SVĚDECTVÍ POLITICKÉHO VĚZNĚ ZBYŇKA ČEŘOVSKÉHO O PRESIDENTU VÁCLAVU HAVLOVI

Ing.Luděk Navara,
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno

Vážený pane redaktore,
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
           Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
          Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
           Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
           Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
           My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
          Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
          Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
          Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a  jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
          Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
            Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
            A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
            Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
             Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
              Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
             Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
              Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
              O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
             Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.

Pointa na konec:

              Když jsem se v polovině devadesátých let sešel v Praze s MUDr.Járošem, vyprávěl mně, že dělá obvodního lékaře ve Stříbře. A víš, co o mně říkají hospodští štmagasti, kteří mně tenkrát poradili, jak se dostanu snadno z vojny?
               Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
                Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
                 Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?

O tom, co jsem napsal, jsou písemná svědectví.

A víte, pane inženýre Navaro, co mně na tomto pořadu mrzí nejvíce? Mladá fronta Dnes přinesla před lety obsáhlý článek o Marku Šimovovi, agentu StB v roli herce v Divadle Járy Cimrmana.

Doklad:
Seznam personálních spisů podle Zákona č.107/2002, 6.díl, strana 2794 - Šimon Marek, krycí jméno ŠIML, ŠIMONA. uloženo 2.3.1989, 2.Správa SNB (StB), 2.odbor, 2.oddělení.

Výsledek hledání ve svazcích
komunistického Gestapa StB:
"Šimon Marek"
pořadové číslo výsledku: 10298342
Osoby zapsané ve svazcích
komunistického Gestapa StB:

S pozdravem,
Ing.Zbyněk Čeřovský
KDO NEKLADE
ZLU ODPOR,
STÁVÁ SE
JEHO OBĚTÍ!
Veškeré další informace o dnešních vládnoucích kriminálních "elitách", a to napříč všemi mocenskými, finančními, politickými, vládními a parlamentními skupinami, ale i celými politickými stranami, najdeme na: http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051201,a dále pak v rozsáhlém souboru vzájemně souvisejících hlubokých domácích i geopolitických systémových analýz "CYKLICKY VLÁDNOUCÍ KRIMINÁLNÍ ELITY POD SPOLEHLIVOU OCHRANOU SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH STÁTŮ A SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH MASMÉDIÍ: VZÁJEMNĚ SOUPEŘÍCÍ ALE PŘESTO PROVÁZANÉ INTERNACIONÁLY!" na http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022205