Svědomí/ Conscience

Tajné dohody Hegenbart – Havel

Motto: "Když se na zlobu odpovídá zlobou, zna­mená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje." V. Havel v Rudém Právu, 4. 1. 1990

(Tajná jednání a dohody mezi zástupci tzv. rozhodujících politických sil "Národní fronta a zástupci zasvěcených členů KSČ pod vedením Rudolfa Hegenbarta, vedoucího 13. oddělení ÚV -KSČ v prosinci 1989 - lednu 1990.)
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.

1. Jméno Hegenbart v Komisi 17. listopadu

Václav Bartuška: Polojasno.
Z deníku člena Ko­mise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně kon­fidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil ge­nerál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řek­nu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se bu­dete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) slož­kami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, po­tom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 před­sedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době pre­zidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana preziden­ta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegen­bartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepo­dařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal pre­zidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bar­tušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v pro­sinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart ne­ní tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."    
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svěd­kem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané přísluš­níky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svě­domí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vy­jde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.

1. Hegenbart v akci

Rekonstrukce jeho aktivit zhruba od r. 1987 do ledna 1990.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úlo­ha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vy­slechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho před­chůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se sou­hlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřed­nictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v sa­telitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů-  Hegenbart - byl navíc informován blíže o někte­rých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
-   v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém od­dělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
-    na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení stra­ny není schopno nezralé problémy řešit,           
-    když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spo­lupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
-    dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Ja­keše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystou­pení gen. Lorence jako náměstka federálního mi­nistra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahranič­ního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
-   v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozho­dujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvysla­nectví v Praze.
-    zajišťoval těsně před  převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně  k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
-    od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klí­čů na náměstích, která měla demobilizovat mlá­dež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
-    koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohod­nuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
-    řídil sabotážní akce proti Federálnímu Minis­terstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořá­dek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpě­váků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,  
-    doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, -   jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do ru­kou Charty.
-    na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní po­litické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegen­barta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reform­ních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977  156 bý­valých komunistů
-   Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, ze­jména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
-    v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.                              
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11  1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.

Důkazy o existenci tajných dohod Hegenbart – Havel

Žádné přímé důkazy zatím neexistují protože V Havel nedodržel svůj slib, který dal národu veřejně, že budou zveřejněny všechny záznamy z jednání s Adamcovou vládou a následného jednání tzv. "rozhodujících politických sil, u kulatého stolu, o nichž se dodnes nic bližšího neví. Kriticky bod spo­jení Charty se zasvěcenou části KSČ tvoří jedno z ústředních tajemství současného režimu a je proto účelové tabuizováno.
Proto  byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na plat­né, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také  "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (pře­vratu).                           
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pá­nové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina stu­dentů", která vznikla jako reakce na zmanipulova­nou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohled­né době nebudou k dispozici důkazy o tajných do­hodách, je nutné pracovat  indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují.   ,  

1.Zahlazováni a zametání stop po listopadu 1989

- Mezi tyto akce   lze uvést - mimo jiné:
Váhavé a pomalé   přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se  ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č.   15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejno­právní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s ko­munistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskri­minace a urážka politických vězňů z pa­desátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chy­ba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost  svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levi­covými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně proje­venou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých uměl­ců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezi­denta okusil moc a podlehl jí.   
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako bu­doucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních ko­munistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová re­voluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším po­radcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cin­káním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, ne­vznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nej­důležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
-  dohoda o ustavení vlády tzv. "národního poro­zumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím  kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v La­terně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1

Závěr

Tajné dohody Hegenbart Havel nastartovaly "sametový" charakter polistopadového vývoje, který vedl a vede k pokračování morální devastace na­šeho národa…,
Literatura:    
1.  Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena par­lamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989  In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza.  In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945,   Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl,  Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999

JUDr. Jaroslav Klenovský

P.S. Zpracováno na žádost p. Václava Chadima z Canberry, Austrálie, přítele z Letecké Vojenské Akademie Hradec Králové z let 1946 - 48, mého 'bratra plk. let. in memoriam Vlastimila Klenovského, zastřeleného při přepadení letiště v Chocni dne 13. května 1949.
Nejzvídavější student a autor reportáže "Po­lojasno" Václav Bartuška dostal po skončení práce jednoroční, studijní pobyt v USA, čímž byl odsunut z místa činu a nemohl eventuálně převést svou reportáž "Polojasno" na "JASNO". Tím bylo zabrá­něno možnosti objasnit nejasné momenty v re­portáži. Dnes pracuje jako celkem nevýrazný re­daktor v deníku MF Dnes.