ševickém hnutí. Ve své úvaze uveřejněné 8. února 1920 (London lllustrated Sunday Herald) varoval před světovou bolševickou konspirací, která se snaží svrh­nout civilizaci.
Churchill píše:
"Není důvod přehánět roli přijatou k vytvoření bolševismu a uskutečnění ruské revoluce těmito internacio­nálními a většinou atheistickými Židy. S výjimkou Le­nina, většina vedoucích postav jsou Židé".
Dále píše:
'Základní inspirace a motivace přichází od židovs­kých vůdců. V sovětských institucích je nadvláda Židů ještě více ohromující".
1.Winston Churchill- The Role of the Jews during The Russian Revolution
(http://www.mosaisk.com/revolution/Winston-Churchill-Zionism-Versus-Bolshevism.php
)
2.Rt. Hon. Winston S. Churchill:A Struggle for the Soul of the Jewish People -Sunday Herald February 8, 1920, page 5 (http://www.fpp.co.uk/bookchapters/WSC/WSCwrote1920.html)
3.1920 - Churchill - Zionism versus Bolshevism
( http://www.scribd.com/doc/200538/1920-Churchill-Zionism-versus-Bolshevism-on-Illuminati-OCR-by-MatRoX
)
Prominentní, ne li nejdůležitější součást systému terorismu vykonává ČEKÁ (později GPU, OGPU, NKVD a KGB), která byla ovládána Židy.
                Historik Sálo Baron uvádí, že v tajné policii ČEKÁ na Ukrajině byli Židé zastoupeni osmdesáti procenty. Talmudská pomsta "pohanům" dala podnět k masakru v tomto údobí. V srpnu 1918 Židé Peters, náčelník ČEKÁ v Petrohradu, nařídil "masový teror" na Rusy a Zinoněv (Apfelbaum) žádal, aby deset miliónů Rusu bylo "vyhubeno". Britská vládní bílá kniha o bolševismu (1919) zaznamenává masakr Ruských mužíků, který následoval.
Není zapotřebí zdůrazňovat, že intenzivní touha po pomstě byla vznícena v srdcích ruských lidí", napsal Winston Churchill.
David R. Francis, US velvyslanec v Rusku, varoval v lednu 1918 v jeho depeši do Washingtonu: "Vedoucí bolševici jsou Židé a většina z nich, možná devadesát procent, se nevrátila z exilu (většinou z New Yorku) a nemají zájem o Rusko ani žádnou jinou zemi, ale jsou to intemacionalisti, kteří se snaží o vyvolání světové sociální revoluce".
Nizozemský velvyslanec v Rusku, Oudendyke (1920), vyjádřil podobný názor krátce po Churchillovi: "Pokud bolševismus nebude uštípnut v poupěti, tak se rozroste do Evropy a celého světa, jelikož je organizo­ván a prováděn Židy, kteří nemají národnost a jejichž cíl je ničit pro jejich vlastní výhody existující pořádek".
                 "Bolševická revoluce", napsal vedoucí americký židovský deník v roce 1920, "byl převážně produkt ži­dovského myšlení, židovské nespokojenosti, židovské­ho úsilí zmařit" (American Hebrew, New York, Sept. 1920).
Izraelský historik, Louis Rapaport (Stalins's War Against the Jews, New York: Free Press 1990) píše:
Hned po revoluci mnoho Židů žilo v euforii vzhle­dem k jejich vysoké účasti v nový vládě Lenina, jehož první Politbyro bylo ovládáno Židy, kteří se účastnili všech aspektů revoluce, včetně té nejšpinavější práce.
Navzdory komunistickým slibům vymazat antisemi­tismus, který se po revoluci rychle rozšířil proti četným Židům v sovětské administraci a jejich kruté sovětizaci. Nová sovětská vláda vydala zákon, který nařídil, že an­tisemitismus v Rusku bude považován za zločin. Tím byl nový komunistický režim první ve světě, který přís­ně trestal všechny projevy antisemitského cítění.
Americký židovský učenec Frank Golder v roce 1925 napsal:
"Protože tak mnoho sovětských vůdců jsou Židé, antisemitismus rapidně získává, obzvláště v armádě a mezi inteligenci, která se cítí být vytlačovaná syny Izraele."

                 S umírajícím Leninem celkové vedení převzal Zino­něv (Apfelbaum), který také společně s Leninem nařídil vyvraždění carské rodiny v Jekatěrinburgu (provedeno 20. července 1918 popravčí četou vedenou Jakovém Jurovským údajně také Židem).
Detailní popis zavraždění cara, jeho manželky a pěti dětí byl uveřejněn Robertem Wiltonem, váženým dopisovatelem londýnských Timesů v Rusku po 17 let. Po útěku bolševiků před Bílou armádou, se Wilton 25. července přesvědčil o této tragédii a dokumentoval ji v knize: "The Last Days of the Romanovs". (Posled­ní dny Romanovců).
Ve Francouzské verzi "Les dernier jours des Romanofs" (Robert Wilton) se dočteme na str. 136-137, jaké bylo rozdělení moci v nejdůležitějších vládních orgánech v roce 1920:
Ústřední výbor: 62 členů: 5 Rusů, 1 Ukrajinec, 6 Litevců, 2 Němci, 1 Čech, 2 Arméni, 3 Gruzínci, 1 Karaim a 41 Židů.
Komise pro Moskvu: 36 členů: 1 Němec, 1 Polák, I Armén, 2 Rusové, 8 Litevců, 23 Židů.
Rada lidových komisařů: 2 Arméni, 3 Rusové a 17 Židů.
Podle dat ze sovětského tisku: z 556 důležitých funk­cionářů v bolševickém státě (zahrnuje výše uvedené) v roce 1918-1919 bylo: 17 Rusů, 2 Ukrajinci, 11 Arménů, 35 Litevců, 15 Němců, 1 Maďar, 10 Gruzínců, 3 Poláci, 3 Finové, 1 Čech, 1 Karaim, 457 Židů.

                  V knize, kterou napsal Prof. Dr. Denis Fahey, "The Rulers of Russia", lze nalézt detailní seznam jmen lidí dosazených do určených pozic. Je také málo známo, že "Čech" Volach (Wajlach) se přejmenoval na Litvínov a byl skutečný ruský Žid.
Bylo by omylem domnívat se, že Židé ovládali pouze bolševickou stranu. Jiné ruské politické strany měly podobné politické vedení.
Menševici: 11 členů, všichni Židé;
Lidoví komunisté: 6 členů, 5 Židů a 1 Rus;
Pravicová opozice: 15 členů, 13 Židů, 2 Rusové (Kerenský - Kirbis a Čajkovskij);
Levicová strana: 12 členů, 10 Židů, 2 Rusové;
Anarchisté: 5 členů, 4 Židi a 1 Rus;
Polská komunistická strana: 12. členů, všichni Židé.
Tyto strany zdánlivě měly tvořit opozici bolševikům, ale ve skutečnosti pouze opozici rozštěpily a tím osla­bily: z 61 jedinců ve vedení těchto "opozičních" stran bylo 6 Rusů a 55 Židů.
                 V této souvislosti není bez významu, že podle některých historiků většina východoevropských Židů není semitského původu. Ruští, polští a jiní východo­evropští Židé jsou snad potomci Chazarů, vyhynulého turkotatarského národa, který žil počátkem středověku na Urale, později na Krymu a v jižním Rusku, kde vy­tvořil velkou říši a ovládli četné slovanské kmeny. Konstantin a Metoděj mezi nimi šířili křesťanství, dříve než byli vysláni na Moravu. Chazarští cháni však již o století dříve přijali z části islám, ale většinou judais­mus. Říše zanikla v 11. století a obyvatelé byli vytla­čeni do přilehlých částí Evropy, kde vytvářeli své obce v diaspoře jako Židé - Aškenázové. Východoevropští Aškenázové tvoří většinu Židů v Americe, ale pravými Židy, potomky biblických Hebréjů, vlastně nejsou. Tito Pseudožidé hráli důležitou roli v bolševickém hnutí, (a později vytvořeni Sionismu); zatímco praví Židé, Sefardové, se na něm nepodíleli. Židovská identita není determinována náboženskou vírou (většina Izraelců jsou ateisté), ani rasou, jelikož Aškenázové jsou spříz­nění s turkotatarskými kmeny, nejsou semité. Slovo antisemitismus je vlastně mylné a pozbývá významu. Tento problém je detailně popsán v knize "Třináctý Kmen" od Artura Koestlera, vynikajícího židovského spisovatele a intelektuála.
               Výše uvedené komentáře prominentních jedinců obeznámených s událostmi v Rusku za Říjnové revo­luce a hlavně statistické údaje jsou historická fakta a ne osobní názory. Tyto skutečnosti mluví samy za se­be a každý si může udělat svůj vlastní názor. Fakta ovšem nemají být zatajována, nelze pitvořit historii jen proto, že je pro někoho nepříjemná.

L.K. Per un. March 10. 2004

Hore
hlavna stranka