slansky

V úterý 18. dubna 2006 jsem si přečetl v MF Dnes článek „Zemřel disident a diplomat Rudolf Slánský“, ve kterém se předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský rozplýval nad morálními kvalitami Rudolfa Slánského mladšího, syna komunistického zločince stejného jména. Čtenář mi asi teď rozhořčeně vytkne, že se pokouším nechutným způsobem přenášet vinu z rodičů na děti. Samozřejmě, že takto postupovat nechci, ale chtěl bych se pozastavit nad skutečností, respektive nad podobně nechutným způsobem, jakým je v české kotlině prezentován František Oldřich Kinský.

V první části tohoto článku bych se chtěl zastavit nad kauzou Františka Oldřicha Kinského. František Oldřich Kinský se narodil r. 1936 jako syn Oldřicha Ferdinanda Kinského a Matyldy Kinské. Co se týče jeho otce, tak ten je obecně spojován s nacistickým režimem a to přestože lze seriozně hovořit pouze o údajném kolaborantství. K tomu pak Oldřich Ferdinand Kinský, známý prvorepublikový sportovec a akrobatický pilot, zemřel za záhadných okolností r. 1938 ve Vídni a tudíž se nemohl podílet na nacistických zvěrstvech, které se udály během protektorátu. Samotný František Oldřich Kinský opustil spolu se svou matkou 2. února 1940 český prostor a odjel do Argentiny.

K tomu pak připomínám, že během 2. světové války byl František Oldřich Kinský osobou nezletilou, přičemž v čase, kdy opouštěl naši zem mu byli necelé 4 roky. Tato skutečnost však absolutně nevadila zesnulému ministrovi kultury, Pavlu Dostálovi. V tomto směru bych nyní rád přenechal slovo publicistovi Adamu Drdovi, který napsal (cituji): „... zaujaly mne hlavně následující části ministrovy argumentace (na které již upozornil v MF Dnes Jiří Pehe). Kromě jiných důkazů Kinského ničemnosti totiž Dostál uvádí, že jeho otec byl “fundamentální henleinovec”, z čehož vyplývá, že dítě nese odpovědnost za činy a názory svých rodičů, tedy jedno z nejhnusnějších totalitních pravidel. Dalším dokladem Kinského ne-češství je mimo jiné matčino německé jméno, které zní “Mathilde Julia Mary Busche”, chcete-li Matylda Julie Marie Buschová. Otec autora těchto řádků se jmenoval Fried a v současném telefonním seznamu najdete desítky, ne-li stovky německých jmen - snad by tedy stálo za to všechny tyto lidi přezkoumat a zauvažovat nad tím, zda by neměli prokázat národní cítění a svá příjmení počeštit. Pozoruhodný je i Dostálův styl psaní: František Kinský, tento “Čech jak poleno”, nežádá vrácení majetku, ale “prostřednictvím advokáta křičí”, že mu má být vrácen atd.“[1] Stejný postřeh zaznamenal i politolog Bohumil Doležal, který napsal (cituji): „S populismem začal, jak je to jeho zvykem, ministr Dostál. Nejenže zavádí zvláštní druh kolektivní viny, vinu rodinnou (hovoří o „rodinách, jimž byl majetek zkonfiskován kvůli jejich kolaboraci“ – zjevně proto, aby do okruhu provinilých bylo lze zapojit i devítileté děti)...“.[2]

V případě, že děti mohou za činy svých rodičů, tak by mě zajímalo, jak je možné, že po naší „sametové revoluci“ nepykají za své činy jak komunističtí zločinci a pohlaváři, tak jejich děti. Zajímalo by mě, co by na to řekl např. pan předseda ÚS ČR Pavel Rychetský, asi by se mu tato alternativa vzhledem k minulosti jeho rodiny příliš nezamlouvala.

Ale vraťme se nyní k panu Rudolfovi Slánskému ml. a jeho otci. Jeho otec, tedy Rudolf Slánský starší byl aktivním členem komunistického aparátu (od r. 1945 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ) a horlivým stalinistou. Zde bych rád citoval z internetové verze publikace „Kdo byl Kdo v našich dějinách ve 20. století“ nakladatelství Libri (cituji): „Odpoledne 9. září 1948, druhý den po pohřbu prezidenta Beneše, při kterém došlo k zásahu policie proti některým jeho účastníkům, zasedalo předsednictvo ÚV KSČ. Po předcházející poradě s Gottwaldem a Zápotockým zde měl hlavní slovo generální tajemník strany R. Slánský. Navrhoval zahájit ostrý kurs proti reakci, přijmout tvrdý zákon na ochranu republiky, zřídit tábory nucených prací, ostře postupovat proti živnostníkům a "kulakům", vystěhovat občany s "nepřátelským poměrem k režimu" z velkých měst a řadu dalších drastických opatření, která záhy poté charakterizovala komunistický režim a přivodila tragédie statisíců rodin.“[3] Dále pak v této publikaci nalezneme následující (cituji): „Slánský byl členem KSČ od roku 1921. Od roku 1929 patřil k předním funkcionářům Gottwaldova vedení strany. V letech 1935-38 byl poslancem Národního shromáždění. V polovině 30. let - v době, kdy byli Gottwald a Kopecký v Moskvě - byl spolu s J. Švermou odpovědný za prosazování nové orientace politiky Kominterny na lidovou frontu proti fašismu. Už na počátku roku 1936 byli oba dva a spolu s nimi i šéfredaktor Rudého práva Stanislav Budín obviněni z "pravicového oportunismu". Šverma i Slánský provedli důkladnou sebekritiku, novinář Budín byl vyloučen ze strany. Svou věrnost stalinismu Slánský osvědčil už v létě roku 1936, kdy se horlivě zapojil do obhajoby moskevského politického monstrprocesu se Zinověvem, Kameněvem a dalšími bývalými funkcionáři bolševické strany. V Rudém právu tehdy tvrdil, že sovětský soud právem a ve jménu skutečné lidskosti dal zastřelit agenty fašismu.“[4]

Skutečnost, že se Rudolf Slánský starší plně podílel na mocenském vzestupu zrůdné a krvavé komunistické mašinérie, skutečnost, že se podílel na provokacích proti demokratickým stranám a na puči z r. 1948, tak tyto skutečnosti ve výše uvedeném článku z MF Dnes nezazněly. Vedle toho je pak zajímavé, že v článku rovněž nebyl zmíněn fakt, že Rudolf Slánský starší „V letech 1948-51 patřil k lidem, kteří měli největší odpovědnost za nastolený teror, justiční vraždy a perzekuci nevinných občanů Československa“[5] a také nebyla zmíněna jeho rehabilitace z r. 1963 a 1968. To, že byl následně pozřen revolucí a rudým terorem, který sám připravoval ho nijakým způsobem nezbavuje zodpovědnosti za justiční vraždy, za teror proti vlastnímu národu a nálepky komunistického zločince a vraha.

Co se týče jeho syna, Rudolfa, tak je zajímavé, že on sám byl v 60. letech minulého století členem komunistické strany, která r. 1952 popravila jeho otce. Jeho další „kariéra“ je pěkně popsána v knize „Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století“ (cituji): „Rudolf Slánský ml., který byl po listopadu 1989 - zřejmě v intencích "dramatické zápletky" - jmenován velvyslancem v Moskvě.“[6] Co se pak týče členů KSČ, tedy členů organizace kterou nazval zákon č. 198/1993 Sb. jako „zločinnou a zavrženíhodnou“,a to i těch, kteří z ní byly pro neposlušnost vyhozeni, tak si osobně myslím, že nemůže nepotlačovat demokracii ten, kdo se alespoň na chvíli podílel na jejím potlačování.

Co z toho plyne? Vidíme před sebou dvě děti. Jedno z nich je syn údajného nacistického kolaboranta, druhý je synem člověka, který se vědomě a aktivně podílel na masových vraždách a dalších zločinech komunistického aparátu. Zatímco smrt Rudolfa Slánského je připomínána v našich denících, jméno toho druhého je synonymem pro nenasytného německého cizáka, šlechtice, třídního nepřítele a to přestože rod Kinský je v českém prostoru připomínán již od 13. století.

Dále pak, co se týče pana Kinského, tak během jeho kauzy je přetřásána ona údajná nacistická minulost jeho otce a s tím související jeho styky s nacistickými pohlaváry. V Kinského případě je svým způsobem i samotný styk s ním chápán jako poskvrna. Na druhou stranu je předseda ÚS ČR Pavel Rychetský hrdý na to, že je „rodinným přítelem“ rodiny Slánských, tedy rodiny, ve které figuroval výše zmíněný komunistický zločinec Rudolf Slánský starší. Tak se mi zdá, že panu Kinskému nehrají do karet dvě skutečnosti: v první řadě pan Kinský žádá obrovské majetky, což vzbuzuje u našinců silnou závist a v řadě druhé, měl tu smůlu, že se nenarodil do ultrakomunistické rodiny.

Konečně by mě zajímalo, zda-li by pan Rychetský vystupoval se stejnou vervou proti synovi prominentního komunistického zločince, tak jako vystupoval a dodnes vystupuje proti panu Kinskému.

Girolamo Giormani, 19.4.2006

Seznam použité literatury

DOLEŽAL, B. „Případ Kinský: malá rekapitulace“. Mladá fronta Dnes 8. července 2003. Staženo z www.bohumildolezal.cz dne 9.6.2005

CHURÁŇ, M. a kol. „KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století“. Vydalo nakladatelství LIBRI, 1998, Internetová verze © Jana Honzáková, 2001 (www.libri.cz)

„Zemřel disident a diplomat Rudolf Slánský“. Praha (ČTK), deník MF DNES ze dne 18. dubna 2006 s. A2.

[1] DRDA, A. „Kulturní politika? "Jakýsi" Dostál.“ Události – politický zápisník Bohumila Doležala (Archiv 29.4. – 4.5.2002). Staženo z www.bohumildolezal.cz dne 29.7.2005

[2] DOLEŽAL, B. „Případ Kinský: malá rekapitulace“. Mladá fronta Dnes 8. července 2003. Staženo z www.bohumildolezal.cz dne 9.6.2005

[3] CHURÁŇ, M. a kol. „KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století“. Vydalo nakladatelství LIBRI, 1998, Internetová verze © Jana Honzáková, 2001 (www.libri.cz)

[4] CHURÁŇ, M. a kol. „KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století“. Vydalo nakladatelství LIBRI, 1998, Internetová verze © Jana Honzáková, 2001 (www.libri.cz)

[5] CHURÁŇ, M. a kol. „KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století“. Vydalo nakladatelství LIBRI, 1998, Internetová verze © Jana Honzáková, 2001 (www.libri.cz)

[6] CHURÁŇ, M. a kol. „KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století“. Vydalo nakladatelství LIBRI, 1998, Internetová verze © Jana Honzáková, 2001 (www.libri.cz)