|
|
Justičná vražda Pavla Wonka
Svedectvo o smrti Pavla Wonka
OBĚŤ KOMUNISTICKÉHO NÁSILÍ
Pavel WONKA *
23. 1. 1953
Vrchlabí okr. Trutnov
+
24. 4. 1988
věznice ministerstva spravedlnosti v Hradci Králové
český občan
"Pochybuji, že nějaký estébák měl radost, když se s ním bavil...
...chtěl režim ničit. Nebál se přímého střetu."
Karel Srp o Pavlu Wonkovi
Pocházel ze smíšeného manželství, jeho částečně německý původ mu působil obtíže, jež vzbudily jeho akutní citlivost k bezpráví. Snad kvůli zájmu o elektroniku nastoupil po základní škole do učení na automechanika, které ukončil maturitou.
70tá léta
Třikrát se pokusil o přijetí na právnickou fakultu, vždy byl ale kvůli nevyhovujícímu posudku ze zaměstnání odmítnut. Studoval proto práva laicky a díky jejich znalosti se brzy stal "právníkem chudých" - pomocníkem prostým občanům osamoceným proti státní mašinérii. Kromě toho otevřeně kritizoval porušování zákonnosti státními orgány i nomenklaturou. Za tuto aktivitu byl postihován on osobně i členové jeho rodiny. To samozřejmě upoutalo pozornost VONS, Amnesty International a dalších organizací. Během krátké doby bylo proti němu zahájeno osm jednání, nakonec je samy orgány zastavily.
22. 4. 1982
Zatčen, po 5 měsících propuštěn na zákrok Generální prokuratury ČSR (nebyly dány zákonné důvody vazby).
19. 1. 1984
Znovu zatčen, na základě nepřímých a zfalšovaných důkazů (zaměstnavatel přišel s novým vykonstruovaným obviněním poté co viditelně zaujatý svědek odvolal u soudu výpověď) odsouzen okresním soudem v Náchodě za "rozkrádání socialistického majetku" k odnětí svobody na 14 měsíců, plný termín odsloužil ve vězení Plzeň-Bory. Protože byl odsouzen na dobu delší než 1 rok, dostal zároveň podle § 59 zákoníku práce výpověď ze zaměstnání.
1986
Po propuštění z vězení ještě ostřeji kritizoval realitu socialistické "spravedlnosti". Po zjištění, že teoreticky taková možnost existuje, že to Ústava umožňuje, se rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát do Federálního shromáždění, ve svém volebním programu (výňatky z programu vyšly v Informacích o Chartě 77 č. 9/1986), kritizoval současný stav společnosti. Ústřední volební komise jej však odmítla zaregistrovat jako kandidáta.
květen 1986
Krátce po volbách byl společně s bratrem Jiřím zatčen a obviněn z rozšiřování volebního programu (protistátní tiskoviny) a z "útoku na veřejného činitele" - teprve 4 měsíce po tom, co se údajný trestný čin udál.
květen 1987
Pavel, který vyšetřovací vazbu využil k sepsání 93 tezí a mnoha dokumentů týkajících se věznění, byl odsouzen podle § 100 odst. 1a tr. zákona (pobuřování) k odnětí svobody na 21 měsíců a ke třem letům následného ochranného dohledu. Jiří byl odsouzen za pobuřování (kriticky pojatý vlastní, v té době státem mnohde vyžadovaný, socialistický závazek) k 12 měsícům odnětí svobody, ale byl propuštěn, protože si odpykal trest ve vyšetřovací vazbě. Proti rozsudku se oba odvolali, ale Nejvyšší soud rozsudek potvrdil.
1987
Nejméně 60 občanů u nás i v zahraničí se zúčastnilo protestní řetězové hladovky (od 13. 6. do 15. 8. 1987) za propuštění Pavla Wonky (Informace o Chartě 77 č. 11/1987)
13. 8. 1987
Pavel byl převezen do nápravně-výchovného ústavu (NVÚ) Minkovice-Liberec. Tam hned po příjezdu surově zbit. Patřičné lékařské ošetření mu bylo odmítnuto i přes příznaky otřesu mozku. Na protest proti tomu odmítl pracovat, což vedlo k dalším kázeňským trestům, násilnostem a nakonec k nové obžalobě z "maření výkonu úředního rozhodnutí". Kvůli rapidně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu byl na nátlak domácí i zahraniční veřejnosti převezen do vězeňské nemocnice v Praze Na Pankráci. Později byl na Borech a na vězeňském oddělení v Bohnicích.
26. 2. 1988
Ze zdravotních důvodů (mj. nemohl chodit) byl propuštěn z vězení.
5. 4. 1988
Zatčen při opouštění vojenské správy v Trutnově, kde vyřizoval svou žádost o povolení k vystěhování do NSR. Následně uvězněn dle § 7 zák. č. 150/1965 Sb. (maření výkonu úředního rozhodnutí), kterého se měl dopustit odmítnutím ochranného dohledu, což byla pravda, protože Pavel Wonka rozsudek nikdy neuznal. I kdyby se však chtěl podřídit, jeho zdravotní stav mu bránil v dodržení nejpřísnějšího možného dohledu (hlášení na stejném oddělení policie každý den ve stejnou dobu). Jeho rodině byla tato skutečnost oznámena teprve 22. 4. spolu s tím, že je ve velmi špatném zdravotním stavu.
16. 4. 1988
Mezinárodní Helsinská federace pro lidská práva (International Helsinki Human Rights Federation) zaslala československým úřadům dopis, ve kterém upozornila na jeho špatný zdravotní stav.
20. 4. 1988
I přes to, že žádal o odložení jednání, byl u okresního soudu v Trutnově odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně v II. nápravně výchovné skupině. K tomuto soudu byl dopraven na kolečkovém křesle a mluvit mohl pouze šeptem. Ihned se odvolal ke krajskému soudu v Hradci Králové.
24. 4. 1988
Okolo 18. hodiny v cele č. 138 v Hradci Králové za dosud nevyjasněných okolností zemřel ve věku 35 let.
Jeho rodině to bylo oznámeno teprve o dva dny později.
Okamžitě po zprávě o jeho úmrtí se zdvihla vlna mezinárodního protestu s požadavkem o úplné prošetření a zveřejnění všech okolností.
Ivan Martin Jirous a Jiří Tichý sepsali petici, požadující nápravu. Za to byli oba odsouzeni okresním soudem v Jihlavě pro trestný čin pobuřování k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Jirous na 16 měsíců (byl propuštěn teprve po "sametové revoluci" koncem listopadu 1989) a Tichý na 6 měsíců (propuštěn 35 dní před vypršením trestu).
Brutálním zacházením, pokusy o vyhladovění i opakovanými hladovkami a neposkytnutím viditelně potřebné a vyžadované (v den úmrtí přinejmenším dvakrát) péče orgány státního dozoru a jejich svévolnou krutostí vůči němu (což potvrdili jeho spoluvězni) došlo k úplnému vyčerpání jeho organismu. Ani nejbližší příbuzní nemohli v těle, vydaném jim státními úřady těsně před pohřbem, Pavla Wonku poznat - ve vězení ztratil 21 kg!. Nakonec se jeho maminka ujistila až podle za mlada zlomeného zubu.
Po vykonání dvou pitev (našimi a zahraničními lékaři) bylo zjištěno, že Pavel Wonka patrně zemřel v důsledku plicní embólie, ale že smrti šlo příslušnou lékařskou péčí předejít.
Jeho smrt však byla důsledkem selhání celého systému, který trestal ty, co si stáli za svým právem. Tento systém umožňoval, aby potřeby vězně byly posuzovány pouze příslušníkem sboru nápravné výchovy bez zdravotnického vzdělání či lidského přístupu. Selhala však i soudkyně, která rezolutně zamítla žádost obhajoby o odložení soudu i o trest ze zdravotních důvodů neobsahující odnětí svobody, pouhé čtyři dni před jeho smrtí, v době kdy byl zcela evidentně těžce nemocný. Selhal i lékař, který jej prohlásil schopným soudního jednání.
Jeho pohřbu 6. května 1988 ve Vrchlabí se zúčastnily tisíce lidí - členové Jazzové sekce, SPUSA, VONS, signatáři a mluvčí Charty 77, diplomatičtí zástupci osmi států, mnoho přátel a občanů, kterým dříve pomohl. StB zakázala tiskárnám vytisknout i pouhé parte (jeho podoba). Nakonec tisk zařídila Jazzová sekce, jíž býval členem. Předběžným zatýkáním potenciálních účastníků překazili i plánovanou tryznu na pražském Staroměstském náměstí.
"Jednou z možností, jak zbavit pachatele pocitu beztrestnosti za situace, kdy se nemusí postihu obávat, je přesvědčit jej, že ruka zákona bude v budoucnosti dost dlouhá, aby jej za jeho dnešní skutky dovedla potrestat ..."
Pavel Wonka
Pavel Wonka, který je navždy symbolem odporu proti policejnímu a justičnímu násilí, byl po listopadu 1989 rehabilitován. Na budově Krajského úřadu v Hradci Králové byla v listopadu 2003 umístěna pamětní deska s nápisem "Pavel Wonka, oběť komunistického násilí". Za jeho smrt však dosud nebyl nikdo potrestán, i přesto, že o to VONS hned po roce 1989 žádal. Nikdo ze zúčastněných (u Městského soudu v Praze předseda senátu Jan Rojt, u Nejvyššího soudu ČR předseda senátu Pavel Janda, u okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcela Horváthová) se doposud ani neomluvil. Jiří Wonka má dodnes (rok 2004) problémy s úřady související s Pavlovou smrtí. 3. 7. 2003 zabránily ODS a KSČM ve sněmovním podvýboru pro státní vyznamenání tomu, aby Pavel Wonka byl vyznamenán státní medaili Za zásluhy in memoriam.
Více se o okolnostech pronásledování Pavla Wonky dočtete ve sděleních VONS č. 394,400, 536, 544,585, 648, 649, 713, 762 a v dokumentu Charty 77 29/1988.
A otázka na závěr:
Zaslouží si Pavel Wonka zaslouží naše uznání ve formě vysokého státního vyznamenání, uděleného in memoriam?
- hlasujte na úvodní straně tohoto serveru
[Zz], [zdroj: Jiří Gruntorád, LIBRI PROHIBITI]
