MUDr. Jaroslav Lhotka
Proroci jsou obdařeni se shůry dary Ducha
Svatého. Svou bdělostí nad svým nitrem
nikdy nelžou. Hlásají podstatu VĚČNÉ PRAVDY.
Dnes je na prorocích, aby nesmlouvavě oddělili zrno od
plev. To však předpokládá naslouchat jejich hlasům o pravdě a lži, nekamenovat
proroky, abychom byli vnitřně svobodní. Šiky světců v nebi se
za to přimlouvají, neboť se lží žít znamená ztratit
vnitřní svobodu. Proces zesvětštění v epoše liberalismu je zatím neúprosný a doktríny
liberalismu "pečuji"' o jeho nezvratnost.
A tak se lže!
Temné síly nespí a pracují na rozkladu
Kristovy Církve a jejich deník "Právo" se
drze roztahuje. Klérus a laici měli by mít na paměti, že majetek a
snadný život zatemňuje mozek a mysl. Nezachrání nás před Boží spravedlností ani předávání státních vyznamenání včetně řádu (svobodného zednáře) T.G.Masaryka
kléru.
Pravda učí, že poklady musí být uloženy v srdcích a ne v
bankách a trezorech jako přísně utajované spisy. Ještě dlouho
nebudou odtajněny spisy z Kremlu o tzv. Velké říjnové
socialistické revoluci. Svobodní zednáři nepřejí, aby pravda
vyšla na Boží světlo. Rusko
pod carem bylo zemí, kde svobodným zednářům nikdy
nekvetla pšenice a proto měli připravený plán z roku
1814 jak zničit cara a vyvraždit celou jeho
rodinu a všechny možné dědice trůnu. Plán musel být proveden
proto ještě před koncem I. světové války. Nástrojem pro
tento čin byli ruští bolševici, svým původem převážně sionisté jako Lenin,
Trockij
(Bronstein), Kameněv, Zinověv
(Apfelbaum), Radek atd.
Lenin měl svůj hlavní stan před I. světovou válkou v Paříži. Po
vypuknutí války se přestěhoval do Švýcarska.
Trockij (Bronstein) zase působil v New Yorku (v Brooklynu),
chodil tajně v noci do paláce Jacoba Schiffa pro
instrukce. Hlavním stanem Trockého prošli výcvikem
vedoucí bolševici v počtu kolem
300, aby realizovali plán Trockého na světovou
revoluci. Zatím Josef Džugašvili byl
lupičem carských bank. Svým zjevem připomínal neotesaného venkovana
a to
i tehdy, kdy Lenin byl po smrti a Trockij vyhnán ze Sovětského Ruska do
Turecka a nakonec Mexika, kde byl zavražděn svými
soukmenovci.
Když 17.
listopadu 1918 přijel do Vladivostoku generál RNDr.
Milan R. štefánik jako ministr vojenství nověvzniklé ČSR, byl bouřlivě uvítán legionáři. Pravý účel příjezdu Štefánika na Sibiř k legiím bylo znovu získat pro boj
proti bolševismu naše legionáře. Štefánik byl nepřítelem bolševismu neboť byl do morku kostí křesťanem. Jenže vrcholný boj zápasu legionářů s bolševiky byl za
nimi a Štefánik přijel pozdě, aby křísil něco, na co
bylo pozdě. Všechny velké státy "Dohody" byly unaveny světovou válkou a legionáři čekali
na toužebný návrat do své vlasti. Přesto stačil poslat na soud národa na 20
legionářů, propagátorů bolševismu v nové čsl. armádě. Janin byl
doposud vrchním velitelem legií. Štefánik musel
rozpustit Českou národní radu (ČNR) v Rusku.
(Někteří její členové směřovali k bolševismu a posílá je v počtu kolem pěti pod vedením dr.
Patejdla do nové republiky. Doma nebyli zatčeni.) Patejdl
a David se naopak
stali poslanci za Stranu českých socialistů. Všichni tito
legionáři byli osvobození zásluhou právníka a
poslance Jaroslava Stránského, zatykač na ně byl prohlášen za
neplatný. Bolševismus neměl v národě podporu, přestože byl
propagován.
Zatím letadlo "Caproni" se Štefánikem
bylo 4. května 1919 v
Ivance, poblíž letiště Vajnory kde
měl přistát, sestřeleno
kulometem z Hurbanových kasáren v Bratislavě a z
kulometného stanoviště u Petržalky. Celá záležitost byla národu vydána jako
letecká tragédie. Začalo se národu lhát. A lže se dopo-sud! Na lži se staví zlo. To je špatné.
V r. 1999 vyšel v Časopisu bývalých politických vězňů "Svědectvo"1
na Slovensku článek v čísle 2 s nápisem
"Dal zastaviť od Kamila Antona Vanča k ú-mrtí M.R. Štefánika
(cituji): "V roce 1919 jsem se vracel s matkou z poutě v Šaštině. V Trnavě vlaky stály, bylo to k vůli Štefánikově smrti. V čekárně jsem poslouchal, jak
tam jeden z čekajících vojáků nahlas naříkal, proč jim přikazovali střílet na Štefánika. Později, když jsem chodil
do trnavského gymnázia, zopakoval to jeho syn před celou třídou."
Štefánik byl obětí úkladné vraždy.1
Všechny spisy o tragédii se Štefániko-vým letadlem Caproni si nechal
dr. Beneš ze všech archivu vytáhnout včetně pitevního protokolu a dal je
zlikvidovat. Kdo měl ještě písemné důkazy o sestřelení letadla se Štefánikem, byl major italských legií Ivan Štefl. Sloužil pod generálem Gibišem. Stefl byl jmenován Benešem do vyslaneckých služeb, aby se nemohl navrátit do vlasti a
generál Gibiš byl prvním "vyakčněným" ge-

Tohle nehostinné zákoutí přikryjeme sametem a oni lidé brzo zapomenou...
nerálem (1922). Teprve po únoru 1948 byl Štefl povolán do ČSR z příkazu Vlado
Clementise jako ministra zahraničních věcí, aby vydal
komunistům materiály. Protože to odmítl, byl
odsouzen Státním soudem. Miroslav Dolejší se setkal
se Šteflem ve věznici na Pankráci. Podle M.
Dolejšího Ivan Štefl tyto důkazy vydal v období "Pražského
jara" do nepovolaných rukou, aby navždy zmizely
ze světla pravdy. Beneš má své stoupence.
Zrádci légií dostali tučná koryta v první republice,
Pro
svobodné zednáře byla idea křesťansky orientovaného státu politicky
neúnosná. Štefánik byl křesťan a během světové války si
vybudoval dobré osobní styky s Vatikánem. Jeho
snoubenka, italská marký-za, byla
katolička. Předseda francouzské vlády Clé-menceau byl
svobodný zednář, prostoupený nenávistí vůči Vatikánu a papeži a víc jak Německa se hrozil
"papežské Evropy". Štefánik znal dílko Beneše o
socialismu, vydané ještě před I. světovou válkou. (Beneš byl mužem dvou tváří na rozdíl od Štefánika.)
Masaryk se nikdy nezmínil o atentátu na Štefánika. Pravda
byla pro něho jako hlavu státu politický neúnosná. Masaryk
koncem dubna 1919 napsal Benešovi do Paříže, že Štefánikovi
navrhne, aby se vzdal funkce ministra vojenství a Karlu
Kramářovi, ministerskému předsedovi, který byl tehdy
vedoucím mírové delegace na jednáních v Paříži, v dopise
o-značil Štefánika za "dráteníčka". Kam s ním?
Kramář byl odvolán Masarykem
z mírových jednání. Kramář chtěl jako francouzský maršál Foch dále bojovat s
bolševiky a proto byli oba dva z vrcholné politiky
odstaveni. Důvody se vždy našly.
Ministerský předseda Antonín švehla se též zajímal o
leteckou tragédii se Štefánikem v
souvislosti se svým politickým odpůrcem Benešem, tehda
ministrem zahraničních věcí ve všech našich vládách až do roku
1935, kdy byl po abdikaci TGM zvolen prezidentem ČSR. švehla nesměl Beneše odstranit z
vlády z příkazu Masaryka.
Zednáři měli vývoj republiky plně pod kontrolou. Zednářská politika
tak přivedla oba národy - český a slovenský - Mnichovu
1938. Jeden člověk byl vynášen jako zákon a to
bylo špatné. Taky Stalin byl vynášen a jeho režim byl pátou kolonou -
intelektuály typu Voskovec a Werich v třicátých letech
propagován jako "zázrak bolševismu".
Budováním říše ZLA mělo být dosaženo zničení křesťanství. Beneš a jeho klika
vzala Slovákům navždy právo na autonomii zakotvené v Pittsburské deklaraci v
USA při zřízení republiky.
Od října 1939 do září 1944 byl
premiérem Slovenského státu Vojtěch Tuka. Čestný doktorát Dr.h.c.
dostal jako první Slovák, co Kreml uznal
existenci Slovenské republiky. Slovenským velvyslancem v SSSR
se stal Štefan Tiso, bratr prezidenta Jo-zefa Tisa.
Moskva dělala obojakou politiku, takovou, která momentálně vyhovovala
internacionálním zájmům bolševismu - rozděl a panuj
jako otrokář! Proto se zrodil bolševismus, aby vyhladil vzpomínky na Krista a
Pravdu ideologií marxismu leninismu a uvrhnul lidstvo
do nového otroctví. Proto ta fraška s osvobozením Rudou armádou v
roce 1945, fraška s Pražským Jarem 1968 a se
sametovou revolucí 1989. Stín skáceného Mariánského sloupu na
Staroměstském náměstí v Praze 3, listopadu 1918 nebyl odstraněn a lži mají stále zelenou před pravdou,
která je jedna, neménná. Pravda je v národě zašlápnuta. Pravda
je Kristus v nás. Pokud si budeme nadále lhát o té naší minulosti a
neříkat pravdu z
očí do očí, nebudeme dík) stavět na křesťanské morálce, jednoho dne se opět dočkáme toho, co
jsme prožili před léty. Celý Kristův příběh není mýtus, ale
realita každého prožitého dne zde na zemi. Snad toto krátké pojednání - od smrti
RNDr. generála Milana R. štefánika až po dnešní dobu - přiměje myslící lidi, aby se
zamysleli,
proč se zrodil komunismus ve významu ruského bolševismu, se svým
internacionalismem, s budováním páté kolony. Stále platí heslo bývalého dlouholetého čsl.
velvyslance Štefana Osuského, že na lži se
budoucnost českého a slovenského národa stavět nedá. Komunismus
lež podporuje,
staví na ní!
Dodávám na závěr, že na
Slovensku k volbám prezidenta republiky dostali v preferencích nejvíce hlasů čtyři bývali
komunisti, ani jeden křesťan: dnešní ministr
zahraničí v Dzurindové vládě Kukan, bývalý předseda vlády Mečiar,
prezident Slovenské republiky Schuster a bývalý marxistický generální prokurátor ČSFR Gašparovič. Žádný obrat k lepšímu v myšlení národa.
Pravda přináší věřícím křesťanům zkoušky života. V nich uspějí jen ti, kdo
se nezpronevěří Kristu Králi a Jeho poslání na věčný život Pravdy.
Žijeme v inflační době, s korupčními skandály, mnohdy
utajené, s deformací charakteru. Místo upřímného vlastenectví a hrdosti na
nezávislost vidím u politiků podléza-vost žít pod
jednostrannou světovou vládou zednářů. Pro rozumy si jezdí do Bruselu, dříve do Moskevského Kremlu.
Kolik z nich má čistý štít z minulosti? O té se nikde nepíše po pravdě. Komu potom
věřit, že nebude napálen věčnými sliby o
"radostné budoucnosti"? Ještě nebyly
potrestány zločiny z nedávné doby a již se buduje
"nový řád" se zločinci éry Národní fronty, s
jejich kolaboranty a udavači. Kde je spravedlnost? Pravda
je Kristus v nás, Spravedlnost.
Nekamenujme proroky!
1) Poznámka redakce: Dokumentace o smrti Štefánika je zaznamenána v knize autora Milo Komínka "I POD OBLOHOU JE PEKLO". První vydání vyšlo v nakladatelství "Our Voices", Toronto,
Kanada v r. 1971.I ve druhém exilovém vydání z roku 1991 ve vydavatelství "Moravia Publishing lnc." je zmínka na str. 302 v
seznamu spoluvězňů. Je tam uvedeno: Horáček Jan, Ing. majitel text. továrny v Brně, bývalý ředitel soc. odboru Vítkovických železáren a
později ve stejné funkci u Bati ve Zlíně, (v květnu 1919 škpt velitel vojenské posádky v Piešťanech, očitý svědek havárie ministra obrany gen. Štefánika v Ivance u Bratislavy. Byl jedním z prvních na místě činu a tvrdil, že Štefánik byl zastřelen. Byl přinucen podepsat protokol, že nepromluví o pravé příčině smrti Štefánika. (Bory 1949-1951)