MUDr. Jaroslav Lhotka

Proroci jsou obdařeni se shůry dary Ducha Sva­tého. Svou bdělostí nad svým nitrem nikdy nelžou. Hlásají podstatu VĚČNÉ PRAVDY. Dnes je na proro­cích, aby nesmlouvavě oddělili zrno od plev. To však předpokládá naslouchat jejich hlasům o pravdě a lži, nekamenovat proroky, abychom byli vnitřně svobod­ní. Šiky světců v nebi se za to přimlouvají, neboť se lží žít znamená ztratit vnitřní svobodu. Proces ze­světštění v epoše liberalismu je zatím neúprosný a doktríny liberalismu "pečuji"' o jeho nezvratnost.

A tak se lže!

Temné síly nespí a pracují na rozkladu Kristovy Církve a jejich deník "Právo" se drze roztahuje. Klé­rus a laici měli by mít na paměti, že majetek a snadný život zatemňuje mozek a mysl. Nezachrání nás před Boží spravedlností ani předávání státních vyzname­nání včetně řádu (svobodného zednáře) T.G.Masa­ryka kléru.

Pravda učí, že poklady musí být uloženy v srd­cích a ne v bankách a trezorech jako přísně utajova­né spisy. Ještě dlouho nebudou odtajněny spisy z Kremlu o tzv. Velké říjnové socialistické revoluci. Svobodní zednáři nepřejí, aby pravda vyšla na Boží světlo. Rusko pod carem bylo zemí, kde svobodným zednářům nikdy nekvetla pšenice a proto měli připra­vený plán z roku 1814 jak zničit cara a vyvraždit ce­lou jeho rodinu a všechny možné dědice trůnu. Plán musel být proveden proto ještě před koncem I. svě­tové války. Nástrojem pro tento čin byli ruští bolše­vici, svým původem převážně sionisté jako Lenin, Trockij (Bronstein), Kameněv, Zinověv (Apfelbaum), Radek atd.

Lenin měl svůj hlavní stan před I. světovou válkou v Paříži. Po vypuknutí války se přestěhoval do Švý­carska. Trockij (Bronstein) zase působil v New Yorku (v Brooklynu), chodil tajně v noci do paláce Jacoba Schiffa pro instrukce. Hlavním stanem Trockého pro­šli výcvikem vedoucí bolševici v počtu kolem 300, aby realizovali plán Trockého na světovou revoluci. Zatím Josef Džugašvili byl lupičem carských bank. Svým zjevem připomínal neotesaného venkovana a to i tehdy, kdy Lenin byl po smrti a Trockij vyhnán ze Sovětského Ruska do Turecka a nakonec Mexika, kde byl zavražděn svými soukmenovci.

Když 17. listopadu 1918 přijel do Vladivostoku generál RNDr. Milan R. štefánik jako ministr vojenst­ví nověvzniklé ČSR, byl bouřlivě uvítán legionáři. Pravý účel příjezdu Štefánika na Sibiř k legiím bylo znovu získat pro boj proti bolševismu naše legionáře. Štefánik byl nepřítelem bolševismu neboť byl do mor­ku kostí křesťanem. Jenže vrcholný boj zápasu legio­nářů s bolševiky byl za nimi a Štefánik přijel pozdě, aby křísil něco, na co bylo pozdě. Všechny velké stá­ty "Dohody" byly unaveny světovou válkou a legioná­ři čekali na toužebný návrat do své vlasti. Přesto stačil poslat na soud národa na 20 legionářů, propa­gátorů bolševismu v nové čsl. armádě. Janin byl do­posud vrchním velitelem legií. Štefánik musel roz­pustit Českou národní radu (ČNR) v Rusku. (Někteří její členové směřovali k bolševismu a posílá je v poč­tu kolem pěti pod vedením dr. Patejdla do nové re­publiky. Doma nebyli zatčeni.) Patejdl a David se na­opak stali poslanci za Stranu českých socialistů. Všichni tito legionáři byli osvobození zásluhou práv­níka a poslance Jaroslava Stránského, zatykač na ně byl prohlášen za neplatný. Bolševismus neměl v národě podporu, přestože byl propagován.

Zatím letadlo "Caproni" se Štefánikem bylo 4. května 1919 v Ivance, poblíž letiště Vajnory kde měl přistát, sestřeleno kulometem z Hurbanových kasá­ren v Bratislavě a z kulometného stanoviště u Petr­žalky. Celá záležitost byla národu vydána jako letec­ká tragédie. Začalo se národu lhát. A lže se dopo-sud! Na lži se staví zlo. To je špatné.

V r. 1999 vyšel v Časopisu bývalých politických vězňů "Svědectvo"¹ na Slovensku článek v čísle 2 s nápisem "Dal zastaviť od Kamila Antona Vanča k ú-mrtí M.R. Štefánika (cituji): "V roce 1919 jsem se vra­cel s matkou z poutě v Šaštině. V Trnavě vlaky stály, bylo to k vůli Štefánikově smrti. V čekárně jsem po­slouchal, jak tam jeden z čekajících vojáků nahlas naříkal, proč jim přikazovali střílet na Štefánika. Poz­ději, když jsem chodil do trnavského gymnázia, zo­pakoval to jeho syn před celou třídou."

Štefánik byl obětí úkladné vraždy.¹ Všechny spi­sy o tragédii se Štefániko-vým letadlem Caproni si nechal dr. Beneš ze všech archivu vytáhnout včetně pitevního protokolu a dal je zlikvidovat. Kdo měl ješ­tě písemné důkazy o se­střelení letadla se Štefáni­kem, byl major italských legií Ivan Štefl. Sloužil pod generálem Gibišem. Stefl byl jmenován Benešem do vyslaneckých služeb, aby se nemohl navrátit do vlasti a generál Gibiš byl prvním "vyakčněným" ge-

Svědomí/Conscience

strana 21

 

Tohle nehostinné zákoutí přikryjeme sametem a oni lidé brzo zapomenou...

nerálem (1922). Teprve po únoru 1948 byl Štefl po­volán do ČSR z příkazu Vlado Clementise jako mi­nistra zahraničních věcí, aby vydal komunistům ma­teriály. Protože to odmítl, byl odsouzen Státním sou­dem. Miroslav Dolejší se setkal se Šteflem ve věznici na Pankráci. Podle M. Dolejšího Ivan Štefl tyto důka­zy vydal v období "Pražského jara" do nepovolaných rukou, aby navždy zmizely ze světla pravdy. Beneš má své stoupence.

Zrádci légií dostali tučná koryta v první republice, Pro svobodné  zednáře byla idea křesťansky oriento­vaného státu politicky neúnosná. Štefánik byl křesťan a během světové války si vybudoval dobré osobní styky s Vatikánem. Jeho snoubenka, italská marký-za, byla katolička. Předseda francouzské vlády Clé-menceau byl svobodný zednář, prostoupený nená­vistí vůči Vatikánu a papeži a víc jak Německa se hrozil "papežské Evropy". Štefánik znal dílko Beneše o socialismu, vydané ještě před I. světovou válkou. (Beneš byl mužem dvou tváří na rozdíl od Štefánika.)

Masaryk se nikdy nezmínil o atentátu na Štefá­nika. Pravda byla pro něho jako hlavu státu politický neúnosná. Masaryk koncem dubna 1919 napsal Be­nešovi do Paříže, že Štefánikovi navrhne, aby se vzdal funkce ministra vojenství a Karlu Kramářovi, ministerskému předsedovi, který byl tehdy vedoucím mírové delegace na jednáních v Paříži, v dopise o-značil Štefánika za "dráteníčka". Kam s ním?

Kramář byl odvolán Masarykem z mírových jed­nání. Kramář chtěl jako francouzský maršál Foch dá­le bojovat s bolševiky a proto byli oba dva z vrcholné politiky odstaveni. Důvody se vždy našly. Ministerský předseda Antonín švehla se též zajímal o leteckou tragédii se Štefánikem v souvislosti se svým politic­kým odpůrcem Benešem, tehda ministrem zahranič­ních věcí ve všech našich vládách až do roku 1935, kdy byl po abdikaci TGM zvolen prezidentem ČSR. švehla nesměl Beneše odstranit z vlády z příkazu Masaryka. Zednáři měli vývoj republiky plně pod kontrolou. Zednářská politika tak přivedla oba národy - český a slovenský - Mnichovu 1938. Jeden člověk byl vynášen jako zákon a to bylo špatné. Taky Stalin byl vynášen a jeho režim byl pátou kolonou - intelek­tuály typu Voskovec a Werich v třicátých letech pro­pagován jako "zázrak bolševismu". Budováním říše ZLA mělo být dosaženo zničení křesťanství. Beneš a jeho klika vzala Slovákům navždy právo na autono­mii zakotvené v Pittsburské deklaraci v USA při zří­zení republiky.

Od října 1939 do září 1944 byl premiérem Slo­venského státu Vojtěch Tuka. Čestný doktorát Dr.h.c. dostal jako první Slovák, co Kreml uznal exis­tenci Slovenské republiky. Slovenským velvyslan­cem v SSSR se stal Štefan Tiso, bratr prezidenta Jo-zefa Tisa. Moskva dělala obojakou politiku, takovou, která momentálně vyhovovala internacionálním záj­mům bolševismu - rozděl a panuj jako otrokář! Proto se zrodil bolševismus, aby vyhladil vzpomínky na Krista a Pravdu ideologií marxismu leninismu a uvrh­nul lidstvo do nového otroctví. Proto ta fraška s osvo­bozením Rudou armádou v roce 1945, fraška s Pražským Jarem 1968 a se sametovou revolucí 1989. Stín skáceného Mariánského sloupu na Staro­městském náměstí v Praze 3, listopadu 1918 nebyl odstraněn a lži mají stále zelenou před pravdou, kte­rá je jedna, neménná. Pravda je v národě zašlápnu­ta. Pravda je Kristus v nás. Pokud si budeme nadále lhát o té naší minulosti a neříkat pravdu z očí do očí, nebudeme dík) stavět na křesťanské morálce, jedno­ho dne se opět dočkáme toho, co jsme prožili před léty. Celý Kristův příběh není mýtus, ale realita kaž­dého prožitého dne zde na zemi. Snad toto krátké pojednání - od smrti RNDr. generála Milana R. šte­fánika až po dnešní dobu - přiměje myslící lidi, aby se zamysleli, proč se zrodil komunismus ve významu ruského bolševismu, se svým internacionalismem, s budováním páté kolony. Stále platí heslo bývalého dlouholetého čsl. velvyslance Štefana Osuského, že na lži se budoucnost českého a slovenského národa stavět nedá. Komunismus lež podporuje, staví na ní!

Dodávám na závěr, že na Slovensku k volbám prezidenta republiky dostali v preferencích nejvíce hlasů čtyři bývali komunisti, ani jeden křesťan: dnešní ministr zahraničí v Dzurindové vládě Kukan, bývalý předseda vlády Mečiar, prezident Slovenské republi­ky Schuster a bývalý marxistický generální prokurá­tor ČSFR Gašparovič. Žádný obrat k lepšímu v myš­lení národa.

Pravda přináší věřícím křesťanům zkoušky života. V nich uspějí jen ti, kdo se nezpronevěří Kristu Králi a Jeho poslání na věčný život Pravdy. Žijeme v in­flační době, s korupčními skandály, mnohdy utajené, s deformací charakteru. Místo upřímného vlastenect­ví a hrdosti na nezávislost vidím u politiků podléza-vost žít pod jednostrannou světovou vládou zednářů. Pro rozumy si jezdí do Bruselu, dříve do Mos­kevského Kremlu. Kolik z nich má čistý štít z minu­losti? O té se nikde nepíše po pravdě. Komu potom věřit, že nebude napálen věčnými sliby o "radostné budoucnosti"? Ještě nebyly potrestány zločiny z ne­dávné doby a již se buduje "nový řád" se zločinci éry Národní fronty, s jejich kolaboranty a udavači. Kde je spravedlnost? Pravda je Kristus v nás, Spravedlnost.
Nekamenujme proroky!

¹⁾ Poznámka redakce: Dokumentace o smrti Štefánika je zaznamenána v knize autora Milo Komínka "I POD OBLOHOU JE PEKLO". První vydání vyšlo v nakladatelst­ví "Our Voices", Toronto, Kanada v r. 1971.I ve druhém exilovém vydání z roku 1991 ve vydavatelství "Moravia Publishing lnc." je zmínka na str. 302 v seznamu spo­luvězňů. Je tam uvedeno: Horáček Jan, Ing. majitel text. továrny v Brně, bývalý ředitel soc. odboru Vítkovických železáren a později ve stejné funkci u Bati ve Zlíně, (v květnu 1919 škpt velitel vojenské posádky v Piešťanech, očitý svědek havárie ministra obrany gen. Štefánika v Ivance u Bratislavy. Byl jedním z prvních na místě činu a tvrdil, že Štefánik byl zastřelen. Byl přinucen podepsat protokol, že nepromluví o pravé příčině smrti Štefánika. (Bory 1949-1951)

Hore