Dne 18. 1. 1995 byla v Praze projednávána žaloba na ochranu osobnosti redaktor a NN pro Slovensko Vladimíra Pavlíka proti občanu Václavu Havlovi. Vladimír Pavlík se před předsedou JUDr. Trojánkem mimo jiné hájil, že není "stokou" lží a pomluv, jak NN a jejich redaktory Václav Havel nazval a dokladoval to několik a závažnými fakty. Nicméně pan Trojánek vše šikovně překroutil a žalobu pana Pavlíka neuznal za oprávněnou, protože podle něho se tak Václav Havel vyjádřil pouze k novinám NN a nikoliv k osobě žalobce. Jednání bylo již před svým zahájením podivné, když na poslední chvíli bylo odvoláno do jiné místnosti se zcela
 jiným vchodem. Václav Havel přítomen nebyl, protože měl důležitou vládní návštěvu v podobě polského prezidenta. Právní zástupkyně Václava Havla JUDr. Hornová si naúčtovala jako své náklady soudního řízení 500 Kč. - Dle výsledku soudu , pochopitelně, že na účet žalobce.
Na otázku novinářů, jaké je stanovisko Václava Havla k vraždě kněze Coufala, jehož jméno žalobce u soudu zmínil, odpověděl Vlado Pavlík: " Je to smutné. Mám několik dokumentů, kde matka Přemysla Coufala ho žádala o pomoc a odpovědi pana Havla byly více méně cynické. To že takzvaní humanisté mlčí v tak delikátních věcech o něčem svědčí. Stejně tak já redaktor Necenzurovaných novin, dokonce cizí státní příslušník, jsem musel více jak rok bojovat o to aby vrahové profesora Patočky, kteří tohoto zakladatele Charty 77 utýrali k smrti, byli hnáni k zodpovědnosti, zatímco všichni humanisté a lidumilové, co se za něho skrývali stále zbaběle mlčí. Myslím si, že odpověď je tu jednoznačná, proč mlčí. "Na dotaz, co jako Slovák říká rozbití Československa, Vlado Pavlík odpověděl: " Byl to zločin. A ti co to provedli naplnili ideály Adolfa Hitlera a Jozefa Tisa." Poté se vyjádřil ke kauze Cibulka - Havel: "Pan Havel přišel na soud s Cibulkou vědomě klamat. Byl si vědom, že celý soud je podvod a vědomě šel na soud porušit zákon. On věděl, že nikdo z žádného okna nevyskočil. To všechno je komedie. A pokud by soud od něho vyžadoval skutečně pravdu, pan Havel by musel uvést alespoň dvě jména a důkazy. On místo toho i když mnoho mluvil, neřekl vlastně nic. Pouze sdělil iniciály. Přestože se považuje za průzračnou říčku v hnoji, v jeho případě ale nejde o nic víc než o pózu."
Pan Pavlík zhodnotil také závěrečnou řeč předsedy senátu, který navzdory faktům připustil, že seznamy agentů zveřejněné v NN způsobily mnoho zla a utrpení. (Poválečný norimberský proces jistě způsobil také mnoho zla a utrpení v rodinách odsouzených nacistických pohlavárů! Neměl by se proto snad konat?! Ale i toto srovnání je nesrovnatelné. NN nesoudily, nýbrž zveřejnily pouze dokument! Podle takového přístupu jaký humanističtí hypochondři mají, by nesměly být v televizi zveřejňovány snímky z bojišť, autonehod aj., protože jsou příliš kruté. Ale takový je už život: Krásný a přitom krutý. V tomto kontrastu je ostatně i jeho cena.) Vlado Pavlík: "Když předseda senátu zdůvodňoval, že lidé uvedení v seznamech agentů StB vyhrávají spory na ochranu osobnosti, tak šířil lež. Protože z těchto lidí, kteří se cítí dotčení, nikdo nežaloval konkrétního příslušníka StB, který ho do těchto seznamů zaevidoval. Na Slovensku jsem přesvědčil dva lidi, kteří v seznamech byli zaevidovaní v kategorii AGENT, aby žalovali
konkrétního příslušníka StB. Oba dva ten soud vyhráli." (To dokazuje, že pokud agent chce skutečně pomoci věci, tak si přizná svoji chybu. Mám za to, že na svůj vázací akt málokdo po celý život zapomene, a i když si nepamatuje již jméno svého řídícího důstojníka, je naděje, že jej lze poměrně často vypátrat. Pokud evidovanému ale jde pouze o vnějškový dojem, nežaluje konkrétní osobu, ale vydavatele seznamů, či MV. V případě MV spor sice vyhrává, ale nic to neřeší, protože žije i nadále ve lži a pokud má nějaké svědomí, tak mu stejně neulehčí.) "Tedy ti lidé, kterých se pan doktor Trojánek dovolával, nemají právo na ministerstvo vnitra žalobu podávat. Jak se dnes někdo může svého práva u MV dovolávat, když současné MV nenese žádnou zodpovědnost za příslušníky StB, kteří neprávem zaevidovali nějaké lidi." (Toto je opět Achillova pata současné právní legislativy, hlásící se ke kontinuitě s právním řádem komunistického režimu. I na tomto příkladu vidíme jak je taková kontinuita absurdní.)
"...Samozřejmě, odvolávat se k tomuto rozhodnutí budu. Jsem překvapený, že když v roce 1933 fašisté soudili Jurije Dimitrova, že mu na rozdíl od dnešního soudu umožnili konfrontaci. To se u tohoto soudu nestalo... Jméno Václav Havel nebylo u tohoto soudu téměř vyslovováno. Zřejmě, aby tím neutrpěla jeho svatost . Ale co bychom měli vlastně tomuto soudu vyčítat. Každý soud je pouze odrazem doby... Než pan Havel vysloví, že naše noviny jsou stokou plnou lží, měl by se dříve informační hodnotě těchto novin poklonit. Tak třeba informace o Kalvodovi, které teprve v současnosti rozčeřily hladinu vědomí naší veřejnosti, NN zveřejnily již před více jak rokem. My prakticky děláme to, co by měl dělat humanista, lidumil a čestný člověk." Na poznámku novináře k vyjádření soudce pana Trojánka, že Vlado Pavlík by se o celé věci zatím neměl na veřejnosti vyjadřovat, ten s pobaveným úsměvem odvětil: " Hovořím svůj názor z toho soudu a přestože pan předseda řekne, že já jsem svoji žalobu nevztahoval na svoji osobu, pokud do ní napíši: Vladimír Pavlík, Necenzurované noviny a dávám do petitu, že články Vladimíra Pavlíka nejsou stokou lži a klamu, pak to již žádného komentáře nepotřebuje." Co k tomu dodat? Opakuji, že soud, kde byla vyslechnuta pouze jedna strana, je vskutku rarita. Žaloba byla podle mého názoru vypracována zcela správně. Důvody jejího zamítnutí pak byla čistá sofistika, spoléhající se na posvátný justiční rituál, do kterého nemůže nikdo vstoupit a říci tomu, kdo se jim zakrývá: "Vašnosto, vždyť voni se pletou, protože jsou trouba, nebo pěknej fiškus."
Luboš Vydra
|
