hlavna stranka

Nezabúdame na našú spoločnú minulosť


Správa ministerstva vnútra ČSSR o štátnobezpečnostnej situácii z apríla 1969.pdf

Vydanie knihy „OKUPÁCIA KOŠÍC A VÝCHODNÉHO SLOVENSKA – AUGUST 1968“ a zverejnenie prísne tajnej správy MV ČSSR k 53. výročiu okupácie 21. augusta 1968

Pri príležitosti 53. výročia okupácie Československa sa na pietnej spomienke v Poprade uskutočnila prezentácia publikácie „OKUPÁCIA KOŠÍC A VÝCHODNÉHO SLOVENSKA – AUGUST 1968“, autorov Štefana Lazorišáka a Tibora Kočíka, ktorú vydalo Svetové združenie bývalých politických väzňov. Obeťami okupácie sa v Košiciach stalo 11 našich občanov, čo bolo najviac na území SR. Napriek naším snahám sa pre nezáujem vedenia mesta Košíc nepodarilo zrealizovať inštaláciu centrálneho pamätníka obetiam okupácie. Popradský pamätník tak naďalej ostáva na Slovensku jediným s uvedením počtu obetí.
Taktiež zverejňujeme dokument, ktorý poskytol nášmu združeniu dnes už nebohý bývalý generálny prokurátor bývalej ČSFR JUDr. Jiří Šetina, člen Svetového združenia bývalých československých politických väzňov- Správu ministerstva vnútra ČSSR o štátnobezpečnostnej situácii z apríla 1969 C. j. N/Z-OO79/69 s označením Prísne tajné, ktorá bola 12. mája 1969 predložená predsedníctvu ÚV KSČ. Na základe tejto správy predsedníctvo poverilo Husáka, Černíka, Kempneho a Pelnářa, aby zabezpečili koordináciu bezpečnostných zložiek, otázku podriadenosti Pohraniční stráže, predložili predsedníctvu ÚV KSČ súbor opatrení na ochranu štátneho a straníckeho tajomstva a s konečnou platnosťou zabezpečili likvidáciu Spoločnosti pre ľudské práva. Týmto definitívne skončil pokus Alexandra Dubčeka o socializmus s ľudskou tvárou a začal proces normalizácie.
Na prvom mieste vyše 90 stranovej správy ako najväčšia hrozba je uvedená organizácia bývalých politických väzňov K -231, ktorá bola krátko po okupácii ministerstvom vnútra zakázaná a označená ako nástroj západných tajných služieb na rozbitie komunizmu. Po odchode do emigrácie pôsobili členovia K 231 v zahraničí a naše združenie je nástupníckou organizáciou.
Po K 231 sa v správe uvádzajú ako ďalšie hrozby Klub angažovaných nestraníkov so skratkou KAN, nasledujú tzv. exponenti protisocialistických síl a Spoločnosť pre ľudské práva.
Za nepriateľov režimu boli označení aj bývalí členovia Sociálnodemokratickej strany, bývalí národní socialisti a politické aktivity cirkvi. Predmetom záujmu ŠtB boli tzv. extrémistické tendencie medzi študentmi, šírenie tzv. poplašných a nepravdivých správ a nelegálnych písomností.

Paradoxne sme pre naše kritické postoje k smerovaniu Slovenska po novembri 1989 hrozbou aj pre súčasných politikov, ktorí sa nás snažia umlčať okrem iného aj likvidačnými dotáciami na činnosť združenia ako súčasný minister vnútra Roman Mikulec.
Jediný prezident, ktorý prejavil záujem o pamätník v Poprade bol Ivan Gašparovič, ktorý združeniu zaslal ďakovný list. Prezidentka Zuzana Čaputová pozvania vždy odignoruje a kancelária prezidenta účasť čestnej stráže 21. augusta 2021 zamietla.

Zdieľaj  | 
You can translate the content of this page by selecting a language in the select box.

       Ak sa často hovorí, že sme pasívny a bojazlivý národ za zmienku stojí uviesť, že podľa správy o štátnobezpečnostnej situácii  týkajúcej sa zbraní a výbušnín tomu tak celkom nebolo. V správa sa uvádza: „ je nebezpečnom javom,  že  skupiny a jednotlivci  majú snahu získať zbrane a výbušniny, pretože sa zvýšili prípady nedovo­leného ozbrojovania, krádeží zbraní zo skladísk Ľudových milícii, závodnej  stráže, Zväzarmu, ČSLA a iných objektov po auguste 1968. Došlo k odcudzeniu  6 guľometov, 90 samo­palov, 118 pištolí, 372 granátov, 41 000 nábojov, 20 ks min, 10 guľovníc, 770 kg trhavín a 47 malorážok. Ako motív sa uvádza  použitie zbraní  pri pokuse  o násilný prechod hranice, prípravu k partizánskemu boji a tiež vo vhodný okamžik vystúpenie proti vojskám Varšavskej zmluvy“.
„Kontrola nad strelnými zbraňami bola  sťažovaná   nákupom pištolí  v ČSSR juhoslovanskými  štátnymi  príslušníkmi.  Od januára  1969 do marca 1969 im bolo len  v Prahe vydaných  118 povolení k nákupu a vývozu 415 pištoli. Boli zistené prepady,  kedy sa z ČSSR žiadne  zbrane nevyviedli. Aby získali povolene k ďalšiemu nákupu, vymazávali záznamy o nákupe strelných zbraní z cestovných pasov. Takto získané zbrane zostávali na území  ČSSR. Je potrebné pripomenúť že po okupácii sa na pomoc Československu hlásili  jeden milión dobrovoľníkov z vtedajšej Juhoslávie“.                                 

Správa ďalej pokračuje  nežiaducimi postojmi občanov k ZSSR, emigráciou do kapitalistických štátov, ohrozením a únikom štátneho tajomstva, tzv. závadovou činnosťou novinárov a činnosťou rozviedok západných štátov.
Záver správy sa venuje výsledkom plenárneho zasadania ÚV KSČ zo  17. apríla 1969 a analýze zmeny postojov v radoch inteligencie a umelcov vrátane  s odstupom času šokujúceho názoru Václava Havla, ktorý sa uvádza v správe, citujem: „Pozoruhodný je názor spisovatele- Václava HAVLA, který po skončení zasedání pléna ÚV KSČ prohlásil :" Situace ve státě potřebovala pevnou ruku. DUBČEK ji neměl, protože to je snílek a lyrik". Podle HAVLA je soudruh HUSÁK jedinou osobou, " která má skutečně pevnou koncepci a může národ vyvést z krizové situace".

Toľko z doposiaľ nepublikovaného archívneho dokumentu. Po rokoch si môžeme urobiť uzáver sami.Pre Slovensko je tragédiou, že politici, ktorým išlo o pravdu a spravodlivosť vždy zahynuli tragickou a často nevyjasnenou smrťou. Boli to Milan Rastislav Štefánik a Alexander Dubček. Sme presvedčení, že keby sa prezidentom ČSFR stal Alexander Dubček, prisluhovačom ŠtB a KGB by sa nepodarilo rozbiť Československo len preto, aby ho mohli ľahšie rozkradnúť.

            Z úcty  obetiam 21. augusta 1968  ako j z úcty k Alexandrovi Dubčekovi, ktorého Václav Havel nazval  snílkom a lyrikom by sme preto  nemali zabúdať na ľudí, ktorí boli ochotní za spravodlivejšiu spoločnosť s ľudskou tvárou obetovať aj svoj život.  

Česť ich pamiatke !   

Svetové združenie bývalých politických väzňov


Zpráva o současné státobezpečnostní situaci v ČSSR

5692/31 PŘÍSNĚ TAJNÉ Číslo pořadu: 8

 

 

5692/31                                             PŘÍSNĚ TAJNÉ                            Číslo pořadu: 8

 

K bodu:

Zpráva o současné státobezpečnostní situaci v ČSSR

 

PŘEDSEDNICTVO ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ

Zpráva

 

  A

Fond:

02/1        

 

ÚV

Sv.:

   96

KSČ

Ar. j.:

 158

 

Listů:

   111

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Předkladá: s. J. Pelnář

12. května 1969

Počet listú: 99

Tento materiál je nutno vrátit nejpozději do jednoho měsíce sekretariátu prvního tajemníka ÚV KSČ

 

Čj. P130/69                Přijaté usnesení

 

 

 

                       U s n e s e n í

 

                 130 schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 20. května 1969

 

K bodu 8.  Zpráva o současné státobezpečnostní situaci v ČSSR

s. J. Pelnář

 

 

Usneseno

Předsednictvo ÚV KSČ

 

I.     souhlasí, aby s .J. Pelnář vystoupil na květnovém plénu ÚV KSČ v diskusi k státobezpečnostním otázkám s tím, že  nebude uvádět nedoložené věci s vystoupení mohlo být publikováno.

II.     ukládá

 1. s J. Pelnářovi a s. Kempnému zabezpečit, aby některá vybraná fakta  byla  vhodným způsobem publicisticky využita;

 2. s J. Pelnářovi, aby spolu s ministry vnitra národních vlád přezkoumali  otázky koordinace práce bezpeč­nostních složek a předložili náměty s.O. Černíkovi a s. G. Husákovi ;

 3. s. O. Černíkovi zabezpečit, aby po vládní linii byla propracována otázka podřízenosti Pohraniční stráže;

4. s. O.Černíkovi a s.G.Husákovi předložit předsednictvu ÚV KSČ soubor  opatření na ochranu státního a stranického tajemství;

5.  s. J.Kempnému vyřešit záležitost prof.V.Černého;

6.  s. J. Pelnářovi zabezpečit s konečnou platností -likvidaci Společnosti pro  lidská práva;

 

                                  Provede:

 

                                         s. O. Černík

                                         s. G. Husák

                                        s. J. Pelnář

                                           s. J. Kempný


 

MINISTERSTVO VNITRA Č S S R

 

         C. j. N/Z-OO79/69    PRÍSNE TAJNE

             Výtisk č.: 6

  Počet listú : 93

ZPRÁVA 0 SOUČASNÉ STÁTOBEZPECNOSTNI SITUACI

V ČSSR.

 

 

PRAHA

duben 1969

 


OBSAH

Kapitola I

Úvod

Kapitola II

K-231 str.3 -11

KAN......................

str. 12

- 14

Exponenti protisoc.sil..

str. 15

- 24

Společnost pro lidská

 

 

práva ........... .......

str. 24

- 29

Činnost pravicových

 

Soc. dem.............. . .

str. 29

- 33

Bývalí nár.soc. . .......................

str. 33

- 34

Politická aktivita

cirkví .................

str. 34

- 39

Extrémní tendence mezi

 

 

studenty..........

str. 40

- 44

Síření poplašných a

 

 

a nepravdivých zpráv ...

str. 45

 

Nelegální písemnosti ...

str. 46

- 48

Zbraně a výbušniny .....

str. 48

- 49

Nežádoucí postoje části

 

 

obyvatel k SSSR ........

str. 49

- 50

Emigrace čs. občanů do

 

 

kapital. zemí ...........

str. 50

- 56

Ohrožení a únik st.taj..

str. 56

- 58

Závadová činnost VC a

 

 

akredit. novinářů ......

str. 58

- 62

Americká rozvědka a

 

 

ZÚ v Praze .............

str. 63

- 70

Anglická rozvědka a

 

 

ZÚ Velké Brit, v Praze .

str. 70

- 75

 Francouzská rozvědka

a ZÚ Franc. v Praze ..

 str75

  Západonemecká rozvedka (BND)

str. 76 - 77

 Rakouský Abwehr .......

str. 77

 Ostatní rozvědky

 a ZÚ v Praze ..........

str. 77 - 79

 Zájem rozvědek o čs. ozbrojené  

 síly a StB situace v ČSLA

str. 79 - 84

Kapitola. III.

 str.85

   Ohlasy na dubnové zasedání ÚV KSČ
(Pozoruhodný je výrok Václava Havla)   

   

 str.87

Kapitola IV.

 

Závěry ................

str. 89 - 93


I.

Předkládaná zpráva, obsahující některé podstatné aspekty současné státobezpečnostní situace v ČSSR, byla sestavena z podkladů, které získaly zpravodajské složky ministerstva vnitra převážně v posledních měsících.

    V předchozím období byla činnost Státní bezpečnosti z mnoha objektivních i subjektivních příčin vážně oslabena. Již před srpnovými událostmi došlo k takovému narušení činnosti Státní bezpečnosti, že v podstatě nebyla schopna plnit svoji úlohu. V důsledku toho došlo prakticky k vyklizení pole pro činnost nepřátelských rozvědek, zahraničních center a jejich domácích pomahačů.

V     souvislosti s živelným vývojem a nekontrolovatelnou činností sdělovacích prostředků bylo dekonspirováno značné množství utajovaných metod a prostředků bezpečnostní práce.

I když dosud nejsou přesné a konkrétní rozbory, je nutno počítat s tím, že zahraniční nepřátelé mají dnes v rukou celkem přesný obraz o našich možnostech, formách i metodách práce a pochopitelně i o kádrovém složení bezpečnostního aparátu.

V     období před srpnem také prakticky ustala spolupráce s ostatními bezpečnostními sbory spřátelených zemí a zároveň došlo i k naru-


2

šení naší internacionální povinnosti spoluobrany socialistického společenství. Názorová nejednotnost a desorientace, vytváření psychózy nátlaku a zastrašování, omezení nebo přerušení práce u jednotlivých útvarů a složek přivodily značný pokles pracovní kázně a discipliny a prudké snížení pracovní výkonnosti.

Kampaň, vedená proti SNB, zejména pal: Státní bezpečnosti a skandalizace některých agenturně operativních metod se odrazila v tom, že se také podstatně snížila akceschopnost celé agenturní sítě. Výkon Státní bezpečnosti byl také vážně narušen zradou některých příslušníků ministerstva vnitra (BITTMAN, SOCHOR a další ).

Důsledky těchto negativních faktorů se projevují až do současné doby. Znalosti nepřítele o formách a metodách práce StB se prohloubily ještě více po srpnu 1968, kdy řada utečenců vyzradila informace důležité pro bezpečnost republiky. Nepřátelské rozvědky a zahraniční centra plně využily těchto znalostí k ovlivňování vnitřních protisocialistických a protisovětských sil, což se projevilo v postupné gradaci činnosti těchto sil až po vyvrcholení koncem března 1969.

 

 

II.                        3   

 Z hlediska státobezpečnostní situace zasluhuje mimořádnou pozornost především permanentní působnost již dříve zakázaných různých politických seskupení - K-231,KAN, bývalých politických stran, církevní politika, studentské hnutí, činnost předních exponentů protisocialistických a protisovětských sil uvnitř ČSSR, letáky, nedovolené ozbrojování, emigrace a činnost nepřátelských rozvědek a jiných zahraničních center, pracujících proti ČSSR.

Je zjištěno, že nadále pokračuje činnost zakázaných organizací jako jsou K-231, KAN a další. Pokračující aktivita v ilegální činnosti K-231 nachází bezesporu nepřímou podporu západních rozvědek, spočívající v zanášení ideologických rozporů do socialistických zemí pomocí intenzivní nepřátelské propagandy. Zvýšená orientace západních rozvědek na tuto formu práce vůči ČSSR koncem r. 1967  a po celý rok 1968 až do dnešní doby to plně potvrzuje.

Příznačné je, že se aktivizuje výhradně ta část protisocialisticky zaměřených členů a funkcionářů, mezi nimiž figurují zpravidla osoby potrestané v minulosti za protistátní činnost, bývalí agenti cizích zpravodajských služeb apod.

Významná je skutečnost, že dochází prokazatelně k pokusům o spojovaní legálních a nelegálních forem činnosti. Schůzková činnost je převáděna v podstatě konšpiratívne, převážně v bytech členů K-231, ojediněle v restauracích apod. Převažují

 

4

schůzky ve dvojicích. Tato forma styků byla zjištěna např. v Praze, Brně, Hradci Králové, Kutné Hoře, Moravské Nové Vsi, Lanžhotě a v jiných místech.

Zaměření a obsah některých organizovaných schůzek je např. patrný z vystoupení Dr. BEROUNSKNHO z pražské vysoké školy ekonomické, který na schůzi členů K-231 prohlásil mj.,že současný režim se udrží pouze na ruských bodácích, za použití teroru a persekuce. Jeho vystoupení mělo tedy vysloveně nepřátelský charakter.

Z rozboru dostupných poznatků vystupuje do popředí tendence plánovitě pronikat do organizací Národní fronty  

 ( ČSS, ČSL, SPB, ROH), do funkcí v závodech apod. Konkrétní projevy tohoto druhu byly zaznamenány v Praze, Českých Budějovicích, Ostravě, Ml.Boleslavi, Písku, Přerově a Novém Jičíně. Cíl těchto snah je zřejmý ; obsadit co nejvíce výhodných poli -

5

tických i hospodářských funkcí a využít získaných pozic k realizaci záměrů, které jsou značně vzdáleny od původních proklamovaných cílů.

Například v Ostravě vstoupili téměř všichni členové K-231 do Čs, strany lidové. Bývalý potrestaný PRÁT, který byl zvolen do krajského výboru této strany, doporučoval rozšířit uvedenou formu činnosti i do jiných krajů a pro­sazovat tam politické akce a současné zájmy K -231.

V některých  případech případech jsou zjišťovány snahy o proniknutí  do funkci ROH.  Například v okrese Nový Jičín obsadili funkce v ZV některých závodů ( Tatra-Kopřivnice, VŽKG Štramberk) Bývalí potrestaní členové K-231 Kubalec, Žerdík a Stančík stále prosazují tendence, aby odbory byly budovány bez komunistů a funkcionáři KSČ byli odstranění z hospodářských  funkcí.

V Praze se projevovaly snahy některých členů K-231 získat možnost publikovat jejich záměry a názory v tisku, jako je například časopis ZÍTŘEK

Srovnáme-li české zemi  se Slovenskem, je aktivita nelegální činnosti K-231, která byla na Slovensku před zákazem  koncentrována  v tzv. Organizaci na  ochranu 1idských práv,

 

 

6

 

evidentně slabší. Přesto i zde se projevují, i když ojediněle , tendence krýt další činnost členů K-231 vstupem do strany Slovenské obrody a Strany slobody ( např. v okrese Prievidza ). Jednotliví členové se pokoušejí navázat styk s bývalým vedoucím K-231 na Slovensku , dr. Emilem VIDROU, který uprchl do Rakouska. Mezi bývalými aktivními členy je rozšířena zpráva, že jsou pod kontrolou bezpečnosti. Přesto se vzájemně navštěvují a shodují se v podstatě na této platformě : zaujímat vyčkávací stanovisko, získávat lepší pozice na pracovištích, pracovat v organizacích Národní fronty ( ROH, SPB apod.), v masových organizacích omezovat vliv komunistů, kompromitovat je a odstraňovat z funkcí. V další činnosti pokračovat podle programové linie Organizace na ochranu lidských práv a pomáhat si při rehabilitacích.

 

Zajímavá je situace, vzniklá po odchodu některých předních funkcionářů K-231 do zahraničí. V této souvislosti je třeba poukázat na fakt potvrzující, že do zahraničí emigrovaly především ty osoby, které chtěly zneužít K-231 k politicky pochybným cílům, zejména k likvidaci základních principů socialistického zřízení v ČSSR, včetně zbavení KSČ její vedoucí úlohy v naší společnosti. Již na počátku roku 1968 totiž došlo mezi ve­doucími funkcionáři K-231 k názorové diferenciaci a postupnému zformování do tří sku-

 

 

7

pin. Do první patřili například prof. Karel NIGRIN, býv. generál Václav PALEČEK a NĚMEC, kteří usilovali především o vlastní rehabilitaci. Druhá skupina, kterou tvořili dr. Jiří KRUPIČKA, Radovan PROCHÁZKA, FALERSKY, MRÁZ a další, působila dojmem relativní loajality, přihlásila se k oficiálně vyhlašovaným cílům a ke krajnostem zastávala centristické pozice. Vyloženě protisocialistické cíle sledovala, třetí skupina representovaná MUDr. ŠMIDEM a Ladislavem JIRÁSKEM. K ní patří také Jaroslav BRODSKY, bývalý agent CIC Otakar RAMBOUSEK, Jaromír NEBESKY, František POULA, Lubor HAVEL, dr. Emil VIDRA a další. Tato skupina vyvíjela největší aktivitu. Usilovala o získání pozic a vlivu nejen v ústředí K-231, ale i v krajích a okresech. Výsledkem činnosti těchto extrémistů bylo, že původní proklamace sjednotit bývalé potrestané na požadavku rehabilitace ustoupila do pozadí a hlavní slovo po stupně získávaly živly s protisocialistickými a mocenskými aspiracemi.

 

Rada těchto funkcionářů K-231, kteří organizovali extrémní protisocialistickou činnost,uprchla po srpnových událostech min. roku do kapitalistických států. Jsou mezi nimi například BRODSKY, ŠMID , VIDRA, RAMBOUSEK, HAVEL, POULA a další.

 

 

 

 

8

Je zjištěno, že centrála K-231 vznikla po srpnových událostech ve Vídni se přemisťuje do Švýcarska, kde jsou údajně lepší podmínky pro další činnost.

Nejaktivnější z uprchlých funkcionářů K-231 bývalý generální tajemník BRODSKY jezdí po evropských zemích, kontaktuje uprchlíky z řad členů K-231, bývalé členy KAN a pokouší se navazovat styky s emigrantskými organizacemi s cílem získat podporu pro činnost K-231 v zahraničí.

Podle nejnovějších poznatků vyvíjí BRODSKY značné úsilí o sjednocení všech emigrantů v jednu organizaci v rámci tz. "Sdru­žení Naardenských výborů ", k jehož ústavování došlo koncem března v holandském městě Naardenu. BRODSKY je tajemníkem Naardenského výboru v Anglii, jehož předsedou je katolický kněz, emigrant Jan LANG a místo­předsedou další církevní emigrant Dr. Andrej SLOVÁK. Všichni jmenovaní jsou autory výzvy tohoto " výboru " ke sjednocení všech Čechů a Slováků žijících v zahraničí a k aktivní činnosti ve "Sdružení Naardenských výborů".

 

V USA a Kanadě probíhá zejména v krajanských časopisech velká propagační kampaň na podporu této nové emigrantské organizace. V organizačních přípravách se silně exponují představitelé církevní emigrace. Předběžné

10

K projednání organizačních a propagačních otázek spojených s ustavením nové orga­nizace přijel do Naardenu BRODSKY. Cestu do Holandska mu financoval známý emigrant, americký agent Josef JOSTEN. Význam aktu založení nové emigrantské organizace měl být zvýrazněn přítomností kardinála BERANA, který však odmítl s tím, že by si uzavřel možnost návratu do ČSSR.

BRODSKÉMU se podařilo získat pro naardenskou myšlenku zájem v NSR (tamní výbor vede Sláva VOLNY ), Francii (Jiří VOK) , Rakousku, Švýcarsku (dr. ŠTEPÁNEK), Holandsku (ing. M. HRUŠKA) a v USA, kde se do příprav zapojily organizace ORLA a některé složky SOKOLA. Ze známých osob přislíbil účast Ivan SVTTÁK.

Podstatnou část přípravné práce v Holandsku vykonal přítel BRODSKÉHO Karel REMEŠ, představitel tamější čs. emigrace, který je vedoucím holandského oddělení Eurovize. Podle po­sledních zpráv zúčastnilo se shromáždění v Naardenu dne 28. března tr. z původně plánovaných 1 000 zástupců čs. emigrace, pouze 80 osob. Bylo vyhlášeno vytvoření "Naardenského výboru Československa ”, zvolena rada a sekretariát. Současně byly schváleny stanovy. Představitelem výboru byl zvolen dr. Jan LANG. "Naardenský výbor Československa " sdružuje v současné době na 100 000 čs. emigrantů. Předběžné údaje signalizují, že skuteč-

 

                                               11

ným poslaním této nové emigrantské organizace je organizovaní boje za návrat buržoasního řádu v ČSSR,

Podle dosud nepotvrzených náznaků lze předpokládat, že v pozadí kampaně za sjedno­cení emigrantů stojí Pavel TIGRID se svými plány vytvořit Intelektuální internacionálu, jako základ pro příští Spojené státy evropské. Tuto možnost naznačuje angažovanost J. JOSTENA a J. BRODSKÉHO i reálný předpoklad podpory západních vlád a jejich rozvědek.

Ze souhrnu poznatků od doby vzniku K-231 je zřejmé, že v činnosti pokračují síly vyzna­čující se nesmiřitelným postoje li k současnému politickému stavu v zemi a socialistickému zřízení. Realizace původních snah o likvidaci vedoucí úlohy KSČ, zrušení LM, Státní bezpečnosti a snah o pronikání do ČSLA, motivované politickými a mocenskými aspiracemi, byly zmařeny vývojem událostí po srpnu 1968. Přesto však činnost pokračuje v intencích původních záměrů, avšak se změněnou taktikou.

Činnost K-231 a J. BRODSKÉHO v zahraničí se promítá do morální a jiné podpory organizátorů nelegální činnosti v ČSSR. Tato skuteč­nost znásobuje společenskou nebezpečnost ilegální činnosti K-231, i když je teprve v počátečním stadiu.

 

 

                                          12

Podobně jako v K-231, avšak v menším rozsahu, pokračuje ilegální činnost části členstva a funkcionářů bývalé organizace KAN. Obnovují dřívější kontakty a schůzkovou činnost , kde dochází k diskusím a negativnímu hodnocení předpokládaného vývoje v ČSSR.

Projevy aktivní činnosti bývalých přípravných výborů KAN nebo pokusy jednotlivých členů a funkcionářů o zasahování politického dění z pozic antisocialismu a antisovětismu jsou v poslední době zjištěny zejména v Praze, Hr, Králové, Ústí n.Labem, Benešově, Kralupech, Příbrami, Mělníku, Tušimicích, Opavě a Valašském Meziříčí.

Ilegální činnost KAN je vedena podle zásad a cílů programové opozice vůči KSČ. Prakticky jde o formy a taktiku činnosti volené podle podmínek a možností, ve kterých se skupiny KAN nebo jednotliví členové nachází. Jde např. o pronikání do Čsl. strany socialistické (Čes. Šternberk), ROH (Elektrárna Tušimice, SONP Kladno), ojediněle do KSČ (Hr. Králové), Socialistické akademie (Příbram ) apod. Ve Valašském Meziříčí a na Benešovsku dochází k jednotlivým snahám ovlivňovat činnost mládeže. Je prověřováno důvodné podezření, že členové KAN v obou uvedených městech zhotovují a rozšiřují protistátní letáky.

                                          13

Koncem března tr, byly do dopisních schránek občanů v Ústí n.Labem vhazovány letáky obsahující výzvu k napsání otázek, které by zástupci KAN v Ústí nad Labem měli zodpovědět.

V Opavě je sledována činnost skupiny členů KAN, kteří kromě pravidelných schůzek rozšiřují na svých pracovištích štvavé zprávy Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky,

Pod vlivem členů KAN vydal CZV KSČ v n. p. Kaučuk Kralupy n.Vl. rezoluci po činu J. PALACHA , ve které byla vyslovena podpora známým studentským požadavkům a odsuzována, přítomnost vojsk Varšavské smlouvy. Rezoluce byla odesílána ,aniž s ní byli seznámeni pracující .

Jiná forma činnosti byla zjištěna v lednu tr. v Praze. V Čs. televizi se uskutečnila schůzka bývalých aktivních Členů KAN J. SNÍŽKA, ing. Z. KREMRA a M. LADMANA z n.p. ČKD Kompresory s pracovníky televize SKUTINOU, KANTŮRKEM, FRIEDMANEM a dalšími, Hlavním předmětem jednání uskutečněného z iniciativy Čs. televize byl problém zlepšení spojení mezi závody a televizí, konkrétně pak podpora připravova­ných televizních pořadů podobných seriálu ” Jsme s vámi , buďte s námi ” a požadavek pomoci při prosazování zakázaných televizních filmů.

                                               14

V Hradci Králové v lednu při podpisových akcích za studentské požadavky a ponechaní J. SMRKOVSKEHO ve funkci předsedy Federálního shromáždění docházelo k případům, kdy jejich organizátoři ( členové KAN) hrubě napadali dělníky, kteří odmítali podepsat.

Výrazně patrná je závadová činnost těch členů KAN, kteří pronikli do masových organizací. Ilustruje ji případ bývalého aktivního člena KAN, nyní předsedy ZV ROH Tušimice Otto MACÁKA. Jmenovaný je autorem prohlášení, které svým protistranickým zaměřením , ultimatívni a výhružnou stylizací i obsahem je v podstatě otevřeným útokem proti presidentu republiky, vládě a politice KSČ. V textu prohlášení je m j . na adresu najvyšších představitelů uvedeno: " Již několikráte jsme vás varovali, nyní jsme rozhodnuti přikročit k činům. Jsme unaveni dvacetiletou porobou, vašimi sliby, vaším sjednocováním názorů, vaší stranickou disciplinou ...”

Ve snaze pokračovat v aktivní činnosti zvolili členové KAN vedle pronikání do legálních masových organizací také osvědčenou krycí formu zakládání nových sportovních a společenských organizací. Například v Havířově s tímto záměrem byl založen veslařský klub ( 40 členů KAN), v Plzni kroužek esperanta, v Ústí n.L. " Klub společenských aktualit."  

                                                    15

Významný vliv na negativní politické jevy a krizové situace mají zvláště někteří exponenti protisocialistických sil uvnitř republiky. Jednu z nejdůležitějších postav protisocialistických sil v ČSSR je vědecký pracovník, filosof, prof. Václav ČERNY. Již řadu let se věnuje boji proti komunismu. Tuto svoji činnost zvláště zintenzívnil od počátku šedesátých let a zvláště pak v období po lednu 1968.

Zásadní snahou ČERNÉHO bylo vytvářet ideové seskupení lidí, kteří svými schopnostmi, možnostmi, postavením a názory by se mohli stát jádrem opozice proti KSČ. Tato činnost byla velmi aktivní až do událostí kolem 20.8.1968 a byla ve stadiu organizace priprav, hledání taktiky a společného postupu.

V tomto směru vedl ČERNY celou řadu jednání, na kterých docházelo k formování tohoto opozičního seskupení. Konkrétně byla formulována různá stanoviska, která vyplynula z dvoustranných jednání, např. se spisovateli Janem PROCHÁZKOU, Václavem HAVLEM, Janem BENEŠEM a A.J. LIEHMEM, filosofem Ivanem SVTTÁKEM, redaktorem Svobodného slova J. CERNYM, úředníkem PZO Artia ČECHÁKEM, ekonomem Miloslavem STÁDNÍKEM, akademikem WICHTERLEM, některými studenty filosofické

                                                    16

fakulty KU. Dále se spisovatelem Ludvíkem VACULÍKEM, Milanem KUNDEROU, Bedřichem FUČÍKEM a dalšími.

Hlavní úsilí ČERNEHO v polednovém období směřovalo k likvidaci vlivu KSČ ve veřejném životě. Různými pomlouvačnými kampaněmi, organizováním skupin k nátlakové politice v obrodném procesu chtěl ČERNÝ spolu se SVITÁKEM rozložit důvěru lidu ke KSČ a jejím jednotlivým představitelům. Podle jejich slov, " Tato politika může být úspěšná tehdy, když hnutí organizované v Praze se přenese i mimo Prahu."

Středem jejich pozornosti byla také situace v armádě a Bezpečnosti, což je mělo orientovat, jak dalece zralé jsou poměry pro jejich cíle. Ve vztahu do zahraničí byla v jednání ČERNEHO snaha o určité koordinování prováděných akcí. Šlo mu o to, aby akce zvenčí proti ČSSR byly v souladu a vzájemně se doplňovaly se zájmy a činností ČERNEHO, jeho přátel i s celkovou situací v republice. Proto usiloval o to, aby určité kruhy v zahraničí měly o ČSSR. takové informace, které by ukazovaly slabiny našeho společenského života. Tento směr činnosti ČERNEHO měl vysloveně organizační a zpravodajský charakter. zejména pak ve spojení s Pavlem TIGRIDEM. ČERNÝ zřejmě získal konšpiratívni a zpravodajské zkušenosti v době okupace, kdy pracoval v buržoasním ilegálním odboji a podle dostupných archivních

 

                                                    17

materiálů předával zprávy zpravodajského charakteru z bývalého protektorátu čsl. vládě do Londýna.

Z jednotlivých stanovisek konzultovaných s jeho uvedenými přáteli uvádíme: „... Západ může ukázat, jak se nechá komunismus rozložit. Použije všech forem, aby do nás napěchovali knihy, kulturu., aby naše komunisty kompromitovali, zvali je do zahraničí. Každý komunista z řad spisovatelů se vrátí ze zahraničí jiný než tam přijel. Jim nevadí socialismus československý, když to bude socialismus masarykovský, nebo jakýkoliv demokratický..."

 

Při hodnocení situace v polednovém vývoji zastával ČERNY toto stanovisko:"... DUBČEK bude muset nechat ta stavidla hodně vysoko zvednutá, aby ten tlak již sám o sobě byl masový, široký, aby to pro něho bylo terno, které jej bude strkat dál k dalším ústupkům, takže on sám se stane brzy překonanou etapou. Pak zajisté bude čas k něčemu dalšímu. Teď zatím je zbytečné s něčím začít. Mohlo by to být i osobně škodlivé a neužitečné. Dnes je to ještě záležitost partaje.... Lidé musí dostat kuráž, jít za DUBČEKEM a on jim musí otevřít stavidla v zájmu sebezáchovy. Musí být přesvědčeni, že zde o něco jde a musí to jít až na tu nejnižší polohu, do vesnických výborů, na každou bábu a uklízečku...”

                                               18

V dubnu 1968 rozebíral ČERNY situaci a úkoly ve zmíněném směru s Ivanem SVTTÁKEM. Dohadovali se zvláště o taktice postupu proti komunistům. SVITÁKOVI ČERNY přitom vytýkal, že nesprávně určuje poradí jednotlivých akcí a úkolů. Zvlášť upozorňoval, že "vyšel" s případem J. MASARYKA příliš brzy. SVITÁK se bránil, že naopak je potřeba upoutávat a vyvolávat pozornost lidí na určité centrální otázky. Ukazovat na chyby, křivdy, na diktaturu v praxi. Zachytit se v odborech, apelovat na dělníky. Dále projednávali otázky založení KAN, jako základny pro vytvoření nové politické strany. KAN měl sehrát podle nich důležitou roli před volbami a při výběru kandidátů formou vytváření nátlakových skupin na veřejné mínění a z druhé strany formou vyzdvihování pro ně vhodných kandidátů. Shodli se, že pojetí KAN je lepší forma, než žádat ihned utvoření politické strany, která by nutně musela být protikomunistická.

Ve stejném duchu vedl ČERNY jednání také se spisovatelem Janem PROCHÁZKOU, se kterým se ideově plně ztotožnil. Ve společných rozhovorech v únoru a březnu 1968 spoléhali oba na Pavla TIGRIDA a jeho schopnosti vést úspěšně protikomunistický boj, Při posuzování spolupráce s TIGRIDEM se shodli, že tento má neobyčejně spolehlivé informace a skvělý přísun materiálů z ČSSR, včetně materiálů z ÚV KSČ.

                                             19

 

Při jednáních v březnu 1968 charakterizoval PROCHÁZKA vývoj situace tak, že jde rychle dopředu a vymyká se ÚV KSČ z rukou. Uvedl, že studenti ho žádají, aby kandidoval do parlamentu a že s tím souhlasí spíše než s event. návratem do ÚV KSČ. Podle jeho názoru, dá se z parlamentu útočit do mnoha stran i do ÚV KSČ. Z jejich jednání vyplynul tento závěr :" Ještě mnoho věcí se bude muset dořešit do konce. Nemůže se to nechat na poloviční cestě. Jakmile se rozloží armáda a Bezpečnost a potom úřednický aparát, tak je cesta vcelku volná..."

 

Stejně závažný styk V. ČERNÉHO se uskutečnil v únoru 1968 se spisovatelem Milanem KUNDEROU, který ho navštívil na doporučení J. PROCHÁZKY. Při jednání informoval KUNDERA ČERNÉHO o situaci v Literárních novinách a vysvětloval , jak měli vše připraveno v době 4. sjezdu spisovatelů. KUNDERA popisoval činnost prof. GOLDSTUCKERA, který je na platformě J. PROCHÁZKY. Společně s ČERNÝM počítal KUNDERA se ztrátou vedoucí úlohy KSČ a možností legalizování opozice. ČERNY reagoval na stanovisko KUNDERY tak, že spisovatelé musí ve své práci pokračovat, protože je to jejich povinnost k národu. Tito musí zajistit hlavně volby do Národního shromáždění, krajských národních výborů a místních národních výborů.

 

                                          20

ČERNY dále prohlásil, že chce vstoupit do Svazu československých spisovatelů, aby si mohl vyřídit účty s některými lidmi a napsat o nich, že se 20 let dopouštěli zločinu.

V    rozhovoru s KUNDEROU se ČERNY dotkl také komunistického odboje v okupaci a úlohy J. FUČÍKA. Vyjádřil se , že o žádný odboj nešlo, J. FUČÍK žádný hrdina nebyl. Jde o lež.

KUNDERA pak ČERNEHO požádal, aby tyto věci napsal do Literárních novin. Ten to však odmítl s tím, že dosud není zralá doba. Historickým otázkám se bude věnovat později s A.J. LIEHMEM, kterému důvěřuje.

Nepravidelný styk udržoval prof. ČERNY

i s A.J. LIEHMEM. Známá jsou setkání v r. 1967 a únoru 1968. A.J. LIEHM po návratu z Francie v únoru 1968 informoval ČERNEHO o schůzce s emigrantem J. ČEPEM z TIGRIDOVA SVĚDECTVÍ, kterému předal článek o situaci v české kultuře. Shodl se s prof. ČERNÝM, že je nutno publikovat v zahraničí všechny materiály ze 4. sjezdu spisovatelů. Z jejich jednání vyplynulo, že oba udržují styky s francouzským kulturním přidělencem v Praze EHRETEM.

dubnu 1968 jednal prof. ČERNY o svých záměrech a akademikem WICHTERLEM. Tento mj. prohlásil, že " by se dalo dělat, ale se zbraní v ruce“. Zbraně a ani lidé však nejsou,

 

 

 

                                                    21

 

podle jeho názoru, k dispozici. ČERNY k tomu uvedl, že i beze zbraní se dá hodně udělat. Ubezpečil WICHTERLEHO, že se již vytvářejí síly, které nutně ženou vývoj dopředu.

Do těchto sil zahrnuje K-231, KAN, extrémní spisovatele a studenty.

V únoru I968 hodnotil prof. ČERNY vývoj situace v ČSSR a ekonomem Milošem STÁDNIKEM, bývalým sekretářem min. předsedy ELIÁŠE. STÁDNÍK prosazoval při této příležitosti nutnost ustavit opoziční protimarxistickou stranu. V březnu 1968 požádal jmenovaný ČERNÉHO o pokyny k další činnosti. Zajímal se o to, kdy bude "nabourána" ČSAV. ČERNY doporučil, posečkat až na " druhou etapu", kdy bude utvořena druhá politická strana a bude možno záležitost lépe ovlivňovat, Ke styku obou jmenovaných došlo již v listopadu 1967, kdy rozebírali definici válečného zločince. Při této příležitosti se ČERNY vyjádřil, že definice, kterou prosadil SSSR,se "úžasně hodí nejen pro nacisty, ale též pro členy KSČ".


Důvěrným stykem prof. ČERNEHO byl také dr. Karel ČECHÁK, zaměstnanec PZO Artia. Vzájemně se informovali a radili o postupu při řešení politických otázek, kterým bylo nutno podle jejich názoru věnovat zvýšenou pozornost. ČECHÁK považuje prof. ČERNÉHO za jednoho z rozhodujících činitelů po jimi

 

                                               22

 

předpokládané změně v ČSSR. V březnu 1968 hodnotil ČECHÁK v rozhovoru s ČERNYM vývoj si­tuace jako příznivý. Podle jeho názoru je důležití rozložit hlavní pilíře socialistic­kého zřízení, tj. armádu a Bezpečnost. Proti SSSR je třeba postupovat velmi opatrně a i když je cíl jasný, musí se dělat středoevropská politika. Hlavní politické břemeno ” celé té­to revoluce nesou spisovatelé".

 

V     této době (březen 1968) doporučuje ČERNY ČECHÁKOVI, aby vstoupil znovu do KSČ. Dohodli se rovněž , že především oni budou radit emigraci (TIGRID), jak ovlivňovat vývoj situace v ČSSR. Emigrace na tuto pomoc čeká.

Ve stejné době navštívil ČERNEHO architekt PRESS z Brna s cílem zapojit se do "společné věci". PRESS ČERNEMU sdělil, že na události, které prožíváme "jsme čekali 20 let". Projevil názor, že "oni" jsou jakási záloha pro dobu, až budou komunisté vyčerpáni. Pak"oni" (PRESS) práci dokončí, Shodli se, že k volbám do NV by měli být kandidováni komunisté nanejvýše z 10%. Jde jim o vy­budování "národní samostatné republiky".

 V této souvislosti,při jednom z rozhovorů ČERNEHO se SVITÁKEM, byl také formován postoj k nové vládě :"...Vládě je nutno prozatím pomáhat, ať si udělá svoji práci. Kdybychom podrazili tuto vládu, která chce udělat dobrou věc, potom by to mohla tato vláda utáhnout,

 

 

                                               23

 

aby vydržela, nebo potom by nutně na sebe přivolala nejakou pitomou intervenci." Úvahy o formách změn socialistického zřízení v ČSSR šly i tak daleko, že v rozhovorech ČERNEHO se SVITAKEM se neštítili myslet i na to nejhorší, věšet komunisty na lucerny. K tomu ČERNY zaujal toto stanovisko. „...Jó, to se nedá nic dělat, my bychom za tyto lu­cerny neodpovídali, poněvadž to ať si zodpo­ví jiný, to by nebyla naše vina...."

Uvedené citáty jsou jen malou částí z některých stanovisek a závěrů prof. ČERNEHO, k nimž dospěl s řadou svých společníků po lednu 1968. Zjištění uvedených skutečností vyplynulo pro bezpečnostní orgány z platných zákonů, neboť bylo nutné všímat si pomocníků a přívrženců P. TIGRIDA, který byl u nás právoplatně odsouzen. Prof. ČERNY je jedním z nich.

V poslední době se prof. ČERNY zaměřuje na "Organizaci na ochranu lidských práv". Projednává se členy této organizace jejich současný stav, záměry a perspektivy činnosti. Shoduje se s nimi, že jde o jeden z posled­ních úseků, který v současné době vyhovuje jeho činnosti a záměrům.

Dostupné poznatky potvrzují, že prof. ČERNY pokračuje ve své činnosti i rozsáhlých stycích v intencích svých původních úmyslů a cílů.

 

                                               24

Uvedené poznatky ( a samozřejmě rada dalších) dokumentují profil a antikomunistický postoj ČERNÉHO a jeho společníků. Zřetelně vy­stupuje nebezpečnost činnosti ČERNÉHO, zejména v polednovém období. ČERNÝ v té době byl jed­nou z hlavních osob, které stály v pozadí protistranické činnosti na ideologickém úseku. Z hlediska státobezpečnostních zájmů pozbyl jeho případ zpravodajské ceny, protože řada věcí je dekonspirována. Celý jeho případ by se měl stát otázkou podrobného hodnocení po právní stránce, jeli činnost ČERNÉHO a jeho společníků kvalifikovat a vyvodit zákonnou odpovědnost. Účinnou cestu dořešení tohoto případu vidíme také v odhalení seskupení kolem ČERNÉHO, ukázat jejich "lidskou tvář" před naší širokou veřejností. To by byla nejúčin­nější cesta k překažení cílů, záměrů a praktické činnosti antisocialistických sil v naší republice.

Dne 3.5.1968 byla rozhodnutím min. vnitra legalizována činnost tzv. Společnosti pro lid­ská práva v Praze.

 

Společnost navázala kontakt s komisí pro lidská práva při OSN a mezinárodní federaci pro lidská práva v Paříži. Od října 1968 je členem mezinárodní Ligy pro lidská práva v New Yorku. Schvalovací řízení podle spolčova­cího zákona nebylo však ještě na min. vnitra zakončeno a Společnost nemá z hlediska plat-

 

                                                    25

 

ných právních předpisů své zákonné opodstatnení.

 

Jedním z hlavních zakladatelů "Společnosti" je dr. Emil LUDVIK, nar. 1917 hudební skladatel, člen Svazu filmových a televizních umělců, bývalý tajemník dr. E. BENEŠE, po únoru 1948 trestán za špionáž. Předsedou "Společnosti" byl zvolen doc.dr. Milan MACHOVEC. Dalšími význačnými členy jsou universitní profesor dr. Václav ČERNY, prof. E. GOLDSTUCKER, biskup ThDr.TOMǍŠEK, spisovatel PROCHÁZKA, redaktor Vladimír ŠKUTINA, ministr KUČERA, ministr VLČEK a další. Cestnými členy "Společnosti" byl jmenován básník J. SEIFERT a posl. F. KRIEGEL. Předsednictvo "Společnosti" připravovalo taktický postup, jak pro čestné členství získat presidenta republiky,   soudruha COLOTKU, s. SMRKOVSKEHO a s. CÍSAŘE. Rovněž mělo připraveno čestné členství pro J. PAVLA, ale s jeho udělením dr. LUDVIK otálel především proto, že J. PAVEL má podle jeho názoru "ruce od krve".

 

Podle zpráv francouzské agentury AFP ze dne 26.dubna 1969 byl jmenován čestným členem Čs. společnosti po lidská práva kardinál Josef BERAN. Předseda "Společnosti" prof. MACHOVEC měl přijet do Ríma, aby BERANOVY osobně odevzdal diplom s tímto jmenováním. Zpráva se prověřuje.

 

Dr. LUDVIK v listopadu 1968 na ustavující schůzi tiskové komise "Společnosti" prohlásil, že ve "Společnosti" budou mít možnost pracovat bývalí členové K-231 a KAN. Hovořil o svém

 

                                               26

trvalém styku s prof. MACHOTKOU v USA. Napadal a hrubě urážel soudruha Gustava HUSÁKA, že zamezil činnost "Společnosti" na Slovensku a vyhrožoval , že vznese stížnost u OSN, jakmile bude provedena registrace '     „Společnosti" jako součást Národní fronty, Soudruha HUSÁKA označoval ze slovenského Stalina

 

Závažnou skutečností, která plně charakterizuje činnost "Společnosti", je jednání dr. LUDVÍKA s prof. Václavem ČERNÍM v lednu tr.Dr. LUDVÍK informoval prof. ČERNÉHO o činnosti orga­nizace. Při této příležitosti zastával názor, že po činu J. PALACHA a ostatních akcích zbývá nyní jediná cesta, " utkat se s Rusy ozbrojeně". Situaci považuje za tragickou, protože komunisté jdou na kolaboraci s SSSR. Uvedl, že předseda vlády je "gauner", k čemuž dospěl po rozhovoru s prof. ŠIKEM, se kterým jednal ve Švýcarsku. Prof. ŠIK mu měl říci, že s. ČERNÍK má celou akci s "Rusama" domluvenou, že tomu nasvědčuje řada věcí. Z celkové situace pak LUDVÍK vyvo­dil závěr, že je třeba stále vyvolávat akce, které by burcovaly národ.

 

Dr. LUDVÍK se hanlivě vyjadřoval rovněž o presidentu republiky. Komentoval jeho jednání jako zradu, které se dopustil již v r. 1948 a nyní v srpnu 1968 znovu. K tomu doslova uvedl: "Kdo zradí jednou, zrazuje vždycky; mám starost, aby to nebyl (druhý) HÄCHA. Copak president jezdí za nějakým poskokem do Kyjeva? Vždyť je to horší než s Němci. Ta protektorátní vláda

 

                                            27

 

byla ohromná proti těmto měšťákům. Kdyby byl president ...... osobnost, rozpustil by parlament, udělal by stanné právo, - Rusové - nerusové - udělal by úřednickou vládu, vypsal jasně volby a bylo by to se stranou (míněno KSČ) vyřízeno."

 

Celou naši vládu charakterizoval dr. LUDVIK jako neschopnou a zločineckou těmito slovy: ".... Co je to za vládu ? Kdyby to byli chytří, mazaní chlapi a nebyli komunisty, tak z toho mohou vytřískat co nejvíce. Vždyť Rusům mohou říci :" Vy nás můžete zlikvidovat, ale svět zlikviduje vás. To by byl začátek třetí světové války. Tak je třeba je vydírat. Oni(myšleno naše vláda) jim stále ustupují a lezou do z....e. Je jim milejší Sovětský svaz než celý národ. Vláda a ti všichni jsou zločinci, normální zločinci, nutno s nimi před Norimberský soud“. Komunizmus se rovná podle Dr. Ludvika  pojmu „zločinnost“, je to při rakovina lidstva s níž celý život bojuje.

 

Členové a funkcionáři "Společnosti" se od svého vzniku aktivně podíleli na vytváření určitých krizových situací a v nich pak uskutečňovali své záměry. "Společnost" získává informace z vedoucích státních orgánů, zpracovává je a vyvozuje z nich různá opatření. Radu informací získává od členů svých odboček z jednotlivých krajů. Svými členy a funkcionáři je napojena na Čs. televizi, Federální shromáždění, vysokoškolské studenty, na oblast

 

                                           28

kulturních pracovníků, Svaz filcových a tele­vizních pracovníků (FITES), redakci Lidové de­mokracie a Svět v obrazech.

Činnost "Společnosti“ se zaměřuje na zaujímá­ní stanovisek ve formě protestů a rezolucí k různým opatřením prováděných stranou a vládními orgány.

Tak např. zaslal dr. LUDVÍK v srpnových dnech 1968 dopis generálnímu tajemníkovi OSN U THANTOVI, ve kterém naprosto vymyšleným způ­sobem ličí situaci v ČSSR. LUDVÍK píše:"...Vojska Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem s neobvyklou brutalitou vystoupila proti našemu lidu, proti pokojným občanům i dětem. Bylo pro­lito mnoho nevinné krve. Dcery a synové těžce zkoušeného Československa padají zbrocení krví a kulturní památky jsou s bezohledností ničeny děly a tanky."

Tento dopis je také otištěn v 1. čísle bulletinu "Společnosti ", který vyšel v lednu 1969. Přestože je pouze interním zpravodajem pro členy "Společnosti", je rozšiřován na ve­řejnosti. "Společnost" čerpá peníze z členských příspěvků, ze subvencí, darů od různých podniků a z tiskovin, které prodává. LUDVIK prohlásil, že po 21. srpnu se vše přidusilo, ale nyní se dělají akce dál. Počítají se zastoupením v České národní radě a Federálním shromáždění. Mají svůj ediční plán v duchu humanismu a ideálů T.G. MASARYKA.

                                           29

Uvedené poznatky ukazují, že deklarovaný program "Společnosti" je jen pláštíkem pro krytí skutečných cílů této organizace a že její snahou je vytvořit určitou legální platformu pro činnost antikomunistických sil v CSSR, Protože činnost "Společnosti" neodpo­vídá svému charitativnímu poslání a není sou­částí Národní fronty, je nyní řešeno zrušení této organizace. Je však nutno počítat s tím, že členové "Společnosti" budou nadále hledat možnosti pro svoji činnost a budou se snažit pronikat do organizací Národní fronty, podobně jak to činí členové K-231 a KAN.

Významné poslání a postavení v procesu formování opozice vůči KSC a využívání politického vývoje po lednu 1968 měli organizátoři obnovy sociálně demokratické strany. V propagační kampani vedené za podpory masových sdělo­vacích prostředků v ČSSR i ze zahraničí a před­stavitelů pravicových sil, jakým je např. dr. Ivan SVÍTÁN, se navenek hlásili k principům polednové politiky. Souběžně s tím však otev­řeně i skrytě útočili na vedoucí úlohu KSČ a vytvářeli organizační i politické podmínky pro obnovení činnosti a dřívějších pozic soc. dem. strany.

Organizační přípravy vyvrcholily v dubnu min. roku , kdy bylo svoláno do Prahy více jak 40 bývalých ústředních a krajských funkcionářů,

                                       30

kteří po roce 1948 nevstoupili do KSČ. Hlav­ním obsahem jednaní byla konkrétní opatření k založení sociální demokracie jako opoziční stany a stanovení konečného cíle: vytvořit podmínky pro “svobodné volby ” a nahradit KSČ ve vedení státu. Proti zveřejněnému stano­visku ÚV KSČ, ve kterém byly odmítnuty snahy obnovit soc. dem. stranu, se postavila skupina vedená Přemyslem JANTHEM, Zdeňkem BECHYNE, Jo­sefem MUNZAREM, Františkem COUPKEM a dalšími 5 tím, že znovuzaložení SDS je nutno na komunistech vybojovat. Dne 21.6.1968 byl vytvořen tzv. Ústřední přípravný výbor (ÚPV SDS) v Praze a řada přípravných výborů v krajských a okresních městech, některých obcích a závodech. Zákazem činnosti a srpnovými událostmi byly záměry pravicových soc. dem. narušeny.

Orgány čs. kontrarozvědky získávají i nadále informace, které signalizují, že činnost pravicových soc.dem. pokračuje i v současné době.

O tendencích pokračovat v činnosti svědčí například hlášení z několika krajů CSR, podle nichž se členové soc. dem. strany i nadále po skupinách scházejí a projednávají různé možnosti a taktiku, která by vedla k obnově strany. Spoléhají přitom opět na pomoc sdělovacích prostředků. Snaží se zatím různými způsoby narušovat konsolidaci v zemi a orientují se na přípravu vhodných podmínek pro období voleb.

                                          31

Do přímé souvislosti s uvedenými sku­tečnostmi patří zjištění o zvýšené aktivitě některých organizátorů tzv. Ústředního přípravného výboru,který vyvíjel oficiální činnost v uplynulém roce až do doby zákazu. Jde o býv. funkcionáře soc.dem. strany Přemysla JANYRA, Boh. ČERMÁKA, Josefa JÍSU a Petra KLÁŠTERSKÉ­HO, kteří uprchli po srpnu 1968 do zahraničí a působí nyní ve Vídni.

Za svého pobytu na Západě zasílal Přemysl JANYR do ČSSR různé tendenční zprávy a články, které mu uveřejňoval pod pseudonymem JAN-JÍR jeho přítel dr. Vladimír NOVOTNÍ, šéfredaktor týdeníku ZÍTŘEK.

JANÍR se pokoušel získat podporu k obnově soc.dem. strany u západoněmecké SPD a předsedy rakouské soc.dem. (SPO) KREISKIHO. Byl však údajně odmítnut.

Ve snaze vytvořit podmínky pro oficiální jednání s představiteli soc.dem. strany v zahraničí na patřičné úrovni vzkázal JANÍR do Prahy J. MUNZAROVI, aby přiměl rehabilitovaného dr. Ivana DERERA k výjezdu do zahraničí. MUNZAR tento úkol splnil a odejel do Rakouska sám zařídit DEREROVI potřebné podmínky.

Podle vyjádření JONÁŠE , hodlají ve Vídni představitelé SPo umožnit dr. DEREROVI, jako Čelnému funkcionáři soc.dem. a ministrovi z I. republiky, zveřejnění jeho názorů na současnou

                                           32

situaci v CSSR v rakouské televizi a tisku.

Dne 6.2.1969 na zpáteční cestě z Rakouska byly MUNZAROVI zabaveny závadové materiály. Jde o brožury vydávané Socialistickou internacionálou (SI) mládeže v zahraničí, program čs. soc.dem. emigrace při SI pro soc. den. strany v socialistických zemích, letáky a dopisy na různé adresy v CSSR.

Zabavené materiály potvrzují styk MUNZARA s JANYREM, dalšími emigranty a funkcionáři SPo. Obsahují také skutečnosti týkající se akcí SI a činnosti osob zapojených v roce 1968 do kampaně za obnovu soc. den. v ČSSR. V souvislosti s tím se zkoumá možnost zavedení trestního řízení proti J. MUNZAROVI, JANYROVI a dalším osobám pro trestný čin organizování skupiny osob k opuštění republiky a převoz nelegálních tiskovin. Podle informací z posledních dnů se vrátil JANYR do ČSSR.

 

Závažným momentem, který prokazuje vliv poúnorové emigrace na. obnovu soc.dem. strany v ČSSR, je podpora, které se dostalo pravicovým soc. demokratům po lednu 1968 od bývalého generál. tajemníka této strany Blažeje VILÍMA. V tzv."Otevřeném listu čs. komunistům", zveřejněném v zahraničním tisku, rozebírá VILÍM politický vývoj v ČSSR, kritizuje únorové udalosti roku 1948 a poukazuje zejména na to, že v Únoru nebyla rozdrcena reakce, ale demokracie, přičemž došlo k potlačení veškeré

                                              33

svobody čs. občanů. Podle hodnověrných informací pracuje VILÍM pro jednu ze západních rozvědek.

Pokusy o oživení činnosti soc. dem. signalizují rovněž poznatky ze SSR. Obnovení soc. dem. strany na Slovensku připravuje dr. Zdenka FENOLOVÁ z Bratislavy. V tomto směru úzce spo­lupracovala s býv, čelným funkcionářem Organizace na ochranu lidských práv dr. Emilem VIDROU, který uprchl po srpnových dnech r. 1968 do Ra­kouska. Je zjištěno, že styk dr. FENCLOVE a dr. VIDRY pokračuje i v současné době.

V prvním čtvrtletí tr. pokračovaly v Praze rovněž snahy bývalých národních socialistů zapojovat se do funkcí v Čs. straně socialistické a získat zde pozice. Konkrétním projevem těchto snah je např konšpiratívni schůzková činnost některých bývalých členů nár. soc. ovlivňovaných bývalým místopřed­sedou K-231 generálem V. PALEČKEM, kteří připravovali protikandidátku do městského výboru ČSS v Praze. Potvrzuje se tím, že i zde je realizován záměr K-231 pronikat do legálních organizací Národní fronty.

K uvedené aktivizaci bývalých prominentů národně socialistické strany bylo zjištěno, že někteří funkcionáři krajského měřítka přešli a přecházejí v současné době na ilegální metody práce, přičemž se mimo jiné opírají o spojení s poúnorovou národně so-

                                              34

cialistickou emigrací v zahraničí. Byly již uskutečněny vzájemné schůzky, na kterých si účastníci vyměnili názory na to, jali pracovat proti vedoucímu postavení KSČ a jak vytvořit širší opoziční základnu. Byla přímo dohodnuta některá konkrétní opatření, k jejichž realizaci bylo již částečně přikročeno. Vedoucí prominenti bývalé národně socialistické strany v ČSSR uznávají vedení strany v exilu v USA a hodlají respektovat jeho pokyny. Byl také projeven zájem, aby byla možnost konzultace mezi ilegálním ústředím v ČSSR a vedením v USA. Mime těchto vzájemných konzultací chtějí bývalí funkcionáři v ČSSR předávat různé zprávy k vnitropolitické situaci emigrantským a jiným institucím do zahraničí, které přislíbily určitou finanční podporu některým lidem z ČSSR.

Poznatky jsou dále prohlubovány a některé jsou dokumentovány.

Jedním  z negativních  důsledků probíhající politické krize je rovněž pokračující aktivizace náboženského života v podstatě na celém území ČSSR. Typické přitom je její časté přerůstání v řízenou protisocialisticky zaměřenou politickou činnost  podporující  pravicoví tendence.

Lze říci, že všechny církve, sekty a náboženské Organizace využívají situace k získání co nejširšího počtu věřících a k obnově nebo upevňování svých pozic.

 

                                                    35

Ve zvýšené míře je organizováno tzv. ekumenické hnutí, jehož cílem je sjednotit všechny nekatolické i katolické církve. V současných podmínkách, ve kterých se naše společnost nachází, je tomuto hnutí přisuzován církevními kruhy značný politický význam a možnosti ideologického působení na věřící.

 

V      popředí aktivizace církevně politického života v zemi stojí především nepřátelsky zaměření církevní představitelé a laici, zejména ti, kteří byli v minulosti potrestáni. Pokrokové síly organizované od loňského roku v mírovém hnutí duchovenstva jsou postupně v jednotlivých církvích izolovány.

Vývoj církevně politické situace v obou republikách je prakticky pod přímým, vlivem zahraničních center, především Vatikánu, Světové rady církví, Světového luteránského svazu a dalších, které věnují ČSSR zvýšenou pozornost.

V      římsko katolické církvi, ovlivňující ideologicky několik milionů věřících v ČSSR, přebírá v současné době iniciativu tzv. "Dílo koncilové obnovy"(DKO), které vzniklo v první polovině min. roku na přímý pokyn a za podpory vatikánských emigrantských kruhů. DKO sdružuje převážně protikomunisticky zaměřené církevní hodnostáře, kněze, řeholníky, řeholnice a dále kněze střední a mladší gene-

 

 

                                                 36

race, kteří nejsou "kompromitováni" činností v mírovém hnutí duchovenstva, nebo spoluprací se státní správou. Tyto síly usilují v duchu Organizačního řádu a Akčního programu DKO o rozšíření pozic, vlivu a činnosti římsko ka­tolické církve do všech jejich tradičních záj­mových oblastí s cílem získat kontrolu nad církevně politickou situací v ČSSR a řídit její vývoj v linii Vatikánu, Přestože v roce 1968 nedošlo k oficiálnímu ustavení DKO, dochází k postupné realizaci původně stanovených úkolů.

 

     I v současné době pokračuje úzká spolupráce římsko-katolické hierarchie, představitelů řádu i laiku s různými exponentmi Vatikánu a čs. církevní emigrace v kapitalistickém zahraničí. Je k tomu využíváno především možnosti cest čs. biskupů i cest jeho zástupců do ČSSR.

 

     Z analýzy dostupných materiálu lze současně činnost Vatikánu hodnotit jako snahu ilegálním způsobem organizovat a řídit řimsko-katolickou církev proti zájmům ČSSR.  Významnou roli iniciátora v tomto směru sehrává církevní emigrace.

     V poslední době se jako politická síla výrazněji prosazuje českobratrská církev evangelická, v  jejíž činnosti jsou patrny zjevné tendence politicky ovlivňovat a působit na

                                               37

 

obyvatelstvo v protisocialistickej a protisovětském duchu.

O nežádoucí nátlakové politické aktivitě svědčí také návrhy pražského seniorátu, projed­návané v lednu tr. obsahují několik desítek bodů. Mimo jiné, např. požadavek šířit nábožen­ství prostřednictvím sdělovacích prostředků, spojit se s ostatními církvemi a dohodnout se na společném prohlášení k aktuálním politickým otázkám ( srpnové události, ústupky z moskev­ských protokolů, odmítání cizích názorů, násilí okupace apod.), dále vytvořit v Čechách fede­raci církví a podmínky pro ekumenické shromáž­dění s možností působit na občanský život ve všech směrech, tj. věroučném, teoretickém, politickém, sociálním a všelidském.

Politický význam a závažnost současných tendencí v této oblasti je možno ilustrovat i ne. činnosti církve československé. Přední její představitel prof. TRTÍK, proděkan Husovy bohoslovecké fakulty v Praze, vyslovil v před­nášce na téma ” Násilí - zlo- křesťan ” názor, že je možno vraždit, odstraňuje-li se tím vět­ší zlo. Konstatoval také, že marxismus-leninismus nesplnil očekávání. Duchovní této církve se snaží soustřeďovat při bohoslužbách mládež a zde na ni politicky působit. Do Klubu mladých církve československé jsou zváni různí redaktoři, např. ŠKUTINA a ŠTOVICKOVA. Na politické téma  zde také přednášel L. PACHMAN.

                                          38

Situace na Slovensku je komplikována činností v církevně politické oblasti.

      Ke zvýšení aktivity římsko-katolické církve zde přispěla akce na oslavu výročí úmrtí sv. Cyrila v Římě. Oslav se zúčastnila v polovině února tr. 600 členná delegace ze Slovenska, složená z duchovních, katolické inteligence, kulturních pracovníků a lékařů. Došlo k řadě kontaktů s prominenty církevní emigrace HNILICOU, NAHÁLKOU, TOMKEM, LACKEM, LITVOU a dalšími. Podle posledních informací začali ihned po návratu z Ríma někteří knězi aktivizovat náboženský život mezi mládeží.

 

Zájezdu do Vatikánu se zúčastnil také tajemník UV Čs. strany lidové z Prahy dr. RUBÍN, který mezi slovenskými účastníky prověřoval možnosti politické aktivity katolíků na Slovensku. Nabádal je, aby se zapojili do politického života v obrozených stranách Slovenska, a usilovali o jednotný postup. Pro­hlásil, že v ČSR se připravují na předvolební období podmínky pro velkou politickou aktivitu katolíků, která má zvýšit autoritu ČSL. Tento postup chtějí realizovat i u nekatolíků a nekomunistů v celé ČSSR ve spolupráci s Čs. stranou socialistickou.

V souvislosti s obnovením řecko-katolické církve dochází zejména ve Východoslovenském kraji ke sporům a násilnostem mezi věřícími a

 

                                               39

 

faráři řecko-katolické a pravoslavné církve.

     Rozpory, nesváry a vzájemná napadáni  mezi příslušníky obou církvi se i do veřejného a společenského života, do pracovních skupin JZD a podobně.  Orgány veřejné správy jsou nuceni řešit tyto aféry.

 Celkově lze říci, že protivník i v oblasti života využívá všech emocí a rozporu a snaží  se jim dát protisocialistický chá­ter. Existence církevních zahraničních center a jejich  přímý vliv i určitá propojenost úsilí nepřátel ještě znásobuje.

     V minulém roce , zejména, v srpnových dnech o později byla zaznamenána aktivní činnost Světové sionistické organizace ve prospěch Izraele. Mezinárodní židovské organizace SOCHNUT, AGUDA a HIAS se spojily s JOINT a po jejímž vedením nyní fungují. Ve vztahu k ČSSR se zabývají tím, že získávají cíleně a koordinovaně čs. občany k emigraci. O ty čs. občany židovského původu, kteří sou již v zahraničí se starají a zajišťují jim existenci a náležitě využité podle jejich schopnosti a vzděláni.  Těžiště spojení organizace JOINT bylo změněno z Vídně  do Švýcarska a Belgie. Za poslední období měli tyto organizace získat z ČSSR, Maďarska, Polska Rumunska a Bulharska přes 7 000 občanu k odchodu do Izraele.

 

 

                                               40

 

Politická praxe polednového období i po­srpnových měsíců ukázala, že existují extrémní tendence mezi studenty. Tradiční odpor studentů ke konformismu, zesílený řadou politických deziluzí, politická nezkušenost, netrpělivost, politický romantismus a radikalismus, to vše jsou vlastnosti jichž využívaly a využívají proti­socialistické síly při pokusech pronikat mezi stu­denty a mládež a orientovat je proti státu.

Některé poznatky nasvědčují, že extrémističtí organizátoři studentského hnutí , různých ná­tlakových skupin a vyhlašování ultimativních nereálných požadavků jsou ve spojení do zahra­ničí a na cizince.

 

      Například Tadeusz Schultze byl akreditovaným novinářem New York Times v ČSSR; z Československa byt vyhoštěn pro činnost přesahující meze zájmu daných akreditací. Jde o zkušeného rozvědčíka americké rozvědky. Pracoval v  síti informátorů. M j. byl zjištěn jeho styk s extrémisty za studentského hnutí KOVANDOU,HOLEČKEM, od nichž získával podrobné o připravovaných studentských nátlakových akcí  tzv. okupačních stávkách, o politické situaci, o názorech na stranické a statni funkcionáře  atp. SZULZE hovořil se svými informátory způsobem který lze nazvat takticko-instrukčními konzultacemi, zejména k základním otázkám politické moci a její kádrové struktury. Kromě toho byl SZULZE ve styku též s redaktorem REPOR­TÉRA HOCHMANEM a  dalšími novinaří.

 

 

                                               41

 

V popředí extrémních studentů stojí několik jednotlivců  (HOLEČEK, KOVANDA, KAVAN, MuLLER, KOHNOVÁ), kteří usilují o stmelení různých sku­pin. Propojení , zkušenosti a vzor ze zahraničí potvrzuje provedená celní prohlídka u studentů KAVANA a KOVANDY při odjezdu do Anglie. Byly u nich nalezeny a zabaveny dokumenty, pojednáva­jící o studentském hnutí v ČSSR;, politické si­tuaci, materiály týkající se zasedání ÚV KSČ aj. Student HOLEČEK se zúčastnil přípravné konference o čs. otázce ve Stockholmu svolané Russelovou mírovou nadací. Jeho projev měl patřit k  „ nejzávažnějším ”.

Ve dnech 4.- 6. ledna 1969 se konala v Budapešti konference Mezinárodního svazu studentstva. Jan KAVAN jako zástupce čs. studentstva usiloval o to, aby na pořad jednání byla zařa­zena " politická situace v ČSSR. Bylo zřejmé, že se snaží, aby došlo k odsouzení vstupu vojsk pěti socialistických zemí do ČSSR. Otázka zařa­zena nebyla a KAVAN způsobil názorový rozkol v celkovém jednání konference.

 

Jmenovaní jednotlivci také svým vlivem , který dnes není zanedbatelný, organizovali silnou dramatizaci činu J. PALACHA.

Vedle této skupiny pražských extrémních studentů projevují se extrémní tendence i v tzv. „ Brněnském studentském centru (BSC), které vydalo dokument "Praxe politické práce student-

                                                42

ského hnutí se zřetelem „BSC". Tento dokument stanoví metódy práce a úkoly ve studentských organizacích. Formuluje je ostře extrémně od protestních rezolucí přes různé stupně včetně skandalizování, provokací až k ozbrojené de­monstraci .

Z mnoha různých materiálů vyplývá, že do řad čs. studentů je stále ze strany rozvědek zaměřována jejich zpravodajská síť. Její pů­sobení jde hlavně směrem prozápadního poli­ticko ideologického ovlivňování a má dlouho­dobé aspekty.

V lednu 1969 byla získána důvěrná, ale věrohodná zpráva o tom, že rozvědky USA a NSR již delší dobu vyvíjejí aktivní činnost proti ČSSR mj. tím, že si vytvářejí zpravodajsko-operativní pozice na universitě Karl-Ruprechta v Heidel­bergu. ( Tato universita má tradiční kontakty s Karlovou universitou v Praze, zejména s filosofickou fakultou této university). Z materiálu vyplývá, že jmenované rozvědky chtějí zneužít těchto - jinak regulérních meziuniversitních - kontaktu pro své cíle, především v oblasti poli- ticko-ideeologické, což se ostatně, byť v menší míre, týka i dalších západoněmeckých universit.

Činnost vysokoškolského studentstva se silně aktivizovala (podobně jako v říjnu, listopadu I968 a v lednu 1969) pod vlivem událostí 28.3.tr.

 

                                                 43

 

Extrémističtí studenti se snažili po těchto událostech a zejména po prohlášení PÚV KSČ z 2. dubna 1969 uskutečnit takové akce, které by opět zostřily vnitropolitic­kou situaci. Snažili se vyvolat studentské stávky, hledali spojení se závody i na armádu, vedli různé letákové akce a uskutečnili řadu protestních schůzí a mítinků. Zde vystupovali jednak proti prohlášení PÚV KSC, jednali s ostrými protisovětskými výpady.

Tyto nálady byly ovlivňovány exponovanými pracovníky tisku, rozhlasu a televize a známými osobnostmi z politické reprezentace tvůrčích svazů ( zejména Ludvík PACOVSKY, HELGĽ a další). Mezi studentskými radikály mají velkou autoritu FACHMAN, SKUPINA, HOCHMAN, POSEK, KANTŮREK, TONINGER a další. Jedním z nich je i Jiří LEDERER, která například na shromáždění studentů filosofické fakulty dne 3.února tr. prohlašoval , že "události v Praze 28.3.1969 byly jenom zá­minkou..." a není prý náhoda, ze se tato opat­ření dělají v období, kdy ÚV KSČ má projednávat rehabilitace a kdy je před schválením zákon o podnicích. LEDERER varoval posluchače filo­sofické fakulty UK před pouličními akcemi s odůvodněním, že "zde stojí bezohledná síla neváhající střílet do lidí". Nyní je podle LEDERELOVA názoru nejdůležitější ” rozdrobit počáteční útok na modré čáře". Obdobně vystupuje i PACHMAN, který dokonce srovnával pre­zidenta  SVOBOLU s HÁCHOU.

                                           44

Situace mezi vysokoškoláky na Slovensku se od situace na českých vysokých školách poněkud v této době odlišovala. Vysokoškoláci v SSF byli ke svým akcím většinou podněcováni svými kolegy z Čech a Moravy.

Přitom je příznačné, že studentské akce na Slovensku se nesetkaly ve veřejnosti s takovou podporou jako v českých zemích.

Je nutné konstatovat, že část pedagogického sboru vysokých škol je k extrémistické čin­nosti posluchačů tolerantní, což se v krizo­vých situacích projevilo jako nepřímá podpora studentů•

K rozjitřování situace před plénem ÚV KSC napomohlo i to, že někteří jednotlivci z pros­tředí televize a publicistiky rozšiřovali názor, že hlavním jejich úkolem v současné době je po­tlačovat oficiální verze o posledních výtržnos­tech a vandalismu a paralyzovat tvrzení, že šlo o akci, organizovanou pravicovými a antisocialistickými silami.

Velmi nebezpečné bylo ilegální, rozšiřovaní dokumentu "Prohlášení čs. kulturních pracovní­ků”, jehož výskyt byl zjištěn v Praze. Obsahoval v podstatě ideověpolitickou platformu, která je v příkrém rozporu se současnou politickou linií ÚV KSC a s jeho úsilím konsolidovat poměry v zemi.

 

                                          45

Mezi veřejnost byly také před plenem za­nášeny zneklidňující, nepravdivé a poplašné zprávy, které je nutno považovat za součást taktiky antisocialistických sil. Lze je shrnout takto:

-     nepokoje 28.3.69 vyvolaly levicové síly, nebo dokonce StB a sovětské orgány ;

-     to, co se stalo je předehrou puče při­pravovaného kcnservativci ;

-      čs. vláda a president odstoupí ;

-      dojde k přímé okupaci ;

-     jde o systematickou snahu dokázat, že u nás je tzv. kontrarevoluce.

Na šíření těchto tendencí se podílel opět L. PACHMAN, který označoval demonstrace 28.3.1969 za dílo sovětských provokatérů. Po zveřejnění stanoviska ÚV KSČ vyzýval PACHMAN v n.p. PLASTIMAT v Liberci účastníky besedy k odmítnutí důvěry a podpory současnému ve­deni strany a státu. Prohlásil, že on a jeho přátelé jsou připraveni jít na přímé střetnutí.

Rovněž dr. KOZÁK, redaktor časopisu ZÍTŘEK označoval sovětské orgány za viníky demonstrací 28.3.69 Vystoupil v tomto duchu Právnické fakultě UK v Praze.

 

                                          46

Výskyt nelegálních protistních písemností je stále vysoký a jsou v něm extrémně vyjadřo­vány všechny problémy našeho vývoje. Obsahem nele­gálních tiskovin všeho druhu jsou útoky proti KSČ, hanobení stranických a státních činitelů. V některých případech je vyhrožováno i fyzickou likvidací. KSČ je označována za „komunofašistickou“ a zločineckou organizaci, jejímiž členy sou zloději a zrádci národa.  Je rovněž obvinovaná z viny na  smrti J. PALACHA. Jeden z pisatelů uvádí, že dokud bude existovat KSČ, nebude v naši zemi svoboda a demokracie. Vyskytl se požadavek „svobodných voleb“, a vytvoření tři politických stran. Soudruzi BIĽAK, INDRA, ŠALGOVIČ jsou opět nazývaní zrádci národa. Soudruh HUSÁK je napadán a  rovněž označován za zrádce. Představitelé KSSZ a SSSR jsou srovnávaní s představiteli nacistického Německa. Politická situace v SSSR je povazována za superfašistickou. Opětovně dochází k vychvalování kapitalismu a masarykovské demokracie.

     Ve většině písemností  pisatele vystupují jménem dělníku, rolníku, studentu, komunistu a bezpartajních,  jménem příslušníku zahraničního a domácího odboje, kulturně-revolučního odboje. Jménem hnutí J. Palacha apod. 

     Nelegální písemnosti, v nichž je v uváděném stylu útočeno proti státu, KSČ a jejím představitelům,jsou na naše území dopravovány i ze  zahraničí a to jak cizinci, tak čs. občany i poštou.  V poslední době jsou to zejména tiskoviny

 

 

                                               47

 

v české řeči vydávané Albánskou stranou práce, letáky z Rakouska a revanšistické letáky z NSR. Byl zjištěn i leták vydávaný v NSR v Mnichově Okresním sudetoněmeckým sdružením v Horním Ra­kousku s názvem " Výstřely v Cechách."

 

Kromě tendenčního hodnocení srpnových dnů je leták silně revanšistický a uvádí, že vznik I. republiky po r. 1918 byl neopodstatněný. Ob­hajuje mnichovskou dohodu, odstoupení sudeto- německého území nacistickému Německu. Nesouhlasí s odsunem Němců po roce 1945 a požaduje, aby se občané současně izolovali od těch, kdo žádají anulování mnichovské dohody.

Jeden z nejzávažnějších letáků odeslaných z Bratislavy obsahuje "Provolání k národům čs. republiky”, vydané "Svazem čs. odboje a slovenských partyzánů. "

V obsahu je napadán SSSR. Čs. vládní čini­tele rozděluje na skupinu kolaborantů a skupinu zrádců. Mezi zrádce národa řadí všechny nejvyšší představitele včetně hlavy státu. Soudruha pre­sidenta zvlášť hrubě uráží. Pisatel jménem uvedené organizace vydává příkaz likvidovat dle možností a. situace s. BREŽNEVA, KOSYGZNA, CERVONENKA a další představitele "okupantů”. Veřejně mají být označováni zrádci a kolabo­ranti. Mládež nemá vstupovat do KSČ. Staří komunisté mají vystoupit. Současně požaduje trestat ty, kteří se hlásí nebo jsou v SČSP.

 

 

                                        48

V Ústí n.L. se vyskytl leták s nadpisem

n Celonárodní bojkot kolaborantského tisku“.

Iniciativu psaní nelegálních písemností projevují hlavně jednotlivci.

 

Po plénu ÚV KSČ se objevily hanlivé nápisy a letáky zaměřené proti osobě s. HUSÁKA a proti KSČ.

 

Při pátrání po pisatelích jsou převážně od­halováni rozšiřovatelé a různí opisovatelé. Také však přímí autoři, avšak stále nedostatečně. Byla již přijata řada opatření k co nejintenzivnějšímu pátrání a účinnému postihu.

Nebezpečným jevem jsou případy, kdy jednot­livci a skupinky osob z různých motivů mají snahu získat zbraně a výbušniny. Případů nedovo­leného ozbrojování, krádeží zbraní ze skladišť LM, závodní stráže, Svazarmu, ČSLA a jiných objektů je zvláště po srpnu 1968 více. Došlo ke ztrátám nebo zcizení 6 kulometu, 90 samo­palů, 118 pistolí, 372 granátů, 41.000 nábojů, 26 ks min, 10 kulovnic, 770 kg trhavin a 47 malorážek. Přes okamžité a usilovné pátrání zůstává mnoho ztracených nebo odcizených zbraní v rukou nepovolaných osob. Jako motivy u vy­pátraných případů jsou pachateli uváděny :sna­ha o použití při páchání kriminální trest­né činnosti, při pokusech o násilný přechod hranice., přípravu k partyzánskému boji a také vo vhodný okamžik vystoupení proti vojskům Varšavské smlouvy.

 

                                              49

Kontrola nad střelnými zbraněmi je ztě­žována i v důsledku protizákonné manipulace pri nákupu pistolí v ČSSR ze strany jugosláv­ských státních příslušníků. Od ledna 1969 do března 1969 bylo jugoslávským státním příslušní­kům vydáno jen v Praze 118 povolení k nákupu a vývozu 415 pistolí. Jsou zjištěny případy, kdy někteří jugoslávští občané při výjezdu z ČSSR žádné zbraně nevyvezli , i když povolení k jejich nákupu obdrželi. Aby získali povolení k dalšímu nákupu, vymazávají záznamy o nákupu střelných zbraní z cestovních pasů. Je podez­ření, že takto získané zbraně zůstávají na našem území a dochází k dalšímu nekontrolova­telnému držení střelných zbraní našimi občany.

Závažné jsou postoje určité části obyva­telstva, zvláště mladých lidí vůči Sovětskému svazu, což se bezprostředně promítá v nega­tivním vztahu k příslušníkům sovětských vojsk.

  Tyto postoje byly celou řadu měsíců různě ovlivňovány zejména sdělovacími prostředky, což našlo kromě jiného výraz i v posledních výtržnostech 28. a 29. března.

V určitých skupinách mládeže, ale i u ostatních čs. občanů, se stalo urážení a napadání sovětských vojáků "vlasteneckým činem a hrdinstvím ", které zůstalo z hlediska zá­konů téměř nepovšimnuto. Namísto, aby se si­tuace normalizovala, bylo celé uplynulé

                                               50

období poznamenáno tím, že ze strany těchto extrémních živlů se jitřily vztahy a neuvá­ženo provokovalo. Podle všech příznaků, zá­měrně vyvolávaná psychóza proti sovětským vojskům a šíření mnoha nepravdivých zpráv ne­mohly vyústit v jiný závěr, než se ukázale v posledních dnech března tr.

Závažným problémem je emigrace čs. občanů

a to především z hlediska nebezpečí jejich zne­užití západními rozvědkami. Tendence k emigraci našich občanů je trvalým několikaletým jevem v naší společnosti. Prudký vzestup však nastal v srpnových dnech. V té době bylo v kapitalis­tických státech a Jugoslávii kolem 80 tisíc čs. občanu. Největší koncentrace byla v Rakousku. Značný zájem o čs. občany projevily kapitalis­tické státy : Kanada, Austrálie, USA, Švýcarsko, Švédsko, NSR, Izrael ( pro osoby židovského původu).

Ve všech těchto zemích , hlavně pak v soused­ním Rakousku a NSR, se vytvářela různá střediska, kde pracovaly nejen sociální náborové kanceláře, ale také rozvědky.

Představitelé staré čs. emigrace a jednotlivci z nové generace se aktivně exponovali, aby jednak pomáhali,  ale také využívali uprchlíky. Téměř spontánně je utvrzovali v protisovětských postojích a náladách. V Rakousku

 

                                          51

 

takovouto činnost prováděli emigranti Pavel TIGRID, Julius FIRTH, Josef JONÁŠ a ostatní pracovníci pobočky SE ve Vídni. V NSR pracovali mezi slovenskými občany BUČKO, GREINER, KOLLAR, Štefan ZLOCHA. V Itálii biskup HNILICA, NAHÁLKA, LACKO, dr. BUNŽA. V Anglii Josef JOSTEN. V Austrálii aktivizovalo svoji činnost tzv. Čsl sdružení. V Kanadě se silně angažoval průmysl­ník slovenského původu milionář Štefan ROMAN.

Současný stav je takový, že se od srpnových událostí nevrátilo ze zahraničí přibližně 30 tisíc čs. občanů. Z toho na SSR připadá téměř 9 000 osob. O politický asyl požádalo podle dostupných informací celkem asi 9 000 čs. ob­čanů. Pasové orgány MV obdržely od srpna 1968 do konce března 1969 pouze 308 žádostí o návrat uprchlíků zpět do ČSSR. Od počátku roku 1969 odchází do zahraničí každý měsíc téměř 1 000 dalších osob. Emigrací ztratila a ztrácí naše republika značné množství kvalifikovaných sil. Současně došlo k ohrožení utajovaných skuteč­ností tím, že mezi uprchlíky byli nositelé státního tajemství. Někteří z emigrantů otev­řeně zradili a dali se do služeb nepřátel ( jako byv. šéfredaktor časopisu Student Alexej KUSÁK, který v současné době vede v NSR náborové středisko pro kulturní pracovníky, dále Ivan SVITÁK, Sláva VOLNY, Jar. BRODSKY aj.). Motivace k odchodu jsou známé, ale postupně se vyvíjí a mění. Rok 1969, kdy každý měsíc odchází i nadále téměř 1 OOO čs. občanů ukázal, že mo-

 

                                             52

tivací již není jednoznačně politický nesouhlas s vývojem u nás. Přesouvá se do oblasti hledání lepší existence, rodinných důvodů, dobrodruž­ství, úniku před trestním stíháním a teprve na posledním místě je motiv vysloveně politický. Všechny tyto důvody však jsou podloženy urči­tým politickým nesouhlasem s vývojem u nás.

Vážné je, že všichni tito občané se stá­vají objekty zájmu cizích nepřátelských rozvědek, které mezi nimi dobře a bohužel do určité míry i úspěšně pracují. Úspěchy cizích rozvědek jsou usnadněny i tím, že čs. občané se postupně až na výjimky dostávají do svízelných situací a někdy nacházejí v nabídce ke špionážní práci proti republice i východisko pro řešení své materiální a existenční situace.

Politická místa kapitalistických zemí pro­jevují zájem též o politicky angažované čs. in­telektuály v zahraničí. Potvrzuje to oj. roz­hovor západního diplomata s pracovníkem stát­ního departementu USA v listopadu 1£68, kteří hovořili o zájmu university Johna HOPKINSE v Baltimore o prof. Otto ŠIKA. ( Chtěli mu nabíd­nout místo ve svém specializovaném ústavu v Bologni). Státní departement USA, i když v zásadě projevil zájem o tuto iniciativu , za­ujal stanovisko, že 1 eventuální publicita případu ŠIKA by mohla způsobit, že prof. ŠIK by byl vystaven žádostem o interview..., což by ... vzhledem k .... sovětskému nátlaku na

                                                   53

činnost literárních čs. činitelů... nebylo vítané ".

Mimořádný zájem publicistiky kapitalis­tických zemí o osobu prof.SIKA po srpnu 1968 potvrzuje starou praktiku protivníka - vyu­žívat všech rozporů uvnitř socialistické spo­lečnosti pro vlastní známé cíle ( plán LYAUTEY). Rada interview s prof. ŠIKEM a formulace otá­zek to vše dokumentuje. Například v rozhovoru a redaktory švýcarské televize 24. listopadu 1968 ( kterému se dostalo široké publicity v západním tisku ) dostával prof. ŠIK otázky v tom smyslu, že se ” západní systém v zásadě neliší od demokratického socialismu, o který ČSSR usilovala po lednu 1968". Otázky tohoto druhu, formulované sugestivně a provokačně se nesetkali s jednoznačnou odpovědí  prof. Šika. Čs. příklad podle ŠIKA neohrožoval socializmus jiných zemí, ale jen  skupiny, které jsou tam u moci. Na jiné takové konferenci uskutečněné krátce po srpnu v Bělehrade, vyslovil prof. ŠIK  naplno své hodnocení dané situace, že jde o agresi a nikoli o snahu uchránit Československo před protisocialistickými silami. „Jak to trvale vytrubují do

celého světa okupanti”. Jménem čs. lidu žádal celou ” světovou veřejnost o další podporu tohoto spravedlivého boje našeho lidu.”

 

Zatím neúplný obraz poskytuje jednání prof. GOLDSTuCKERA, který rovněž po srpnu odejel do zahraničí.

                                    54

Vedle některých kladných stanovisek, které se objevily v zahraničí jako názory prof. GOLDSTuCKERA na situaci u nás, jsou zjištěny sig­nály i o určité negativní angažovanosti.

Podle vyjádřené dcery BRODSKÉHO ( býv. gen. tajemník K-231 v emigraci), je BRODSKY ve styku s profesory GOLDSTUCKEREM a ŠIKEM. Z téhož zdroje pochází informace, že BRODSKY ” má velice blízko ke snahám o vybudování čs. vlády v exilu, ve které má být ŠIK a GOLDSTuCKER”. O aktivitě prof. GOLDSTuCKERA v tomto smyslu hovořil také Miroslav HORNIČEK již v li­stopadu 1968. Podle HORNIČKÁ se prof. GOLDSTuCKER zdržoval v té době v NSR, kde se skupinou osob, které odešly z ČSSR měl pracovat ” na koncepci odtržení CSSR od socialistického tábora. Všichni jsou - podle citovaného vyjádření -” vydržováni penězi z Bonnu n. Někteří z těchto lidí dojížděli do Československa s náměty a výsledky jednání skupiny. Tehdejší pobyt prof. GOLDSTuCKERA v NSR potvrdil nepřímo i pracov­ník obchodní mise NSR v Praze HUBER, který se nabízel, že může s profesorem navázat styk.

V této souvislosti bude zřejmě nutné ob­jasnit tyto i jiné pověsti o existenci a úloze tzv. exilové vlády a jejího spojení do ČSSR a zpětné vztahy na ní.

Podobně je tomu i u Evžena LÓBLA. V Paříži byla v poslední době vydána jeho kniha o procesech

  

                                             55

v padesátých letech LOBL k ní pro francouzské vydání napsal předmluvu, v níž hrubě napadá Sovětský svaz a současné vedení KSČ.

V souvislostí s emigrací je třeba uvést, že v posledních letech se podstatně zvýšil tlak na státní hranici. Jde o úsilí různých osob pronikat přes tzv. zelenou hranici do ČSSR a o ilegální přechody touto cestou do západních států.

Zvýšení tlaku na státní hranici ukazuje tento přehled :

rok:

zadrženo celkem :

nezadrženo :

1965

 

464

25

1966

 

487

51

1967

 

637

66

1968

- do

21.8.

831

89

 

do

31.12.

1 944

253

1969

- k

17.4.

442

42

 

Z přehledu je zřejmé prudké zvýšení po­kusů o narušení státní hranice, zejména po srpnových událostech v r. 1968. Vysoký tlak na státní hranici trvá i v tomto roce. Vzhledem k mezinárodně politické situaci i vnitropolitické situaci nelze předpoklá-

 

                                               56

dat, že dojde k zásadnímu obratu. Vycházeje z tohoto a na základě předpokladu rozvoje turistického ruchu, je nutno plně docenit i koaliční význam ochrany státní hranice v rámci Varšavské smlouvy.

Vývoj situace od r. 1966 z hlediska ochrany státní hranice dokazuje, že pro Pohraniční stráž se zásadně zvýšilo její poslaní k plnění bezpečnostních úkolů v sou­vislosti se zajišťováním ochrany hranic. Tuto činnost Pohraniční stráže je třeba, zvýraznit a prohloubit její součinnost s bez­pečnostními složkami. Jde nejenom o tzv. zelenou hranici, ale i o hraniční přechody, kde je nutno uplatnit zvýšený režim a i bezpečnostní zájmy. Z vývoje posledních let i z hlediska současné situace vyplývá nutnost zvážit opětné zařazení Pohraniční stráže k ministerstvu vnitra.

Vedle emigrace čs. občanů a všech důsledků s ní spojených, zejména pak ohro­žení a únik státního tajemství , odráží se tento problém v širším rozsahu nepříznivě, zvláště v ekonomické oblasti.

V období po lednu 1968 až do nedávné doby došlo v podmínkách značně uvolněné státní discipliny v podnicích, úřadech a institucích k řadě porušení principů

 

                                                      57

 

ochrany státního tajemství a přímých úniků státního tajemství. V řadě případů došlo ke ztrátě spisů z úseku utajované výroby, ztrá tě dokumentů týkajících se vojenské techniky, tajných map, rozkazů, plánů, dokumentů apod.

Závažným případem tolerance úniku utajovaných skutečností je případ uranových dolů n.p. Dolní Rozinka, kde byly trestuhodným způ­sobem porušovány nejzákladnější principy a právní normy určující způsob ochranný státního tajemství. Mj. byl tolerován přístup nepovo­laných osob k závažným utajovaným skutečnostem.

Uvedené případy tvoří jen část zazname­naných úniků státního tajemství, přičemž stu­peň postihu zdaleka neodpovídal významu věci. Připočteme-li ke jmenovaným případům okolnost, že řada nositelů státního tajemství emigrovala po srpnu 1968 do různých kapitalistických zemí { i o těchto skutečnostech máme některé dokumenty), lze učinit závěr, že další tolero­vání daného- stavu na úseku ochrany státního tajemství je nejen v příkrém rozporu se zákony a jinými právními normami v CSSR, ale vedlo by k novým velmi závažným škodám .

V této souvislosti je například zaráže­jící skutečnost, že Pavel TIGRID při své emigrantské novinářské činnosti čerpá z celé řady důvěrných a i přísně utajovaných skutečností, jako jsou dokumenty za zasedání

 

 

                                          58

orgánů ÚV KSČ stranické a státní materiály, svědectví a záznamy některých osob zúčastně­ných na různých důvěrných mezistátních jedná­ních apod. Poslední číslo TIGRIDOVA SVĚDECTVÍ je toho názorným dokladem. V něm jsou m j . velmi podrobně popsána významná jednání, která byla vedena v Čierné nad Tisou, v Bratislavě, v Moskvě, doslovný text Moskevského protokolu, popis průběhu těchto jednání včetně stanoviska jednotlivých představitelů, dále opatření v ozbrojených silách, průběh a obsah jednání na­šich stranických orgánů a celý chronologický vývoj událostí v naší republice.

Vzhledem k těmto závažným skutečnostem je třeba urychleně přijmout rozhodná opatření k tomu, aby utajovaná fakta nemehla být vy­zrazována a zneužita, aby byly osvětleny únikové kanály a. ti, kteří stranické a státní tajemství vyzrazují, aby byli odhaleni.

Je také nutno konstatovat, že ve všech dosud evidovaných případech bylo vyšetřování uzavřeno velice mírným, právním normám neod­povídajícím způsobem, čímž se vytvořila atmosféra minimální zákonné odpovědnosti přísluš­ných osob.

Charakteristická je také závadová činnost vízových cizinců a akreditovaných novinářů v Praze. Využívání vízových cizinců pro zprávo-

 

                                               59

dajske cíle stalo se jednou z nejužívanějších metod rozvědek. Potvrzují to poznatky získané ze všech úseků rozvědného zájmu nepřítele, který je námi sledován.

V prvé řadě jsou to západní novináři, ke kterým bylo získáno nejvíce závadových poznatků. Jen v srpnových dnech jich přijelo do ČSSR 83 pod krycím důvodem. Celkově v roce 1968 přijelo k nám 2 234 novinářů. V lednu a únoru 1969 jich přijelo již 95. Novinářů přijelo do ČSSR v roce 1968 3 x více než v předchozím roce 1967. Stej­ně tak více přijížděli příslušníci západních armád, policisté, neakreditovaní diplomaté apod. Důvodem jejich příjezdů byl zájem o politický vývoj v ČSSR. Jednotlivci však plnili zpravo­dajský ideologicko-rozkladný úkol. Přes 20 jich bylo pro tuto činnost vyhoštěno.

O závaznosti jejich působení svědčí např. činnost izraelského žurnalisty Alfreda WOLFMANNA, který vyvezl v září 1968 do zahraničí opis autentického záznamu rozhovoru mezi s. SKRĽ0VSKYM a náměstkem MZV SSSR s. KUZNECOVEM. Bylo zjištěno, že získání tohoto dokumentu připravil dopisovatel západoněmeckého časopisu SPIEGEL v Praze Christian SCHMID -HäUER přes svoji stykovou základnu v redakcích, ze Svazu spiso­vatelů, čs. rozhlasu atd. Ke své činnosti do­stává SCHMID - HäUER pokyny od jistého MEYERA

                                                    60

z Hamburku Na žádost Federálního ministerstva vnitra, byl jmenovaný vyhoštěn z ČSSR.

V lednu 1969 byla v Bratislavě britská státní příslušnice Veronika VEIR, novinářka. Zajímala se o novináře, spisovatele, o ekono­mický ústav SAV, informovala se o vnitropoli­tické situaci, o početních stavech příslušníků Sovětské armády v ČSSR, odeslala do Londýna charakteristiku členů slovenské vlády. Před druhou svetovou válkou pracovala pro italskou a maďarskou zpravodajskou službu, za druhé světové války pro britskou zpravodajskou službu. WEIR již začátkem šedesátých let jezdila často do ČSSR, kde projevovala některé zpravodajské zájmy o osoby z řad kulturních pracovníků, v té době zejména o režiséra Alfreda RADOMA.

Dne 23.1.1969 byl zachycen styk dopisovatele italské agentury ANSA Paulo BASEVI se za­městnancem Ocelářského výzkumného ústavu v Praze. Tento zaměstnanec sdělil BASEVIMU, že již našel laboratoř, která mu ” ty věci” může udělat* BASEVI měl i další styky.

Nezákonnou novinářskou činnost prováděla v ČSSR i Marian PAROLA HEIMANN, západoněmecká státní příslušnice, dopisovatelka agentury VIS-NEWS z Londýna, která přijela do ČSSR pod kry­cím povoláním obchodnice. Byla vyhoštěna.

                                                61

Velmi silnou informátorskou síť si vybudovali dva západoněmečtí novináři Christian Am ENDE a Heinz HOFFMAN, oba podezřelí z úzkých vztahů na BND. Am ENDE i HOFFMAN navázali na vyhoštěného západoněmeckého žurnalistu RAZUMOVSKEHO, který pracoval rovněž ve službách BND.

Je zjištěno, že mnoho důležitých politic­kých informací interního charakteru z jednání stranických a vládních orgánů proniklo vždy velmi brzo do veřejnosti a poté byly v mimo­řádně krátké době k dispozici zahraničním novinářům v Praze ( zejména Am ENDE, SZULZE, CLEMENS, H. HOFMAN a další) a pracovníkům ZÚ kapitalistických států. Tento fakt se plně potvrdil i před a v průběhu plenárního zasedání ÚV KSČ ,kdy někteří zahraniční novináři měli dostatek informací o připravených kádrových změnách v předsednictvu ÚV KSČ, dříve než stranický aktiv.

Někteří čs. občané, bud telefonicky nebo při osobním styku informují reakční zahraniční novináře o závažných skutečnostech., přičemž často tendenčně zkreslují fakta, hanobí republiku její představitele a stranické činitele. Ty­pická v tomto směru je činnost francouzského novináře MENANTA, který zveřejnil v březnu tr. v časopise PARIS MATCH číslo 1035 urážlivé výroky předního čs. šachisty PACKMANA a čs. spisovatele MUCHY. Tyto výroky hrubě znevažo­valy autoritu, schopnosti a pověst s. DUBČEKA,

                                          62

 

komunistickou stranu, socialistické zřízení a představitele SSSR.

Celkove za rok 1968 přijelo ze Západu do ČSSR 847 446 vízových cizinců. Za leden a únor 1969 jich přijelo 48 390, Pro trestnou činnost, která měla různorodý charakter, bylo zadrženo v r. 1968 183 vízových cizinců a v prvních dvou měsících roku 1968 8 vízových cizinců.

Předmětem zájmu StB mezi těmito vízovými cizinci byli hlavně uváděni novináři, dále pak západní aktivní vojáci a policisté a také různí západní církevní činitelé. V roce 1968 přijelo ze Západu do CSSR 210 vojáků, v lednu a únoru 1969 35 vojáků ; v roce 1968 přijelo policistů 288, v lednu a únoru 1969 10 poli­cistů ; v roce 1968 přijelo 300 církevních činitelů.

Z hlediska kontrarozvědné práce, problém vízových cizinců a zjišťování jejich skuteč­ného poslání zůstává jedním z důležitých otevřených úkolů StB.

Konkrétní poznatky o činnosti rozvědek, ZÚ KS, zahraničních novinářů a jiných center nelze oddělit od poznatků o podezřelé činnosti našich občanů. Souvislosti jsou průkazné a vzájemná podmíněnost je výslednicí základ­ního společného cíle.

 

                                              63

 

Na prvním místě stojí americká rozvodka a ZÚ USA v Praze. V posledních letech se do­stala do čela zpravodajské práce a její za­měření je špičkové, konšpiratívni a dlouho­dobé. Byly získány signály o tom, ze zpravo­dajský zájem Američanů je stále zaměřen na získávání nejdůvěrnějších údajů z vedoucích stranických a státních míst. Úroveň infor­movanosti, zejména pak konkrétnost a pravdi­vost i rychlost získání informací vzbuzuje vážné podezření o existenci dobře fungují­cích pramenů a styků, Lze říci, že jde o ne­žádoucí jev, který trvá již delší dobu.

ZÚ USA dostával prostřednictvím čs. občanů důležité informace o zasedání plén ÚV KSČ.

Je zjištěno, že USA rozvědka se neustále snaží nejen získávat informace tak jalo je uváděno, ale organizuje celou řadu opatření k ovlivňování situace u nás .

Československé bezpečnostní orgány mají k dispozici podrobné instrukce USA rozvodky, které se jim podařilo získat. Obsahují návod k nepřátelské činnosti proti republice, která je řízena ze sousedního západního Německa a Rakouska. Jde zejména o instrukce k podněco­vání studentského extrémního hnutí v ČSSR.

 

                                          64

 

Konkrétně tento dokument obsahuje tyto instrukce:

-     Dynamicky pracovat, označovat každou spolu­práci, internacionalismus apod. jako kolaboraci ; ignorovat pokyny stranických a stát­ních orgánů, vyzývat obyvatelstvo k odporu, uplatňovat různé formy stávek, hlavně v Praze. Akce dobře koordinovat, nenechat se ve své čin­nosti otřást, vytvořit vedoucí centrum " RADU ODPORU".

-     Nečekat na opatření "protivníků"( myšleno KSČ a státní orgány), ale protiakcemi vyvo­lávat konfrontaci, rychle rozhodovat, zvláště výzvami ke stávkám, k provádění masových demonstrací, rozkládat ozbrojené složky a apelovat na národní cítění.

-      

 

Instrukce dále obsahují konkrétní pokyny pro organizování odporu ve třech stupních a to dle situace :

 

V prvé fázi organizovat protesty proti rozdělení mocenských pozic ve státě, masové demonstrace, různé pochody, organizovat účelo­vou propagandu proti vedoucím funkcionářům, armádě a bezpečnostním složkám. Utočit i na rodinné příslušníky a dosáhnout, aby toto bylo prováděno i dětmi k dětem. Organizovat věci tak, aby došlo ke krisovým situacím v zásobování a tak vyvolat k Vánocům nutnost pomoci potravinami příslušníkům "HNUTI OD­PORU".

 

                                          65

 

Ve druhé fázi - při zhoršené situaci, odmítat spolupráci mas s vedením, vést pasivní odpor a ochromit vládnoucí systém, bojkotovat akce, organizovat hladovky, narušovat práci, rozšiřovat vydávání nových tiskovin.

Při třetím, nejvyšším stupni eskalace, organizovat občanskou neposlušnost, otevřené nedbání zákonů a pokynů legálních orgánů; revoluční neposlušnost má pak vyústit proti systému jako celku a zahrnuje - odmítání pla­cení daní, generální stávky, blokování a na­rušování dopravy, výzvy k armádě a Bezpečnosti, k odepření poslušnosti, odmítání pokynů orgánů a vedoucích představitelů. Všechny akce vždy pečlivě připravovat ; organizovat jednotlivé akce tak, aby přerůstaly v široké akce.

Uvedené instrukce představují konkrétní návod pro nepřátelskou činnost a určením pro antisocialistické síly v naší republice.

Vojenské oddělení ZÚ USA v Praze získalo přesný přehled o dislokaci sovětských vojsk v ČSSR. Údaje pocházely z vizuálního pozoro­vání a z dílčích důvěrných zpráv našich ob­čanů .

 

Kádroví rozvědčíci na ZÚ USA v Praze udržují styky s mnoha čs. občany a mezi nimi stále zpravodajsky pracují. V nynější době od některých, které považují za spolehlivé, požadují, aby jim podávali a zjišťovali co

 

                                          66

 

nejkvalitnější a věrohodné informace hlavně z vojenské oblasti. Zpřísnili "konspiraci” těchto styků i telefonických rozhovorů o místech a době schůzek.

Některé důležité schůzky uskutečňují s našimi občany i ve zvlášť k tomu vybrané místnosti na ZÚ. Přistoupila k tomu snaha takovéto „spolehlivé" osoby zajistit finančně a hlavně získat je ideologicky. Trvale prakti­kují formy styků prostřednictvím organizování různých společenských podniků, Pokračuje i cílevědomé zvaní jednotlivých zpravodajsky vhodných čs. občanů i skupin na ZÚ pod růz­nými důvody ( stipendia, zájem o obor apod.).

Radu důvěrných styků uskutečňují i mimo ZÚ. Například kulturní přidělenec AVV FALKIEVICZ kryl některé dohodnuté styky setkáním v divadle, na stadionu apod.

Aktivní činnost proti ČSSR vyvíjejí dále američtí rozvědčíci operující v sousedních zemích ( Rakousko, NSR). V rakouském Linci pracuje americká rozvědka, která sbírá od čs. občanů, tam se zdržujících, údaje, zejména vojenského charakteru. Jde o americkou zpra­vodajskou rezidentům, která je řízena přímo z Washingtonu a v poslední době dostala po­kyny pro práci do ČSSR, které výrazně podtr­hují povinnost pracovat tálo, aby nedošlo k

 

                                                    67

 

"průvalům”, které by poškodily základní zámysl ” postupného rozvracení bez jakých­koliv konfliktů”. V NSR i v západním Berlíně pracují Američané tímtéž způsobem mezi našimi občany. Některé z nich prověřovali na tzv. detektoru ”lži”, aby mohli rozhodnout, zda je možno je do práce proti ČSSR zapojit. Jednotlivce vyškolili v práci s tajnopisem a mikrotečkou a také náležitě odměnili v do­larech .

Kromě přímé práce rozvědčíků a jejich agentury pracují Američané se starými spoleh­livými agenty typu TIGRIDA, JOSTENA, PEJSKARA, LUZI, kteří kolem sebe vytvářejí centra a or­ganizují široké styky na čs.občany v zahraničí i do CSSR. Mimořádně aktivní je Pavel TIGRID, který žije v Paříži a vydává emigrantský časopis SVĚDECTVÍ. Škodlivá činnost TIGRIDA se projevuje ve dvou aspektech. První je hluboká angažova­nost TIGRIDA ve vedení psychologického ná­tlaku na čs. veřejnost, zejména. na intelek­tuální kruhy. Poslední trojčíslí SVĚDECTVÍ ( č. 34-35-36) je psáno přesvědčujícím způ­sobem, pracuje s fakty i polopravdami, vhod­ně je kombinuje a tím může vytvářet značný účinek na kolísavé nebo zmatené lidi u nás.

 

Druhý aspekt TIGRIDOVY činnosti, daleko závažnější a nebezpečnější, je zpravodajská práce. Z celé TIGRIDOVY činnosti, v dřívěj­ších letech i nyní, je zřejmé, že má vybudo­ván určitý okruh informátorů z ČSSR, které

 

                                              68

 

precisně vytěžuje zejména k důležitým poli­tickým otázkám. Tento fakt je znovu potvr­zován uvedeným výtiskem časopisu SVEDECTVÍ. Je celý - 394- stran - věnován událostem v ČSSR od podzimu r. 1967 až do konce r. 1968.

V redakční radě Časopisu SVĚDECTVÍ pra­cují s TIGRIDEM čelní představitelé reakčního emigrantského hnutí jako Jan CEP, Josef JONAS, Emil KOVTUN, Radomír LUZA a další. Zajímavý je také poznatek, že TIGRID usiluje o úzkou spolu­práci s Ivanem SVITÁKEM, jehož stať n DESATERO PRO OKUPOVANÉHO INTELEKTUÁLA " otiskuje SVÉDECTVÍ. TIGRID má zájem, aby SVTTÁK s ním pracoval jako tvůrčí ideolog v emigrantském hnutí.

Ivan SVTTÁK, PAVEL TIGRID a další emig­ranti silně působí na orgány USA, aby pomohly řešit čs. poměry. Tuto linii potvrzuje lednový seminář Washingtonské university k vývoji.

 

+ Celkem je do ČSSR zasíláno 82 titulů emigrantského tisku, ostře protikomunis­ticky zaměřeného. Časopis SVEDECTVÍ do­chází nepravidelně - až ve 2 000 vý­tiscích .

                                               69

v Evropě, kterého se zúčastnila početná sku­pina čs, uprchlíků včetně I. SVTTÁKA. Emigrant­ské kruhy charakterizovaly současnou situaci v CSSR jako 'vysloveně zralou pro větší anga­žovanost USA v pomoci reformačním silám . Bylo by prý možné zorganizovat generální stávku, k níž by dalo podnět ostentativní resignování na funkci některého ze současných čelných funkcionářů. Podle nich je třeba nor­malizaci v ČSSR všemi prostředky kompromitovat, již také proto, že podle názorů lidí kolem SVTTÁKA je současná situace v ČSSR plně kontrolována lidmi , bojujícími proti „oku­paci" a nesmířenými se spolupráci se SSSR. Ukáže-li tedy USA větší rozhodnost, může dojít k dalšímu vystupňování odporu v ČSSR. Tyto návrhy SVITÄKA a spol. přijali američtí zástupci Státního departementu reservovaně s tím, že SSSR nepřipustí další stupňování odporu a eventuálně znovu zasáhne. Po těchto jednáních se stal Ivan SVITÁK značně pesimis­tický a spatřuje jediné východisko ze situace v „organizování chaosu“ a zastává názor, nevyhýbat se ani  „teroristickým akcím“.

Tato centra rozvědné a rozkladné práce zásobují emigrantský tisk a vysílače Svobodné Evropy informacemi z ČSSR, které povolí americká rozvědka ke zveřejnění. Do těchto center a jejich činnosti se také zapojují někteří čs. občané, kteří odešli do zahraničí v srpnových dnech.

 

 

 

                                                                                                                                 70

 

Tato různá, zejména stará centra a sesku­pení, se v minulosti spoléhala, že zvrat poli­tických poměrů se může uskutečnit jen na základě ozbrojeného zásahu zvenčí, Jejich současná koncepce je však nyní založena na tom, že usku­tečnit zvrat politického zřízení u nás je možné provést hlavně vnitrními opozičními silami. Proto se orientují nejen na zbytky kompromito­vaných bývalých vykořisťovatelů, ale hledají vhodné osoby z řad inteligence, hlavně z řad kulturních pracovníků a vědců jako důležitých činitelů majících předpoklady působit na veřejné mínění a také získat studenty a mládež. Emigrantská centra i jednotliví emigranti upus­tili od forem otevřené propagace návratu kapita­listického zřízení v ČSSR. Ze zahraničí volají po tzv. vylepšování a zlidšťování komunismu až do stadia, kdy by přestal plnit funkci sku­tečného socialistického společenského zřízení. Všechny snahy o návrat ke kapitalismu jsou obsaženy v přáních a doporučeních zakrytých socialistickými a komunistickými hesly. Jejich vliv a činnost sílí tím, jak se rozšiřují možnosti legálního styku a cest na Západ.

Také anglická rozvědka a ZÚ Velké Británie má úkoly pracovat v ČSSR co nejaktivněji.

Koncem minulého roku rozhodla britská vláda o zvýšení početních stavů na britských ZÚ v socialistických státech hlavně o kádry britské rozvědky, i za cenu oslabení diplomatické nebo obchodní činnosti. Britští rozvědčíci, podle

 

                                                    71

 

ministra obrany HEALEYE mají pronikat ke stra­nickému a státnímu vedení tak, aby anglická vláda byla informována o všech nejdůvěrnějších plánech a záměrech vedoucích činitelů soc. zemí.

Angličané jsou také autory plánu na postup­né rozvracení soc. států, který nazvali LYAUTEY. Plán, který podle mnoha znaků je postupně napl­ňován nejen Angličany, ale i ostatními rozvědkami v rámci bloku NATO, počítá s využitím, pod­porou a rozdmýcháváním vnitrních i vnějších rozporů v komunistickém hnutí, mezi státy, zej­ména pak SSSR a Čínou . Stanoví jednotlivé etapy a způsoby rozvratných operací jakož i kádry, s kterými úkoly uskutečňovat. Obrana proti plnění tohoto plánu byla a je stále nedosta­tečná. Chybí zejména závěry a analýzy v poli­tické oblasti a vedení boje ideologickými a politickými prostředky.

Postup podle plánu LYAUTEY byl schválen rozhodnutím  „Oficiálního Výboru ministrů pro otázky komunismu v zahraničí“ Organizací a předkládáním informací spolu s realizací byla pověřena Inteligence Service (IS).

Ideový program s konkrétním organizačním zajištěním charakterizuje LYAUTEY jako nepřetr­žitě probíhající operace, které mají za úkol využívat slabostí a třenic ve vyšších kruzích zemí socialistické soustavy. V praxi takovéto operace prováděla jen IS a ostatní instituce

                                               72

 

jen přihlížely, víceméně nečinně.

 

Podstatou této nepřetržité operace je získávání informací ze všech dostupných pra­menů , jejich vyhodnocování a zpětné působení podle zásady ” kapka za kapkou ” . Proces může trvat roky, prakticky do té doby, pokud bude trvat koexistence - kapitalismus - socialismus.

Přehled o zpravodajské situaci, potřebný pro rušivé akce, se podle LYAUTEY vytváří systémem série výzkumů a šetření ( studium jednotlivostí po řadě, horizontálně i ver­tikálně, podle hierarchie funkcí i územně). Dále pak komplexním studiem jednotlivých kategorií zpravodajského zájmu tak, aby bylo možno určit nejzranitelnější místa, funkční kategorie, skupiny i jednotlivce.

Akce, vedené podle těchto zásad mají takovou účinnost, že komunisté jsou stále méně schopni odlišovat pravé akce od umělých. Nasycení nepřítele ( komunistů) desinformačními zprávami, je proto klíčem akce LYAUTEY. V operacích musí být předvídány situace a upravovány informace tak, aby vznikal dojem, že v socialistickém tábore i uvnitř jeho jed­notlivých států intrikuje jeden činitel proti druhému. Nejde o nějaké rychlé, či ukvapené akce, ale o pomalý a plánovitý postup s vyu­žitím příhodných situací.

                                         73

Zvláště pečlivě byl zpracován postup pro využití rozporů mezi Čínou a SSSR. Podobně je tento plán zaměřen i na ČSSR a ostatní socia­listické státy s cílem rozbít jejich jednotu a zničit komunismus.

ZÚ Anglie plní podle mnoha znaků aktivně také řadu zpravodajských úkolů. MZV byly předány důkazy o nedovolené zpravodajské činnosti 3. tajemníka BVV JONSENA, kterému MZV doporu­čilo opuštění našeho území. JONSEN vybudoval širokou aktivní síŤ informátorů z prozápadně orientovaných čs, občanů, kteří se stali spo­lehlivými dodavateli informací. Mezi těmito styky nechyběli ani Kamil WINTER, V. TOSEK a mnoho jiných pracovníků z prostředí rozhlasu, televize, žurnalistiky apod.

Dva britští dopisovatelé MATHERS a EL- PHICK byli pro Činnost, která byla prováděna v rozporu s posláním novináře, vyhoštěni.

Vojenský přidělenec SCOTT, tak jako ostatní vojenští přidělenci, aktivně prováděl vizuální špionáž. Do svých cest zahrnuje i oblasti SSR, kde se nacházejí vojenské objekty.

Do zpravodajské a ideově rozkladné činnosti jsou zapojeni i bývalí diplomaté, "znalci” Československa, Cecil PARROT a Bruče LOCKHART. Oba aktivně pomáhají bývalému tajemníkovi K-231 BRODSKÉMU při jeho emigrační aktivitě zejména při ustavování britské organizace

 

                                                    74

 

tzv. Hnutí za svobodu Československa.

Bývalý anglický velvyslanec Praze PARROT se zabýval zpravodajskou činností v oblasti vztahů mezi Československem a Anglií již v době II. světové války, Působil mezi čs. emigrací a při čs. exilové vládě. Od roku 1945 - 48 pracoval na ZÚ Anglie v Praze ve funkci tiskového a kulturního atašé a udržoval styky s tehdejšími politickými prominenty. V letech 1960 - 1966 působil opět v Praze a to ve funkci velvyslance. Měl zde v té době řadu styků s čs. občany, především z řad kul­turních pracovníků a umělců. V roce 1968 přijel do ČSSR jako delegát na Mezinárodní kongres slavistů. V lednu tr. navázal úzký kontakt s profesorkou VŠP při ÚV KSC D. KNOURKOVOU. Setkání PARROTA s KNOURKOVOU se zúčastnil i rektor VSP s. Milan HuBL. Je zjištěno, že jmenovaný si zajišťoval styk se spisovatelem HAVLEM, prof.- GOLDSTuCKEREM, prof. SNEJDÄRKEM a dalšími významnými osobami.

 

Z celkového profilu i známé činnosti PARROTA lze usoudit, že styky jmenovaného je nutno považovat za zpravodajské a plně zapa­dají do plánu ideologické infiltrace kapitalistických vlád a jejich rozvědek.

V Anglii působí za úzké podpory a řízení britskou rozvědkou bývalí funkcionáři soc. den, HOLUB, VILÍM aj. V poslední době i oni

 

                                               75

 

aktivizují svoji činnost se zaměřením do ČSSR za patronace Labour Party.

Velice aktivně se orientuje na prověrku a různé výslechy našich občanů francouzská rozvědka s cílem získat je na svou stranu a pro zpravodajskou práci. K tomu účelu se obrací i na své staré dřívější styky a obnovuje s nimi dávno již přerušené spojení. V této čin­nosti zejména při výsleších čs. občanů si vede velmi brutálně.O tvrdosti postupu ve vyšetřo­vání rakových "podezřelých“ svědčí i poslední případ JUDr. Mojmíra MORAVCE, který při pobytu ve Francii byl nucen požádat čs. ZÚ v Paříži o ochranu před neopodstatněnými výslechy ze strany francouzské kontrarozvědky.

Ve Francii provádí rozsáhlou rozvratnou práci proti ČSSR Pavel TIGRID, o kterém je evidentně zjištěno, že je ve službách dvou rozvědek ( francouzské a americké).

Také na francouzském ZÚ v Praze pracují aktivně proti nám kádroví rozvědčíci. Vojen­ský pridelenec plk. MANTES si opatřuje velmi intenzivně všechny vojenské údaje. Vizuální činností se zabývá systematicky a spolupracuje s ostatními západními kolegy.

Francouzskému dopisovateli AFP LECLERCOVI musela být pro činnost, která překračovala povolenou činnost novináře, zamítnuta další

 

                                                    76

 

pracuje pro francouzskou rozvědku. Styky čs. občanů na francouzský ZÚ a možnost jejich vy­těžování byla ve srovnání s ostatními nejvyšší.

Západoněmecká rozvědka (BND) v v úzké součinnosti s Američany se pokouší mimořádně aktivně pronikat do ČSSR. Jednotlivé své agenty z řad čs. občanů konkrétně úkoluje a zaměření stále upřesňuje. Orientuje se ze všech rozvědek nej­více na vojenskou problematiku. Jsou však k dispozici poznatky, že se připravuje na pronikání do ČSSR i prostřednictvím západoněmeckých firem, které uvažují o zřízení poboček v ČSSR, Takové „obchodní zastoupení“ předpoklá­dá obsadit utajenými orgány BND. Ke sběru zpráv z ČSSR využívá BND i různých západoněmeckých vědeckých institucí, které plní jednot­livé dílčí úkoly. Zásadně pak k opatřování zpráv používá BND občanů německé národnosti, kteří vysídlili do NSR, mají o ČSSR důležité údaje a zachovali si řadu styků. Vytěžují rovněž čs. uprchlíky v jednotlivých sběrných střediscích a vhodné verbují. Příkladů o této praxi je více. Zpravodajské poslání ve službách BND potvrzuje i zakrývaná činnost pracov­níků obchodního zastoupení NSR v Praze Wer­nera ROUGETA a Herrmana HUBBERA. ROUGET pra­cuje převážně jen na politických elaborátech o naší vnitropolitické a státobezpečnostni situaci. Velkou pozornost věnuje otázkám Slovenska. K této činnosti získávají stále

                                                    77

 

více čs. občanů, které za některé zprávy i honorují. Celkově se stává OZ NSR více politicko-zpravodajským orgánem než obchodním za­stoupením.

Stejně živě jako BND pracuje i rakouský Abwehr a podle všech údajů v mnohých případech spolupracoval s BND, Při získávání informací projevil hlavní zájem o vojenskou oblast. Akti­vita Abwehru je také zřejmá z několika prově­řených případů, kdy došlo k pokusům zaverbovat čs. občany ke spolupráci.

Obecná aktivita všech ostatních rozvědek a ZÚ malých ambasád a jejich součinnost s rozvědkami hlavních kapitalistických států má trvalý charakter a projevuje se stále. Základ­ ním zájmem všech bylo získat údaje vojenského charakteru. Zdá se, že zájem převažuje nad politickou aktivitou. Sbírání vojenských údajů stojí u nich na prvém místě.

 

Mimořádnou aktivitu i určité úspěchy v rozvědné práci proti nám mají Řecko, Japonsko a Švédsko. Kádroví rozvědčíci řeckého ZÚ stále získávají nové informátory z řad čs. občanů. Vytvořili i další peněžní fond na odměny těmto lidem. V plném rozsahu se potvrdila rozvědná činnost tajemníka řeckého ZÚ TSAKONASE u něhož byl podán návrh na vyhoštění.

                                          78

Stejnou aktivitu projevují kádroví rozvědčíci japonského ZÚ. Vojenský pridelenec KONO provádí za přímého řízení Američany vizu­ální špionáž.

Na švédském ZÚ je stále nejaktivnější vojenský pridelenec BERZELIUS, který je v úzkém styku s Angličany a využívá maximálně možností zahraničních novinářů. Švédský ZÚ čerpá ze stykové základny z řad čs. občanů, kte­ří navštěvují z různých důvodů velvyslanectví. Jde hlavně o osoby z řad lékařů, vědců, novinářů a kulturních pracovníků.

Trvale jsou ke všem rozvědkám kapitalis­tických států i jejich ZÚ zjišťovány formy kla­sické i vizuální špionáže. Ústřední zájem pro­jevují o všechny údaje , které charakterizují naši situaci. Jejich aktivita potvrzuje, že plní opatření směrující k posilování extrémních sil, zvláště v oblasti vytváření protisovětských a protisocialistických nálad. Tím také plní postupně jednotlivé etapy jejich dlouhodobých plánů na rozbití socialismu v OSSR a celého socialistického tábora.

Nejvýraznější špionážní zájem se odráží zejména. v pravidelnosti a důslednosti zjišťování a kontroly dislokace československé a sovětské armády , rozmístění a připravenosti jejich sil, úrovně bojové techniky, morálního stavu a všech spojeneckých cvičení.

 

                                               79

V     oblasti ekonomiky soustřeďují hlavní zájem na informace o stavu a vývoji koncepce čs. ekonomiky, vzájemné odvetvové vztahy, platební a ctihodní bilance, surovinové zdroje, státní rezervy a špeciálne utajovaný vojenský výzkum. V poslední době též pripravované ce­nové úpravy. V RVHP pak zkoumají postoj a ob­sah spolupráce členských zemí.

V     oblasti politického vývoje v ČSSR se zajímají o změny ve stranickém a státním aparátě, o zahraničně politickou orientaci, vztahy k ostatním soc. státům, mezinárodní komunistické hnutí, vnitrní aspekty politiky ve vztahu k inteligenci, mládeži, odborům, postavení a úloze NF. Soustřeďují konkrétní údaje k jednotlivým vedoucím, zejména pers­pektivním osobám politického, veřejného, kulturního a hospodářského života.

Obecný charakter státobezpečnostni situace uvnitř našeho státu se promítá i do čs. ozbro­jených sil, kde do popředí vystupují některé specifické rysy.

Poznatky získané vojenskou kontrarozvědkou v posledním období ukazují, že zájem rozvědek protivníka o čs. ozbrojené síly nabývá na stále větší intenzitě a od srpnových událostí v r. 1968 je zřejmá jejich aktivita o získání všech dostupných poznatků o ČSLA.

 

 

 

                                               80

 

Značný zájem projevují rozvědky protiv­níka i o otázky spojené s provedenou redislokací ČSLA a dočasným rozmístěním sovětských vojsk na našem území. V této souvislosti je v daleko větší míře než tomu bylo dříve zjišťován jejich zájem o vojenskou problematiku na území Sloven­ské socialistické republiky. U sovětských jed­notek rozmístěných na našem území projevují rozvědky protivníka zájem o všechny otázky, od dislokace, početních stavu až po bojovou techniku apod. Novým prvkem v zájmu rozvědek je zjišťování jmen důstojníků ČSLA, kteří mají výhrady k pobytu sovětských vojsk u nás.

Největší aktivitu projevují zejména americká a západoněmecká rozvědka a v poslední době i rakouský Abwehr.

Při získávání poznatků o čs. ozbrojených silách využívají rozvědky protivníka všechny dostupné formy a prostředky. V posledním období přistoupily - zejména americká a západo­německá rozvědka - k velmi aktivnímu vytěžo­vání nejen našich emigrantů, ale i čs. občanů vyjíždějících do kapitalistického zahraničí ke všem otázkám, týkajícím se obranyschopnosti naší země.

O zvýšeném úsilí vojenských a leteckých přidělenou západních ZÚ a snaze pronikat k utajovaným důležitým vojenským objektům svědčí mj. i poslední případ z března 1969, kdy došlo

 

                                                    81

 

k zadržení dvou pomocníků vojenského a letec­kého pridelenca Francie v zakázaném prostoru v bezprostřední blízkosti jedné protiletadlové raketové brigády.

Zvlášť závažným faktorem bezpečnostní situace ČSLA je problém emigrace a zběhnutí příslušníků čs. ozbrojených sil do kapitalistického zahraničí. Zatímco do srpna 1968 nepřed­stavovala tato otázka vážnější problém ( od ledna do 20.8.1968 došlo pouze k 10 přípa­dům emigrace ), nabyla na závažnosti po srpnu 1968, kdy do konce roku 1968 emigrovalo nebo zběhlo do kapitalistického zahraničí celkem 207 osob, z toho 28 důstojníků, 9 praporčíků, 35 vojáků základní služby a 135 občanských pracovníků.

Velmi nepříznivá situace se vyvíjí i v letošním roce. Od 1. ledna do 14. dubna 1969 emigrovalo nebo zběhlo do kapitalistického zahraničí celkem 44 osob, z toho 1 důstojník, 2 práporčíci, 27 vojáků základní služby a 14 občanských pracovníků. Závažným se stal tento problém zejména u Pohraniční stráže, kde jen v letošním roce došlo již k 13 pří­padům zběhnutí do kapitalistického zahraničí přímo ze služby na státní hranici i se zbraní.

Z celkového počtu osob, které od začátku roku 1968 emigrovaly, bylo 10 ze složek MNO.

 

                                               82

GS a útvaru podřízených ZS/GS, 95 z ostatních útvarů a jednotek, 64 z vojenských zatřízení, úřadů a ústavů, 13 z vojenských škol, 35 pra­covníků Vojenských staveb a 44 lékařů a pří­slušníků zdravotního personálu.

Z hlediska předpokládaného úniku utajo­vaných skutečností zůstává závažným problémem to, že mezi uvedenými osobami je cel­kem 19 nositelů státního tajemství. Emigrace vojenských osob z povolání a občanských pracovníků vojenské správy je motivována převážně obavami z vývoje politické situace v ČSSR, na­proti tomu u zběhnutí vojáků základní služby jde převážně o odpor k vojenské službě, sklony k dobrodružství a představy snadnějšího života v kapitalistickém zahraničí.

Analýza dosavadního stavu na úseku emigrace ukazuje, že za jednu z rozhodují­cích příčin jejího vzestupu lze považovat benevolentnější přístup velitelských orgánů ČSLA k povolování výjezdů do kapitalistické ciziny, kdy po lednu lednu 1968 bylo upuštěno od uplatňované zásady výjimečnosti a odůvodněnosti. Důsledek tohoto postupu se projevil v tom, že jen v roce 1968 se z výjezdu do ka­pitalistického zahraničí nevrátilo 111 osob a ze soukromých cest do Jugoslávie 40 osob. Zá­važnost této situace vyžaduje, aby velením ČSLA byla urychleně přijata odpovídající opatření a. bylo přihlíženo v tomto směru

i k návrhům vojenské kontrarozvědky.

                                                    83

 

Také problematika krádeží a ztrát zbraní, trhavin a munice v ČSLA zaznamenala závažné poznatky. Aktuálnost tohoto faktoru státobezpečnostní situace v ČSLA vystoupila do popredí již v průběhu roku 1968, kdy bylo odcizeno nebo ztraceno 63 pistolí, 67 samopalů, 1 kulo­met, 1 puška, 362 granátů, 81.3 kg trhavin a 39.861 kusů střeliva. K výraznějšímu vze­stupu došlo zejména po srpnu 1968.

Situace se nezlepšila ani v letošním roce, kdy v 1. čtvrtletí došlo k dalšímu od­cizení nebo ztrátě 31 samopalů, 1 kulometu, 20 pušek, 14 granátů, 689,37 kg trhavin a 6 050 kusů střeliva.

Přesto, že včasným opatřením v řadě pří­padů byly vypátrány zcizené nebo ztracené zbraně, zůstává k dnešnímu dni nevypátráno celkem : 19 pistolí, 24 samopalů, 1 kulomet, 9 pušek, 138 granátů, 26.37 kg trhavin a. 8.866 kusů nábojů.

Odcizení zbraní, trhavin a munice je v drtivé většině prováděno vojáky základní služby. Nejčastějšími motivy jsou snahy o ozbrojení se při zběhnutí a vynucení si event. násilný přechod státní hranice i za použití zbraně, snaha získat zbraně k páchání trestné činnosti kriminálního charakteru, záliba ve zbraních apod. Jen za I. čtvrtletí 1969 bylo

 

 

                                                    84

 

ku příkladu vojenskými zběhy  při zběhnutí do kapitalistického zahraničí odcizeno 14 samopalů, 1 signální pistole a 512 kusu nábojů.

Vážným nebezpečím však zůstává skutečnost, že nevypátrané zbraně a trhaviny mohou být v současné vnitropolitické situaci zneužity ne­přátelskými silami. Toto nebezpečí je vyjádřeno i skutečností, kdy ve dvou případech byly od­cizené zbraně zajištěny u civilních osob. Byly také zjištěny signály o tom, že civilní osoby chtěly získat zbraně prostřednictvím příslušníků ČSLA.

Příčiny ztrát a krádeží zbraní, munice a trhavin lze často spatřovat v hrubém poru­šování předpisů a nařízení o uskladnění, za­bezpečení, evidenci a manipulaci se zbraněmi a střelivem. Některé neobjasněné ztráty a krádeže zbraní a munice jsou zapříčiněny i jejich opožděným zjištěním a v ojedinělých případech i úmyslným zatajováním před pra­covníky VKR. Tyto skutečnosti pak ztěžují vyjasnění jednotlivých případu.

 

                                     85

                       III.

Ve složité vnitropolitické situaci se dne 17.4.1969 sešlo plenárné zasedání ÚV KSČ , jehož výsledky se odrazily v řadě projevů a ohlasů, kterých je stále získáváno poměrně značné množství. Základním faktem je, že zatím nejsou k dispozici takové poznatky, které by signalizo­valy přípravu hromadných extrémistických projevů nesouhlasu s výsledky pléna ÚV KSČ, zejména s kádrovými změnami ve vedení KSČ. Před zasedá­ním pléna byla řada signálů o možnostech podobných akcí, zdá se však, že byly paralyzovány především rozhodným průběhem pléna a rychlým zabezpečováním jeho výsledků. Podle poznatků lze také usuzovat, že v některých skupinách obyvatelstva ( zejména studenti, novináři, kulturní pracovníci) dochází k názorové di­ferenciaci. Nelze ovšem očekávat, že extrémistické síly se smíří se současným stavem, ale budou zřejmě hledat vhodné taktické formy své činnosti.

Tomu nasvědčují i názory, které byly za­chyceny z prostředí vysokoškolských profesorů ( prof. ŠAMALIK, prof. HRONOVSKY, doc. HuBL, doc. DURMAN a další). Říkají, že na plénu ne­bylo možné vystoupit a zachránit některé lidi; vzniklá situace prý vyžaduje změnit program i taktiku.

                                          86

 

I některé pravicové síly si uvědomily, že je neúčinná taktika „píchání špendlíkem  nebo vyvolávání různých nátlakových akcí a že bude lepší přímo ovlivňovat vedoucí funkcio­náře“. K tomu je prý třeba vypracovat různé způsoby a varianty.

Zajímavá je situace i v řadách čs. novi­nářů, zejména ve vedení, kde dochází k dife­renciaci názorů. Pravicově orientovaní novi­náři hovoří o tom, že ti, kteří se "zhostili svého úkolu "  (např. ŠKUTINA) odešli nebo odejdou do zahraničí, kde o ně bude postaráno. Ti z nich, kteří zde zůstanou, vytvoří tzv. druhou frontu. Přechodem na jiná pracoviště si pro tuto činnost vytvoří předpoklady.

Většina výtvarných umělců obviňuje novináře a některé extrémní spisovatele, že zavinili sou­časnou situaci a vyjadřují se o novinářích velmi hanlivě. Někteří výtvarníci se obávají demon­strací a zatýkání mezi inteligencí.

 

                                         87

Na svých původních názorových pozicích zůstává L. PACHMAN, který vyslovil radikální nesouhlas s opatřeními, přijatými plánem ÚV KSČ. I nadále pokračuje ve své extrémní čin­nosti. Přes své zklamání a pesimismus prohlásil, že jestliže hanebně selhalo vedení strany, ne­znamená to konec boje. Jeho závěry vyznívají v tom smyslu, že bude nutno se "zakopat a bránit každou pozici.”

Pozoruhodný je názor spisovatele Václava HAVLA, který po skončení zasedání pléna ÚV KSC prohlásil :     ” Situace ve státě potřebovala, pevnou ruku. DUBČEK ji neměl, protože to je snílek a lyrik". Podle HAVLA je soudruh HUSÁK jedinou osobou, " která má skutečně pevnou kon­cepci a může národ vyvést z krizové situace".

 

Mezi vysokoškolskými studenty se pod vlivem výsledků zasedání ÚV KSČ prohloubila nejednota. Panuje zde tříšť nejrůznějších názorů a postojů k současné situaci. Množí se tendence pasivity a neochota k akcím. Presto však extrémní živly se snaží vyvolávat mezi vysokoškoláky odbojné nálady. Názory ve studentském hnutí se také za­čaly výrazně diferencovat. Roste počet studentů, kteří postupně ztrácejí zájem o organizování a účast na protestních akcích.

Řada získaných informací potvrzuje, že zvýšenou aktivitu ve dnech před zasedáním ÚV KSC, v jeho průběhu i po skončení vyvíjela

                                          88

 

Akademická rada studentů (ARS) na jednotlivých fakultách. Je reálný předpoklad, že odtud vy­cházela většina impulsů k navazování styků s organizacemi ROH a KSČ na závodech za účelem koordinace zamýšlených protestních akcí, po­čínaje společnými aktivy a konče pokusy o organizování stávek. Z několika pramenů je například potvrzeno, že impuls ke stávce Vysoké školy zemědělské v Suchdole dala právě ARS.

Jako v minulých kritických obdobích, tálo i v době pléna bylo na filosofické fakultě udržováno spojení na redakce, nebo jednotlivé novináře, kterým byly údajně předávány infor­mace o situaci na fakultě, záměrech studentů a podobně. Snaha po vlivu na závody zůstala tentokráte bez většího úspěchu.

Ze závodů nebyly získány poznatky, které by signalizovaly vážnější stávkové akce.

Celkově lze říci, že se vytvořily dobré předpoklady pro další možnost názorové dife­renciace a postupnou izolaci pravicových a opozičních sil. Ukazuje se, že hlavní roli zde může sehrát rozhodná a rychlá realizace všech přijatých opatření. Dostupné poznatky ukazují, že poctiví lidé v našem státě v toto věří, naopak osoby nemající zájem na konsoli­daci vnitropolitické situace se toho obávají.

                                          89

IV.

Současná vážná vnitropolitická i státobezpečnostní situace v ČSSR je dokladem toho, že soustředěná činnost nepřátelských organizací dosáhla určitých úspěchu. Napomohla tomu do značné míry aktivizace vnitřních protisocialis­tických sil a skutečnost, že nebezpečnost jejich činnosti nebyla v minulém období dosta­tečně doceněna. Ze všech faktů uvedených v této zprávě a z analýzy dosavadního vývoje státobezpečncstni situace je možno učinit tyto dlouhodobější státobezpečnostni závěry :

-    Imperialistické státy budou i nadálo pokračovat v plnění svého strategického zá­měru vůči socialistickým zemím a svoji tak­tiku vůči CSSR budou pružně přizpůsobovat stávající situaci.

 

-    Pro západní rozvědky je současná vnitro­politická situace v ČSSR velmi výhodná, pro­tože mohou využívat možných krizových situací, desinformovanosti obyvatelstva a extrémistických nálad ke svým záměrům. Je proto zřejmé, že i nadále budou usilovat, aby tento stav trval a konsolidace vnitropolitických poměrů pokračovala pomalu.

 

Západní rozvědky budou nadále vyvíjet úsilí o oživování protisovětských nálad a vyvolávání hysterie, což je předpokladem pro snadné a soustavné získávání informací o

                                               90

sovětských vojskách, umístěných dočasně v ČSSR. Někteří čs. občané, ovlivnění protisovětskou hysterií, ztrácejí někdy zábrany a ochotně podávají informace o rozmístění, pohybech a počtech sovětských vojsk. I na­dále budou proto zřejmě tyto protisovětské tendence podporovány protivníkem a jeho sdělovacími prostředky, zejména reakčním tiskem, emigrantskými časopisy a štvavými zahraničními vysílači.

-      Vnitrní protisocialistické síly budou pokračovat ve své činnosti, budou však me­tody práce přizpůsobovat novým podmínkám. Především je nutné předpokládat, že svoji činnost budou vyvíjet a přenášet do růz­ných legálních organizací. Hlavní směr je­jich působení bude směrovat i nadále proti vedoucí úloze KSC a některým orgánům státní moci, především Bezpečnosti.

-      Určité skupiny čs. občanů jsou pod vlivem extrémních jednotlivců a desorientující propagandy. Jestliže nebudou vymaněni z těchto vlivů, bude tento stav po­kračovat. Zvláštní je situace mezi studenty, kteří, vzhledem ke své politické a životní nezkušenosti, radikalismu, nerozvážnosti a koncentraci ve velkých městech, zůstávají stálým zdrojem napětí a možnosti vyvolání nových konfliktních a krizových situací.

 

 

                                            91

 

- V současné složité situaci někteří ob­čané opouští z různých důvodů republiku, což je výhodné pro západní rozvědky, které mezi touto novou čs. emigrací budují svou agenturní sít. Západní rozvědky mají také v současné době lepší podmínky k získávání agentury přímo na území republiky. Rada lidí je po­liticky desorientována, podléhá různým emocím, protisovětským náladám apod.

Ministerstvo vnitra, vycházejíc ze znalosti státobezpečnostni situace, provádí řadu kon­krétních opatření, aby aparát Státní bezpeč­nosti mohl účinně a kvalifikovaně čelit činnosti vnějšího protivníka a jeho vnitřním pomahačům.

Podmínkou úspěšného plnění tohoto úkolu je však nutné uplatňování zákonné odpovědnosti na všech stupních státního aparátu a komplex­ní součinnost státních a stranických orgánů v boji proti nepřátelským vlivům.

Ministerstvo vnitra ČSSR se proto domnívá, že z tohoto hlediska by bylo účelné provést některá nutná opatření :

1.  Protože většina členů ÚV KSČ zřejmě nezná skutečnou státobezpečnostní situaci v naší republice, bylo by účelné, po projednání této zprávy  předsednictvem UV KSO, seznámit plenární zasedání ÚV KSC s podstatným ob - sáhem této zprávy tak aby nebyly ohroženy

 

                                             92

2.  V obecnější poloze by o státobezpečnostní situaci měl být informován i vedoucí aktiv krajských a okresních funkcionářů KSČ, ve­doucích tajemníků, aby měl dostatek argumentů pro politickou, především propagandistickou činnost.

3.  Vhodnou formou a přesvědčivým způsobem od­halovat v hromadných sdělovacích prostřed­cích podstatu protisocialistických, protistranických a protisovětských sil, jejich záměry a taktiku, jak uvnitř státu tak i v zahraničí. Ukázat pravou tvář těch lidí, kteří soustavně zanášejí neklid do veřej­ného života a svými štvavými vystoupeními ovlivňují Část veřejnosti, především studenty a mládež ( ministerstvo vnitra má připraven podrobný plán k této kampani).

 

4.  Bude třeba zásadně posoudit činnost někte­rých spolků ( např. Společnosti pro lidská práva, Koordinační výbor uměleckých svazů, různá studentská centra a výbory ) a kde není v souladu se zákonnými spolčovacími ustanoveními a zákonem o Národní frontě, řešit činnost a existenci těchto spolků.

 

5.  Urychleně provést opatření k zamezení úniku státního a stranického tajemství.


hlavna stranka