Pane Havle, 

přečetl jsem si  pozorně vaši řeč před Městským  soudem v Praze 
dne 14.prosince  1993. K vašemu  expozé se vyjádřil  i pan John 
Bok, ale váš projev z 1.ledna  1994 mne přiměl k tomu, abych se 
otevřeným dopisem k této situaci vrátil. 
 
Co nás spojovalo 
Poprvé  jsem se  o vás  dozvěděl v  roce 1968  z tisku, že jste 
našel ve svém bytu zabudovaný  odposlech. Pak nic, až ve vězení 
v roce  1977,  když  o  vás  Rudé  právo  psalo  o samozvanci a 
zaprodanci.  A také  o jakési  o Chartě  77 (Severočeský Průboj 
psal  dokonce   o  Chátře  77.  Měl   byste  toho  šéfredaktora 
vyznamenat.Myslím  že  se  jmenoval  Škoda.  Určitě  by  si  to 
zasloužil). 
Domníval jsem se  , že nás spojuje společná  myšlenka odporu ke 
stávajícímu režimu.  Byl jsem vděčen  vám a vašim  přátelům, že 
jste  po  letech  mrtvolné  normalizace  našli  odvahu říci své 
názory. Byl  jste mně myšlenkově blízký,  považoval jsem vás za 
morálně čistého  a statečného člověka. Proto  jsem se přidal na 
Vaší stranu, proto jsem po  propuštění z vězení podepsal Chartu 
77. Že se můj podpis objevil v  seznamu až o rok později, to je 
vina Ludvíka Vaculíka. Ale vina  odpouštějící, neboť on sám měl 
toho roku až příliš mnoho  starostí. A příliš mnoho výslechů na 
StB, které mně také čekaly a pak se znásobily. 
 
Co nás rozdělovalo 
Když jsme spolu vedli ve vězení  na Borech v roce 1982 a krátce 
i počátkem roku  1983 hovory o  současné vnitřní i  mezinárodní 
situaci,   považoval  jsem   vaše stanoviska za názory  poněkud 
pomateného intelektuála, který neví, o čem hovoří. Odmítal jste 
politiku  zbrojení   Reaganovy  vlády  jako   politiku  vedoucí 
k dalšímu mezinárodnímu napětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR. 
Tvrdil  jste, že  v zájmu  míru je  třeba rozpustit  Varšavskou 
smlouvu  i NATO  a přesvědčoval  jste mne,  že by  obě velmoci, 
t.j.  USA a  SSSR, měly  zasednout k  mírovému jednání. Nechtěl 
jste pochopit  a nebyl jste  ani ochoten akceptovat  názory, že 
s tehdejším Sovětským svazem se nedá jinak hovořit než z pozice 
síly,  neboť  se  skutečně   jednalo  o  "říši  zla",jak  říkal 
president Reagan.  V důsledku politiky bývalého  SSSR byla naše 
země v srpnu 1968 okupována, v důsledku této politiky jsme byli 
oba, každý z  nás, nejméně dvakráte ve vězení.  V důsledku této 
sovětské  politiky byl  u nás  po roce  1948 instalován  režim, 
který  si nezadal  s režimem  jiných diktátorů  na celém světě. 
V důsledku tohoto  režimu došlo také k  hluboké devastaci nejen 
přírody,  ale lidské  morálky, svědomí  a charakterů  statisíců 
lidí, což si zejména nechtějí  připustit ti, kteří se pro tento 
zločinný  režim angažovali  a  páchali  jeho jménem  zločiny na 
svých spoluobčanech.  V důsledku této a  žádné jiné skutečnosti 
nedošlo k tak hrůzným činům,  jež od doby Hitlerovy říše nemají 
obdoby. Ostatně  pak, mnohé z těchto  názorů jste ještě později 
veřejně hlásal i jako prezident ČSFR. 
Místo  toho, abyste  tyto zločiny  odsoudil, vy  jste je  hájil 
a nadále   hájíte.  Obhajujete   nejen  původce   všech  těchto 
hanebností, ale dospěl jste již  tak daleko, že z viníků děláte 
oběti  a  z  obětí  viníky  tohoto  stavu.  Tento váš projev je 
jednoznačný důkaz  toho, že nemáte nebo  nechcete mít o realitě 
dneška  pravdivý obraz  a  že  nechápete, nebo  nechcete chápat 
problematiku minulosti ani současnosti.  Stal jste se zastáncem 
zločinců a  jejich hlásnou troubou.  Podle našeho zákonodárství 
se  ten, kdo  sám zločiny  obhajuje, kryje  nebo hájí, dopouští 
trestného činu.  V demokratické společnosti, pokud  bychom v ní 
žili, by  tento jediný fakt musel  vést k vaši abdikaci!  Vy se 
však  v  rozporu  s  vaším  tvrzením  hodláte  stát  doživotním 
prezidentem  a  v  této  funkci  byste  se  chtěl zřejmě dočkat 
i státního pohřbu. 
 
Proč jsme se rozešli 
Moje  znalosti  o  vaši  činnosti  jsou  však poněkud rozporné. 
13.prosince  1989  jste  vyslal  své  emisary do Valdštejnského 
paláce, kde  vaším jménem jednali  se zástupci KSČ,  které vedl 
tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena zrada na 
našich národech.  Vám byl přislíben  úřad prezidenta ČSSR  a vy 
jste   za   to   slíbil   nedotknutelnost   a  nepostižitelnost 
komunistických  zločinců  a  zachování  status  quo  ve  vnitru 
a v  armádě.  Tento  fakt   později  potvrdil  i  svým  dopisem 
velvyslanec Slánský jr., kterého jste neprodleně vyslal a dosud 
ponechal v Moskvě. Vaši valštejnoskopalácoví emisaři se všichni 
do jednoho  dočkali dobrých, zasloužených,  ale i rozhodujících 
míst  ve státní  správě. Nejvíce  na ministerstvu  zahraničních 
věcí, později přímo u vás, na  Hradě, jako výraz vašich díků za 
Vaše  prezidentské  zvolení.  Přestože  o  této hanebnosti byly 
přineseny  důkazy a  byl jste  vyzván, abyste  se k nim přiznal 
nebo  zaujal  své  stanovisko,  zahalil  jste  se mlčenlivostí. 
A nebo se považujete  za člověka, který není povinen  se ze své 
činnosti nikomu  zodpovídat. Jako př. bych  chtěl uvést některé 
ze zahraničních  cest, které vás  usvědčují z prolhanosti.  Byl 
jste v Mexicu  a prohlašoval jste, že odtud  dostaneme ropu. Je 
to stejné bláznovství jako Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl 
jste v Nicaragui  a tvrdil jste, že vymůžete  dluhy. A tak bych 
mohl pokračovat.  Vyjel jste na Jižní  město a pomlouval zdejší 
"králíkárny". Nic se však za vašeho panování nezměnilo. Jen to, 
že teď se nestaví vůbec nic  a lidé nemají kde bydlet. S velkou 
slávou  jste si  držel nos  na hrůzami  severních Čech. Všechno 
jste správně zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory, 
ale nestalo se nic. Spíše je to horší, protože bývalý komunista 
Dlouhý   pokračoval  v   ničení  dalších   obcí,  ačkoliv  jste 
prohlašoval opak. 
 
Překvapení 
Když  jsem 10.prosince  1989 přijel  po letech  exilu do  Prahy 
a dozvěděl jsem se složení  nové vlády v t.zv. postkomunistické 
společnosti,  nechtělo  se  mně  věřit,  že  předsedou vlády je 
nomenklaturní  bolševik Čalfa a že jste  křeslo ministra obrany 
svěřil pučistovi  Vackovi  a  na  Hrad  i  do  vlády instaloval 
nepochybné agenty  KGB, z nichž  někteří tam jsou  pro vás jako 
nepostradatelní  dodnes.  Tehdy  jsem  se  domníval,  že  je to 
součást  vaší  promyšlené  strategie  nekrvavé revoluce. Teprve 
dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehož matku nám Česká 
televize   nedávno   prezentovala   jako   div  ne  zasloužilou 
demokratku, mně otevřel oči.  Všechno byla falešná hra, podlost 
a zločin,  spáchaný na  lidu této  země a  vy hrajete  absurdní 
komedii  podle vzoru  vašich  absurdních  her. Při  svém prvním 
rozhlasovém  a televizním  projevu z  Hradu v  lednu 1990  jste 
řekl,  že  se  "z  těchto  míst  lhalo".  A  vy sám dosud lžete 
a zastíráte  objektivní pravdu  a skutečnosti.  Ve svém  zájmu, 
v zájmu své  pýchy, ješitnosti, pocitu  důležitosti a domněnky, 
že jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako prezident. 
 
Prezident v roli obhájce zločinců 
Prohlásil  jste, že  zveřejnění seznamů  spolupracovníků StB  v 
Necenzurovaných novinách způsobilo  četné lidské tragedie, aniž 
jste uvedl konkretní případy. Já na rozdíl od vás, třebaže jsem 
měl jen  omezenou možnost přístupu k  dokumentům StB bych chtěl 
uvést opak. Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty 
StB plnými jmény,  aby se naši občané dozvěděli  pravdu o svých 
spoluobčanech.  Nebudu  plýtvat  zkratkami  jmen jako O.Š.,M.V. 
a podobně,  protože  mně  nic  neříkají.  Nebudu  také  s  vámi 
polemizovat, zda  zločiny StB a jejich  pomahačů způsobily více 
či méně  zla, než zveřejněné  seznamy. Jsem totiž  na rozdíl od 
vás přesvědčen o tom, že  tato organizace, ne nepodobná SS, SA, 
SD  nebo  Gestapu,  byla  organizace  zločinecká  a  že  jejich 
pomahači byli  a jsou zločinci  a měli by  se za svoji  čínnost 
zodpovídat. Ale to byste  nesměl 13.prosince 1989 slíbit jejich 
beztrestnost  a nedoknutelnost.  Vám šlo  zřejmě o prezidentský 
post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost, pravdu 
a lásku.    Nakonec    jste    svůj    postoj   vyjádřil   panu 
Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil, že  v této zemi žádný hon 
na komunisty  nebude. Souhlasím proto s  vyjádřením Johna Boka, 
že celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje může děkovat Bohu 
za vás a vaše prezidentování. 
Když  jsem  měl  nedávno   možnost  nahlédnout  do  zachovaných 
dokumentů  StB a  hovořit o  nich s  lidmi, kteří  vědí, o  čem 
hovoří,  je možno  si  vytvořit  jednoznačný a  pravdivý závěr. 
Každý, kdo  se stal agentem  této mocné, výborně  organizované, 
vycvičené a  vyzbrojené organizace, stal se  jím dobrovolně a s 
plným vědomím! Mohli  bychom  diskutovat  o  pohnutcích  těchto 
lidí. Byly různé, od vady charakterů, podlézavosti, ješitnosti, 
touhy  po   moci  či  beztrestnosti  až   po  docela  obyčejnou 
zbabělost.  Ale každý  si měl  uvědomit dříve  než namočil pero 
k podpisu, že se dává do  "spolku s ďáblem". A většinou všichni 
mysleli, že  budou na úkor  svých spoluobčanů beztrestní  až do 
smrti a že se to nikdy nikdo nedozví, protože tenhle režim bude 
navěky, jako proklamovaná Hitlerova  Třetí říše. Ale jak vidno, 
se zklamali. Nejvíce ti,  kteří takovou spolupráci podepisovali 
ještě v roce 1989! 
 
Kolik bylo těch sebevražedných pokusů ? 
Nevím a  neslyšel jsem o  žádných sebevražedných pokusech,  jak 
jste o nich hovořil. Vím  však o více jak dvěstěpadesáti tisích 
odsouzených  a  přes   třista  popravených  osobách  padesátých 
letech. Vím  o milionech let, které  prožily oběti komunistické 
totality  ve vězeních.  Pokud  nevěříte,  zeptejte se  na místě 
oprávněném, na Konfederaci politických vězňů. Dejte však pozor, 
abyste  i tam  nenarazil  na  nějakého dřívějšího  udavače nebo 
konfidenta StB,  neboť i tato  organizace na popud  StB vznikla 
a byla založena. 
Mohl  bych  hovořit  o  statisících   občanů,  kteří v důsledku 
totalitní moci  byli vyhozeni z  práce a místo  uplatnění svého 
vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás 
to  nepostihlo, vy  jste byl  "spisovatel", chráněný  a hýčkaný 
režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z vězení domů 
jako motáky, protože značná část pošty byla zadržována, vy jste 
mohl napsat  a odeslat z  vězení celou knihu,  aniž by vám  byť 
i jediný  dopis  byl  zadržen,  vrácen  nebo  neodeslán! Já byl 
u toho a vy  to víte. Ostatně tak znělo  pozdější vaše věnování 
knihy Dopisy Olze. V době,  kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly 
v celách na  pár čtverečných metrech,  vy jste měl  na Pankráci 
dvoucelu a  na Ruzyni jste  pobýval v cele  určené pro 13  osob 
sám! Zeptejte se tisíců politických  vězňů, které, jak jste měl 
sám příležitost na  vlastní oči vidět a slyšet  a které jste na 
setkání s nimi v Belvederu  zesměšňil, jak žili, jak je trápili 
a posílali do korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou 
"žrádla",  protože  to,  co  vězeňský  systém  produkoval  jako 
stravu, se  jinak ani nazvat  nedalo. Vzpomeňte si  také na své 
výsadní postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát, 
zatímco většina z  nás měla po celou dobu  výkonu trestu balíky 
zakázané. Připomínám, že většina z dozorců, kteří nás ve vězení 
šikanovali, vyhrožovali nám smrtí  nebo nás mlátili, slouží dál 
a někteří  z nich  byli s  vaším vědomím  povýšeni ve  funkcích 
a hodnostech,  ačkoliv by  se měli  zodpovídat za  své zločiny. 
Jako  příklad uvádím  mjr.MUDr.Borusíka, právě  toho, který vás 
chtěl klidně nechat ve vězení "chcípnout", jak se sám vyjádřil. 
Teď  Vás samozřejmě  nezná, jako  nepoznal i  mně. A  mohl bych 
mluvit  o desítkách  jiných.  A  to pominu  složení Generálního 
ředitelství Vězeňské  služby, o kterém  se i pan  ministr Novák 
nerad zmiňuje, ale hlavně  kritizoval Dr.Šetinu, že "nevyčistil 
Generální  prokuraturu".  Račte  si  nechat předložit dokumenty 
o jejich  minulosti,  nebo  se  podívejte  do stále utajovaných 
materiálů  t.zv. Vnitřní  ochrany, čili  StB ve  Sboru nápravné 
výchovy. 
 
Kdo byl opravdu vyobcován? 
Jestli si  pane Havle mnoho  lidí myslí, že  jsou vyobcováni "z 
obce", pak se o toto vyobcování přičinili sami. Na rozdíl    od 
vašeho vznešeného poznání znám mnoho  lidí, kteří v minulosti a 
ještě i budoucnosti budou  na černých listinách, protože nebyli 
v KSČ, tuto organizaci kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří 
o jejich  osudech rozhodují  dosud v  t.zv. státních  podnicích 
nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných 
pozic.  Jen  pro  osvěžení  vaši  krátké  paměti. Pan generální 
ředitel  Škody  Plzeň  nebo  ředitel   Gramofonových  závodů  v 
Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl 
člověk totálně zničen. Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho 
poskoka Dobrovského, který mně poslal  v roce 1990 když jste ho 
udělal,  naprosto  neschopného,  ministrem  obrany.  Já jsem se 
nemohl   vrátit  do   armády,  protože   jsem  kritizoval  pana 
prezidenta,  nebo-li  vás!?  Co  se  tedy  vlastně  změnilo? Vy 
upozorňujete  na  pár  příkladů,  že  lidé ztrácejí zaměstnání. 
Kdyby se jich většina nebála a z těch, kteří nikdy nebyli v KSČ 
se stali  kritici současných bossů s  bývalou legitimací, mohla 
by situace  vypadat jinak. To  je také jeden  z příkladů vašeho 
manipulování  s  fakty.  Další  příklad  toho,  jak by se neměl 
chovat prezident. 
 
Moc vydírala občany 
Podle vás  moc vydírala občany.  S tím je  možno souhlasit, ale 
již  méně s  dalším zdůvodněním.  A právě  proto mně tak velice 
překvapuje,  že na  jedné straně  víte vše  o zrůdnosti  moci a 
totalitního  zřízení  a  na  druhé  straně  se těch, kteří tyto 
nezákonnosti  páchali, mocí  svého úřadu  vehementně zastáváte, 
přičemž zapomínáte  na jejich oběti. Obklopil  jste se plejádou 
lidí s  velice podezřelou minulostí, mnohdy  také jen proto, že 
se prohlašovali za umělce, ke kterým  se počítáte i vy. Jste to 
vy, který jednoznačně zodpovídáte za marasmus této společnosti, 
za  to, že  zločinci nebyli  pohnáni před  soud a odsouzeni. Vy 
jste   to   byl,   který   spolupracoval   s   vládou,  vedenou 
nomenklaturním bolševikem  Čalfou, vy jste  ustanovil do křesel 
ministrů  zločince,  povýšil   jste  do  vysokých  generálských 
hodností bývalé spolupracovníky nebo  přímo pracovníky StB, VKR 
a KGB  nebo své  naprosto neschopné  přátele. Nepřekvapilo  mne 
proto ani,  že jste opět  na Hrad instaloval  pana Dobrovského, 
který  utratil naprosto  zbytečně jako  ministr obrany  daňovým 
poplatníkům více  jak 60 miliard Kčs,  aniž zato československá 
armáda byla  schopna cokoliv zajistit.Ten  pán se nenaučil  ani 
pořádně  řídit   auto.  Jak  potom   mohl  řídit  něco   daleko 
složitějšího, jako byla armáda, z  níž byl kdysi vyhozen. Nikdy 
nám ale  neřekl proč. Já  jen vím, že  když byl někdo  někdy za 
totality vyhozen  z armády nebo  bezpečnosti, nemohl již  dělat 
nic.  Proto  mně  překvapuje  jeho  pozdější  studium a činnost 
v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zasloužil? Nedivím se proto 
dnes  panu  Baudyšovi,  že  náprava  páně  Dobrovského počínání 
v armádě potrvá řadu let.A navíc jste dopustil, že si tento pán 
dovolil vykládat a porušovat zákony podle svých představ a jako 
výsměch spravedlnosti  si z vyhozeného generála  Vacka, což mně 
jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce. 
Nepochybného agenta KGB, jednoho z  těch, kteří přes dvacet let 
prokazovali oddanost  sovětskému režimu, plk.Diviše,  jste přes 
veškerá  upozornění povýšil  do hodnosti  generála. Stejně  tak 
bych mohl jmenovat celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka, 
Gavlase  a dalších,  z nichž  jste mnohým  dávno poté,  co byla 
jejich   spolupráce   prokázána,    propůjčil   vysoká   státní 
vyznamenání nebo je povýšil do vysokých armádních hodností! 
 
Havel a primitivní antikomunismus 
Českou  zemí   se  rozšířil  primitivní   antikomunismus  jako 
zástěrka  pro  aktivní  bolševiky,  kteří  ještě nedávno nosili 
rudou  hvězdu na  klopě a  knížku téže  barvy v  kapse. Mnozí z 
nich, co servilně ještě v roce 1989 požadovali přijetí za člena 
KSČ  či byli  úspěšnými střelci  v Lidových  milicí, jsou  dnes 
členy   české  vlády a nikomu to téměř  nevadí. Ani Konfederaci 
politických vězňů  a to je  zejména překvapující. Mnozí  bývalí 
členové KSČ, kteří nikdy nikomu  neublížili a svým členstvím si 
zajišťovali klid  pro sebe či rodinu,  jsou velmi často vláčeni 
tiskem. Mnozí  moji milí spoluobčané,  kteří naopak nikdy  v KSČ 
nebyli se však  chovali a mnohdy ještě chovají  hůře než jejich 
bývalí partajní  kolegové. Kdybyste chtěl  tohle všechno vědět, 
máte možnost.  Pan Ruml by  vám mohl říci,  kolik udání dostává 
policie  na občany,  jaká je  statistika. Myslíte,  že jich  je 
méně?  Ale  kdepak,  milý  pane  moralisto!  Mnohonásobně více. 
O čempak to asi svědčí?. Buď o  tom, že tenhle národ je totálně 
demoralizován a  nebo že vaše moralizování  jaksi nebere vážně. 
Také proto, že  si mnozí myslí, že vy nejste  ten pravý, kdo by 
měl o morálce hlásat. 
A abych byl  konkrétní pane prezidente  a nechodil kolem  horké 
kaše jako vy a neuváděl jen zkratky jejich jmen. 
 
Jak se chovali milí spoluobčané 
Když mne vzala "do prádla"  v roce 1976 chomutovská bezpečnost, 
dozvěděl jsem se, že mně  udali dva moji spolupracovníci. Jeden 
z nich byl nestraník a na  KSČ nadával, kudy chodil. Ale zřejmě 
jen   naoko.  Jmenuje   se  Alois   Černý  a   je  z   Jirkova. 
Spolupracovník   chomutovské  bezpečnosti,   opilec  a   zloděj 
a současně  i  předseda  závodní  organizace  KSČ  na závodě 22 
n.p.Plynostav Pardubice  se jmenuje Vilém  Kohlenberger.  A jim 
asistovala  milenka jednoho  z policajtů, Zdena Hlavatá,  bytem 
tamtéž.  To znamená  všichni z  Jirkova (myslím,  že jirkovským 
policajtům  by to  Sládkovo auto  prospělo).. Přestože  mně nic 
nedokázali, prožil jsem několik měsíců v jáchymovském kriminálu 
a mělo to dopad pro celou rodinu. Děti měly problém se studiem, 
manželka  v  zaměstnání  a  já  přišel  o  práci.  Nikdo  z nás 
nepomýšlel  na  "skok  z  mostu"  nebo  na  jakékoliv  spáchání 
sebevraždy. Jen jsme doufali, že někdy dojde ke změně, k obratu 
k lepšímu a udavači dostanou zasloužilou odměnu, včetně pánů od 
SNB, StB,  soudcové či prokurátoři okresního  soudu v Chomutově 
a krajského  soudu v  Ústí nad  Labem. 
Bohužel  se  nestalo  nic,   vůbec  nic!  vaší  zásluhou,  pane 
prezidente! Nikoho jiného, než vás! 
Pak jsem podepsal Chartu 77.  Začal jsem vám a vašim estébáckým 
donašečům  dělat ,  já blbec,  křoví. Od  té doby  začalo peklo 
nejen pro mně, ale pro celou rodinu.  V roce 1978 nám (mně a mé 
ženě) tehdejší šéf StB  v Pardubicích pan mjr.Vondráček nabízel 
spolupráci. A  nabízel s tím  i "lukrativní zaměstnání",  změnu 
jména  a  možnost  přestěhování  do  místa,  které si vybereme. 
Odmítli jsme.  Ženu vyhodili ze zaměstnání,  syn musel na vojnu 
a mně se již  nic více nemohlo stát, než  že mně znovu zavřeli. 
A opět se našli  správní Jidáši. A protože o  tom všem existují 
protokoly a já  měl zcela nedávno možnost je  vidět a číst, tak 
dávejte  bacha,  pane  prezidente.  Udal  mně  opět  nestraník, 
zaměstnanec podnikového  ředitelství Pozemních staveb  v Hradci 
Králové,  Jiří Sochor  (1924),  bytem  tamtéž. A  asistovali mu 
udavač-spolupracovník  StB  JUDr.Vlastimil  Krejča (1929),bytem 
Jičín,  soudružka  poslankyně  Jana  Jánošová  z  Opatovic  nad 
Labem,soudružka Ing.Slavíková ze Sobotky, pan Veselovský, takto 
hlavní  kádrovák  těchto  Pozemních  staveb  včetně  lháře pana 
Kaláta(1939), který  tam byl za KSČ  jako ředitel. Přisadila si 
i jakási Eva Šlechtová, manželka  lampasáka a Iva Křivková, obě 
z Hradce  Králové. Teď  mohou příbuzní  těchto bezcharakterních 
mizerů  skočit  do  Labe,  z  mostu,  nebo  si  "hodit  mašli". 
Předpokládám,  že před  svými bližními  a spolupracovníky tuhle 
totalitní  činnost tají.  A abych  byl spravedlivý  a na nikoho 
nezapomněl (třeba by jim to bylo líto), tak ještě dodávám jména 
dalších  dvou výtečníků  z tehdejších  Pozemních staveb,  milce 
rumu  a  všelikého  chlastu  Evžena  Půhoného  a  pana Duchoně. 
Poslušte  si  dámy  a   pánové,  dokumenty  jsou  k  dispozici. 
Budete-li  mít   námitky,  můžeme  začít   estébácké  protokoly 
k potěše našeho rozmilého pane prezidenta otiskovat na počkání. 
Kdyby to  nebyla tragedie, která  postihla mne a  celou rodinu, 
tak byste si početli. I na Hradě!  Třeba o tom, jak jsem měl ve 
sklepě v  Pardubicích schovanou atomovou pumu!  (Škoda, že jsem 
ji  neměl,  dávno  bych   zbavil  tuhle  zemi  všech  zločinců, 
usídlených tenkrát na nábřeží u Vltavy). 
Samozřejmě, vše se dálo  pod taktovkou kpt.StB JUDr.Petra Žáka, 
který  potom dokonce  povýšil  na  šéfa 10.odboru  2.Správy SNB 
(kontrarozvědka)  a  por.  StB  Ladislava  Riedla.  Toho  Žáka, 
kterého vy  chráníte. Který zatýkal v  Pardubicích mně, později 
v Praze vás  a se kterým jsme  se sešli, když nás  oba špehoval 
již  jako šéf  10.odboru, v  restauraci Pod  Kinskou v Praze 5. 
A opět  se přidali  další milí  spoluobčané, např.  pan Oldřich 
Hampl, který si dokonce nechal na balkóně domu instalovat ptačí 
klec, aby do  ní mohla StB zamontovat televizní  kameru na naše 
sledování.  Asistovala i  jeho  žena,  funkcionářka KSČ  a jeho 
matka,  která   si  k  vůli  tomu   uhnala  zápal  plic.Všichni 
samozřejmě bytem v Pardubicích. 
Od roku 1990(!?) to  vyšetřovala postupně prokuratura krajská i 
okresní  v  Hradci  Králové,  Vojenská  obvodová  prokuratura v 
Hradci  Králové a  v Plzni,  okresní prokuratura  v Pardubicích 
i obvodová prokuratura  v Praze i Úřad  pro vyšetřování v Praze 
a výsledek,  pane prezidente?   Veliká nula!  Všechno probíhalo 
v mezích  zákona.  V  mezích  zločinných komunistických zákonů, 
kterým jste požehnal.

 
Naši věznitelé a jejich následovníci 
A mohli bychom přijít k bachařům.  To nejhorší se sešlo v t.zv. 
Sboru nápravné výchovy a většinou je tam dodnes.Říkalo se a asi 
to platí  dodnes, že kdo  se nehodil k  armádě nebo k  policii, 
skončil u Sboru nápravné výchovy. Zvěrstva v Jáchymově, v Hradci 
Králové, Valdicích,  na Pankráci, v Příbrami  a Plzni-Borech by 
zasloužila  zvláštní kapitolu.  Povídání třeba  o tom,  jak mně 
jáchymovský náčelník "laskavě vyprávěl",  že mně může odstřelit 
jako psa a na důkaz vyndal pistoli ze stolu. Jak bachaři jménem 
Šrámkové  (jeden  z  Hradce  Králové   a  druhý  z  Plzně)  mně 
ztrpčovali život. Jak hnusnej parchant jménem Sedláček s hlasem 
harémového  eunucha  na  nás  v  Plzni  řval.  Vy jste se třásl 
strachy a mně  proto, že jsem se vás  zastal, poslal do "díry", 
neboli    korekce,   kde    bylo   stravy    půl,   zima   celá 
a nevypověditelná  "buzerace", spojená  s lidským  ponižováním. 
Protože vy jste tam nebyl, tak jednu perličku. Dámy nechť čtení 
odloží. Ti  borští hnusáci, a  většina, jak jsem  se přesvědčil 
tam jsou dosud, nás ponižovali za mohutného štěkání tím, že nám 
pravidelně dvakráte  denně prohlíželi naše  konečníky. To jako, 
jestli si  v nich něco  neschováváme, ačkoliv jsme  několik dní 
"nevytáhli z těch děr paty". Copak asi prohlíželi ženám? 
Mohl bych vyprávět o panu Dr.Borusíkovi, ničemovi prvního řádu, 
který povýšil v  hodnosti i ve funkci a  dovolával se Vás, pane 
prezidente! O  bachaři jménem Kratochvíl,  zvaný Prdelka, který 
mně  14  dní  před  propuštěním  bezdůvodně  uhodil  pendrekem, 
o estébáckém  parchantovi   jménem  Slavík,  který   byl  šéfem 
t.zv.Vnitřního  oddělení  na  Borech  a  který  nás permanentně 
šikanoval.  A i  o desítkách  kriminálních muklů,  kteří na nás 
donášeli, špiclovali  a udávali nás a  v této bohulibé činnosti 
pokračovali až  do "úplného osvobození  v roce 1989!"  Nejhorší 
byli prznitelé svých dcer a  malých holčiček, které jste v roce 
1990 amnestoval.  Jak to dopadlo, všichni  víme.Předtím za tuto 
svoji  bohulibou činnost  dostávali od  estébáka Slvíka  trochu 
mizerného čaje  nebo krabičku nejhorších cigaret.

Žádné stříbrné. 
Mohl bych vyprávět,  jak nám ukradli náš barák,  ve kterém jste 
byl,  pane  prezidente  krátce  před  naší  emigrací, se s námi 
rozloučit. Protože  díky Vám jsem nedostal  po celou dobu žádné 
kvalifikované  zaměstnání, nemohl  jsem si  jako vy  vydělat za 
čtyři  roky  45  milionů  a  koupit  si  vilu  na  Ořechovce na 
nebo  někde jinde.  A manželka  bývalého konfidenta  StB se tam 
roztahuje dodnes,  protože ho nabyla v  dobré víře, jak pravila 
předsedkyně senátu okresního soudu v Pardubicích.Ta dáma, která 
tam byla  v době, kdy mně  stejný soud poslal na  převýchovu na 
Bory. Ale  mohl bych Vám vyprávět,  jak osobní tajemník dalšího 
zločince  jménem  Indra,  pan  JUDr.Pšenička,  který  u krádeže 
našeho domu asistoval,  mně poté, kdy se zbavil  strachu a díky 
vám věděl, že  se mu nic nestane, přišel  vyhrožovat, že na mně 
podá trestní oznámení. Ale asi se přece jen podělal, protože ho 
nepodal. 
Mohl bych vám vyprávět o našich milých spoluobčanech v uniformě 
StB jménem  Jároš, Němeček či  Zákravská, o prokurátorech  Hugo 
Knauerovi   či   Bráblíkovi,   soudcích   Balatkovi,Špryňarovi, 
Filipovi či  Slezákovi a celé plejádě  dalších, kteří mně jeden 
po druhém soudili a přestože jsem byl ve smyslu zákona nevinen, 
musel  jsem   tuto  nevinu  prokázat.   Mohl  bych  hovořit   o 
policajtovi s příznačným jménem Kapoun a o řadě těch, kteří mně 
zcela bezdůvodně buzerovali tím, že mně předvolávali na dopravní 
inspektorát,  zadržovali technické  osvědčení nebo přezkušovali 
z pravidel silničního provozu. Takoví  to byli hodní policajti. 
Ti přece nikomu nic nedělali. Jen  z příkazu StB mně a moji ženu 
šikanovali, ztrpčovali nám život  a předvolávali nás bezdůvodně 
k výslechům. 
A protože jsem  byl ve vazbě v  hradecké či jáchymovské věznici 
absolutně   izolován  od světa, nemohl  jsem   jejich  obvinění 
vyvrátit.Ale  ani  oni  nenašli  dost  důkazů  a tak se oháněli 
tvrzením, že "soud o mých zločinech nabyl přesvědčení". A ještě 
bych  mohl  hovořit  o  dvou  roztomilých lékařích-psychiatrech 
z nemocnice  v Hradci  Králové,  jejichž  jména si  nechávám na 
pozdější dobu jen jak zjistím, čím se nyní zaobírají. Tihle dva 
výtečníci měli za úkol od StB ze mně udělat blázna. A mohl bych 
také jmenovat zdravotní sestry na Borech, které se chovaly,víte 
jako dámy  na silnici E 55.  S jejich humánním přístupem  k nám 
vězňům  to nemělo  nic společného.  V roce  1991 jsem na Borech 
našel všechny. 
A ještě  bych uvedl  aby jim  to nebylo  líto, civilní  mistry, 
zločince v  občanském oděvu z  n.p. Precioza Jablonec  či Tesla 
Nýřany.  Oni  soudruzi  jistě  vědí,  jaké  výtečníky do těchto 
funkcí s požehnáním StB  poslali. Nejenže nás okrádali, udávali 
a šikanovali, ale  ještě byli sprostí a  většinou v alkoholovém 
opojení.  Také bohumilé  poměry vládly  ve věznicích  a moc  se 
v tom  nezměnilo. Proč  by  také  mělo, pane  prezidente? Vždyť 
většina  těchto lidí  je stále  tam, kde  byla před rokem 1989! 
A jen  se  zeptejte,  co  dělali,  kdo  byl  a kde pracoval pan 
Karabec nebo Kýr (který má v úschově naše spisy!!! -proč asi, 
pane prezidente, to jste vy nařídil?)  Zeptejte se, co si o tom 
všem myslí  páter Dominik Duka,  když si vzpomene  na "pedagoga 
Kalinu",  páter  František  Lízna,  páter  Rožánka,  náš přítel 
Vlček, který  měl již při  našem společném pobytu  na Borech za 
sebou  deset   let  Jáchymova!  A   co  další  muklové,   kněží 
a političtí  vězni,  kteří  nesměli  psát,  nedostávali balíčky 
s marlborkami či  čokoládu Milku, které posílali  na další roky 
do vězení,  že se u  nich našlo  rádio.  A vy jste  měl na cele 
kompletní vybavení,  díky komu, pane prezidente?  No přece díky 
StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto 
státě a samozřejmě i ve vězeních. 
Já  vím, že  o tom  všem  nechcete  slyšet. Vím  i jaké  výrazy 
používáte,  když  podobné  články  čtete  "ze  stoky".  Vím, že 
prosazujete,  aby  se  o  minulosti  nemluvilo.  Ona vám je asi 
nepříjemná,  ale  bez  vypořádání  se  s  minulostí poneseme si 
následky ještě  několik generací. Tak totiž  je naše společnost 
morálně zdevastovaná. 
Já  jsem se  nesměl vrátit  do armády,  protože jste mně nemohl 
zapomenout, že  jste musel vyhodit  ministra Vacka .  Když jste 
ale  na jeho  místo jmenoval  Dobrovského, byl  jsem mnohokráte 
v pokušení Vacka  odprosit. Pan Křižan prohlašoval,  že to byl 
Váš  dávný úmysl.  Kdopak Vám  to nakukal?  Vždyť pan Dobrovský 
prokázal,  že neumí  řídit ani  auto, natož  armádu nebo  Hrad. 
Anebo je tam zbytečný,  ten samolibý vykladač ústavních zákonů, 
a všechno se  řídí vlastně samo.  Tak to je.  Viděl jsem to  na 
Hradě v  červenci roku 1990. Je  mně hanba mluvit o  tom, co se 
tam dělo za Vašeho prezidentování. 
Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je Vaše jméno, ale 
i jména stovky dalších, aktivních spolupracovníků StB. A myslím 
si, že  nejsem sám, komu  je to líto.  Kdybych v roce  1978 onu 
mjr.Vondráčkem nabízenou  spolupráci s StB  podepsal, mohl jsem 
se mít dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do 
hodnosti generála,  jako tenkráte pana Bizíka  a řadu dalších.A 
také  byste mně  třeba propůjčil  nějaký řád,  není-liž pravda? 
Třeba Bílého lva, tem se mně vždy líbil. 
Stydím se ne za Chartu, stydím  se za vás! Chcete-li si uchovat 
alespoň svoji tvář, odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit 
o pravdě  a lásce,  nemáte právo  nás moralizovat.  Dokažte sám 
sobě to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině roku 
1990,  že  po  funkci  hlavy  státu  netoužíte  a nebudete více 
kandidovat. Takových prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky. 
Ale najdeme i  jednoho lepšího, než jste vy.  Dokažte nejen sám 
sobě, že nejste velký proto, že jste si nasadil klobouk.