hlavna stranka

Národněsocialistická nemusí být genocidní

František Rozhoň

1Aktuality www.svedomi.cz, 24.6.2009
Národněsocialistická nemusí být genocidní
František Rozhoň
Milada Horáková byla po propuštění z nacistických vězení členkou nejvyššího vedení Československé strany národně socialistické a poslankyní za tuto stranu. Jak připomíná Jiří Pernes, prosadila vyloučení agentů KSČ, kteří byli ve vedení této strany, ale nebylo jí to nic platné - Gottwald ty lidi, Emanuela Šlechtu, Aloise Neumanna a další, učinil členy své vlády „obrozené Národní fronty“ a poslanci, zato na Horákovou si posvítil.
V září 1948 se na faře ve Vinoři u Prahy sešli zástupci stran národněsocialistické, lidové a sociálnědemokratické, a domluvili se jen na věci přirozené, že si budou vyměňovat informace o událostech doma a v zahraničí. Státní prokurátor dr. Bohumil Ziegler to „vyhodnotil“ jako spiknutí a velezradu a podal žalobu, státní soudce dr. Karel Trudák odsoudil Horákovou a 12 dalších osob, z toho Horákovou, Kalandru, Buchala a Pecla k trestu smrti. Šlo o monstrproces tehdy spíše ojedinělý - podle Petra Zídkaz 27 tisíc lidí, které odsoudil v letech 1948-1952 Státní soud, tedy speciální tribunál, který se zabýval politickými zločiny, se jen několika stovkám dostalo srovnatelné pozornosti jako Miladě Horákové. Většina procesů probíhala s vyloučením veřejnosti a až do roku 1989 bylo běžné, že do soudní síně nebyli vpuštěni příbuzní či přátelé obžalovaných."
Záznamy z monstrprocesu představil režisér Martin Vadas s řadou historiků nejprve na Letní filmové škole v roce 2005 v Uherském Hradišti a nyní v roce 2009 v televizi. Proces upoutal pozornost na stranu národněsocialistickou, protože odsouzení Milada Horáková, Antonie Kleinerová, Fráňa Zemínová a Oldřich Pecl bývali za tu stranu poslanci, Jiří Hejda, Josef Nestával a František Přeučil bývali jejími významnými členy. „Reklamu“ té straně udělali i propagovaný politik Karel Schwarzenberg a protežovaná „odbornice na extremismus“ právnička Klára Kalibová. Podle prvního se čeští národní socialisté stali vzorem pro řadu diktátorů od Hitlera po Fidela Castra, podle tvrzení té druhé na Českém rozhlase 2 Praha je nacionálněsociální ideologie genocidní. Zlé pohádky těch dvou uvedou na pravou míru nejlépe ukázky skutečné ideologie té strany.
Činnost strany národně sociální, později přejmenované na čs. stranu národně socialistickou, po půl století vycházela ze tří idejí : vlastenectví, demokracie a socialismus.
Poslední předválečný program strany byl z roku 1933 a jeho ideovou část stylizoval tehdejší místopředseda strany dr. Edvard Beneš ve smyslu myšlenek T. G. Masaryka; ti dva jsou tedy zjevně podle Karla Schwarzenberga vzorem pro Hitlera
Po válce Československá strana národně socialistická schvalovala svůj program v roce 1947, kdy také slavila své padesátiny. Tehdy o roli stran diskutovali mimo jiné předseda revoluční České národní rady prof. dr. Albert Pražák i prezident Beneš. Podle Pražáka „Strany se často nepokládají za nástroj taktiky, ale za cíl. Jsou diktátorské a opakem demokracie... A přece národní celek musí býti nadřazen nad politické strany, které přicházejí a odcházejí, ale národ je věčný..." Podle Beneše „získat 51% voličstva nedává žádné straně možnost nebo právo vládnout suverénně, bez anebo proti 49% stran ostatních. Tak se po mém soudu demokracie vykládat nedá - neboť každá rozumná politika je umění slušného a rozumného kompromisu, nechce-li se užít násilné revoluce, která by automaticky vyvolávala dříve nebo později násilí nové.
Národně socialistická strana v tom roce 1947 uspořádala dva stranické sjezdy strany plus sjezd mladých národních socialistů. Pracovní XIV. sjezd ve dnech 28.února až 2.března 1947 v Praze volil ústřední výkonný výbor a projednal a schválil program strany a její akční program. Podobně i sjezd odborů mladých národních socialistů 26. a 27.dubna 1947 v Kolíně volil ústřední výkonný výbor a vypracoval akční program. Na dny 6., 7. a 8.června 1947 byl svolán do Prahy jubilejní sjezd čs. strany národně socialistické na oslavu padesáti let od založení strany a průvodu v jeho rámci se zúčastnilo přes čtvrt milionu členů.
XIV. valný sjezd schválil program strany o rozsahu 111 knižních stran a akční program v rozsahu 90 knižních stran. Zde z nich představujeme několik základních myšlenek převzatých z knihy Oty Hory „Svědectví o puči“; umožní vám hledat onu jejich genocidní podstatu hlásanou v Českém rozhlase:
"Ideologie čs. strany národně socialistické považuje za svou vůdčí myšlenku, z které vychází, kterou se řídí a k níž ve všem zároveň směřuje, ideu humanitní. Humanitní idea znamená účinnou lásku k člověku a k člověčenstvu, založenou na mravním příkaze: 'Miluj svého bližního jako sebe samého'. Proto vědomě humanitní ideou naplňujeme své hlavní politické zásady: vlastenectví, demokracii a socialism. Ona jim dává konkrétní smysl a největší mravní posvěcení i zdůvodnění...
Vlastenectví je nám uvědomělou a účinnou láskou k vlastnímu národu; přikazuje nám osobní i sociální službu národním potřebám a zájmům... Proto vlastenectví, humanitně pojímané, vylučuje nenávist k národům ostatním; naopak žádá bratrskou spolupráci se všemi národy... Vlastenectví dalo vznik naší straně. Vlastenectví ji odvedlo od marxistické internacionály, která byla ochotna obětovat národní myšlenku a státoprávní nároky českého národa... Národní cítění je síla, která bude hrát v životě evropských národů nadále velikou úlohu...
Demokracie je nám společenskou organizací svobodných a rovnoprávných občanů, z nichž každý má právo, aby spolurozhodoval o veřejných potřebách společnosti, jejímž je členem. Demokracie je nemyslitelná bez svobodných a rovnoprávných, občansky uvědomělých lidí, naplněných humanitním ideálem sociálního bratrství, lidí, kteří chtějí a kteří dovedou žít svobodně a rovnoprávně, kteří chtějí a kteří dovedou sami sobě vládnout a sami nad sebou vládnout...
Socialismus v humanitním pojetí jest nám rovnoprávností občanů, organizovanou v řádu jejich sociálního bratrství. V nejhlubším smyslu, socialism je moderním výrazem účinné lásky člověka k člověku... Přihlížeje k světovým směrům socialistickým, vyrůstá z domácí půdy. Usiluje o to, aby vytvořil dokonalou československou socialistickou společnost. Při tom se kriticky vyrovnává se staršími i současnými socialistickými směry cizími a přijímá z nich vše, co vyhovuje potřebám našeho národa, co je v souhlase s požadavky doby... Náš socialismus není tedy třídní, směřuje k dobru všech. Nikoho ze socialismu nevylučuje, naopak, chce pro socialismus získat lidi všech tříd. Diktaturu kterékoliv části národa, a tedy také lidu ve výše uvedeném úzkém pojetí nebo diktaturu proletariátu odmítáme co nejrozhodněji jak pro její nedemokratičnost, tak proto, že je v rozporu s ideou humanitní a s naším celonárodním zaměřením."
Každému je snad jasné, že tento program není ani genocidní, ani vzorem pro diktátory. V roce 1947 ale přiostřil ideologický souboj s KSČ, který nakonec v diktaturu vyústil.

František Rozhoň, 24.6.2009

Autor je členom Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov
hlavna stranka