|
|
 |
Novoročné zamyslenie a „bludy o Nežnej revolúcii“ |
 |
|
Končí sa 23. rok od tzv. Nežnej revolúcie. Na sklonku každého roka zvykneme – ak už nie bilancovať, tak aspoň sa zamyslieť, čo pre nás uplynulý rok znamenal. Povianočné televízne spravodajstvo nám servíruje zväčša len to, že Slováci vykúpili v cestovných kanceláriách všetky zimné dovolenky, že podmienky na lyžovanie sú dobré a nakupovania žiadostivý národ masovo zaútočil na povianočné zľavy v hypermarketoch. Mohlo by sa zdať, že Slováci majú záujem len o zimnú dovolenku, lyžovanie a nákupné zľavy. Ako bývalého „mukla“, ktorý sa dostal na niekoľko rokov pričinením ŠtB za hranicu všedných dní, ma však skôr zaujala decembrová správa z tlače o odstránení nevhodnej nástenky v Základnej škole na Jenisejskej ulici v Košiciach, kde si zamestnankyňa školy dovolila spochybňovať význam tzv. Nežnej revolúcie, ktorú označila za dielo spravodajských služieb na čele s CIA a KGB a jej domácich prisluhovačov z radov ŠtB. Keďže už spomínaná „nezávislosť“ a „novinárska odvaha“ zabránili zástupcom médií, aby sa okrem bývalých súdruhov a kaviarenských revolucionárov z radov tzv. disidentov obrátili aj na niektorú z troch organizácií zastupujúcich bývalých politických väzňov a obete komunizmu, predkladám verejnosti touto cestou stanovisko Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov. Vývoj po novembri 1989 v plnej nahote potvrdil, že tzv. Nežná revolúcia bola organizovaným „zamatovým“ podvodom na občanoch bývalého Československa, ktorý v konečnom dôsledku znamenal totálne rozkradnutie štátneho majetku a jeho prevod do súkromných rúk ľudí prepojených s bývalým režimom a jeho spravodajskými službami, ktorí prostredníctvom finančných skupín vymenili moc politicko-ideologickú za moc ekonomickú a pripravili nástupnícke štáty bývalého Československa o ekonomickú svojprávnosť. Zamestnankyňa školy v Košiciach na nástenke túto trpkú pravdu prezentovala len inými slovami a v zásade mala pravdu. Preto by malo byť, a je našou povinnosťou vyjadriť jej podporu a uznanie za občiansku statočnosť a odvahu. Je nepopierateľné, že čoraz viac vysokoškolsky vzdelaných učiteľov si začína uvedomovať, že peniaze na školstvo, zdravotníctvo a ďalšie odvetvia dnes chýbajú práve pre bezbrehé ponovembrové rabovanie spoločného štátneho majetku zločincami chránenými a prepojenými s vysokou politikou, ktorá sa vďaka novembru 1989 stala najsofistikovanejšou, najorganizovanejšou a najvýnosnejšou zločineckou profesiou. Aby ma štandardne neoznačili ako demagóga, uvádzam niekoľko faktov, ktoré oficiálna propaganda a jej mediálne prostitútky úmyselne neuvádzajú. Len nepoučiteľný a naivný hlupák môže veriť tomu, že zahraničné spravodajské služby a nimi riadené tzv. ľudskoprávne organizácie investovali svoje milióny len tak nadarmo. Nič sa nehralo na náhodu a investované peniaze sa raz museli vrátiť s mnohonásobným ziskom v podobe ekonomického vplyvu a straty ekonomickej bezpečnosti dotyčného štátu. Malá ukážka, ako boli finančne podporovaní niektorí tzv. disidenti z ŠtB kontrolovanej Charty 77.Verejnosť dosiaľ málo vie o zahraničnej finančnej pomoci pre niektorých jej členov. Samostatnou kapitolou zamatového podvodu je Václav Havel, z ktorého sa stala posmrtná modla – podobne, akou v bývalom boľševickom Rusku Lenin. Rozdiel je len v tom, že Havla nezabalzamovali a nevystavili v mauzóleu. Podstata modlománie je však rovnaká. Za zmienku stojí jeho januárová amnestia, o ktorej som podrobne písal v príspevku „Václav Havel - legenda, či ďalší falošný mýtus? – 22. výročie amnestie prezidenta ČSSR z 1. januára 1990“ uverejnenom na stránke http://szcpv.org/12/amnestia.html Chorobou celých národov je, ako ľahko sa nechajú hypnotizovať elitami – Nemci nacistom Hitlerom, Taliani Musolinim, Rusi boľševikom Stalinom a my tzv. „humanistom“ Havlom. Havel v reštitúciách dostal majetky, ktoré jeho rodina získala ešte v období, keď kolaborovala s Gestapom a keď židovských spoluvlastníkov týchto majetkov deportovali do koncentračných táborov. Havel veľmi rýchle zabudol na to, čo natáral. Podobne ako Chamberlain, ktorý sľuboval mier, Havel sľuboval, že už nikdy do žiadneho paktu nepôjdeme. Neskôr sa preslávil podporou tzv. “humanitárneho“ bombardovania. Ešte počas svojho života sa nechal propagovať veľkým srdcom nad Prahou a v Národnom divadle svojou bustou. Okrem tzv. disidentov, oslovených novinármi v súvislosti s nástenkou v košickej škole, existujú aj skutoční disidenti, ktorí bez privilégií zažili peklo komunistických väzníc ako napr. Jiří Wolf, ktorého článok Alkoholik Václav Havel byl na chlapečky. Disident vzpomíná uverejnený na webovej stránke http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/8696-alkoholik-vaclav-havel-byl-na-chlapecky-disident-vzpomina.aspx odporúčam do pozornosti pobúreným rodičom z Košíc a všetkým havlomodlárom. Kto vlastne šíri bludy o Nežnej revolúcii ? Košická učiteľka, alebo denník Sme – ako sa oprávnene pýta autor blogu http://www.jangaso.sk/news/sirila-bludy-o-neznej-revolucii-skola-alebo-sme/ a argumentuje počtom bývalých nomenklatúrnych komunistov v ponovembrových vládach a parlamentoch. Pobúrení rodičia detí z Košíc sa mali búriť vtedy, keď bol primátorom Košíc bývalý člen ÚK KSČ Rudolf Schuster, ktorý v čase pôsobenia na KNV v Košiciach mal v kompetencii aj akciu ŠtB Norbert, podľa ktorej mali byť v prípade nutnosti internované všetky politicky nespoľahlivé osoby. Košičania sa nechali obalamutiť makarénami a ohňostrojmi, ktoré organizoval Schuster za ich peniaze a po sebe zanechal len dodnes nezaplatený obrovský dlh. A neboli to iba Košičania, kto si ho zvolil dokonca aj za prezidenta! Zdá sa, že Slováci sú ako nesvojprávne stádo oviec, ktoré sa stále nechá manipulovať a ohlupovať ohňostrojmi a čurbesmi organizovanými za mestské peniaze , ako sa to deje v Poprade, kde primátor, ktorého meno je uvedené v spise Gorila v súvislosti s prenájmom Podtatranskej vodárenskej, najnovšie vyriešil situáciu s pribúdajúcim počtom bezdomovcovi tak, že správy o nájdených mŕtvych bezdomovcoch už polícia médiám neposkytuje a jeho platený hovorca o tom „nič“ konkrétne nevie. Je poľutovania hodné, ako potvrdil aj samotný minister školstva, že nový dejepis vyriešil nežnú revolúciu len pár vetami – a denník Sme v článku Základný problém je však oveľa hlbší a spočíva v tom, čo sa vlastne majú deti učiť o Nežnej revolúcii, keď na každom kroku, a neraz aj od svojich rodičov a učiteľov sa dozvedajú, ako bola sprofanovaná za uplynulých 23 rokov. Zdá , sa že práve táto pravda desí novodobých manipulátorov dejín a učebníc dejepisu z radov Kusého , Gála a iných. Verím, že slovenské média opäť potvrdia svoju lojalitu a sľub „politickej korektnosti“, ktorý zložili svojim zahraničným zamestnávateľov a toto novoročné zamyslenie oficiálne označia ako šírenie bludov o Nežnej revolúcii z dielne Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov, o ktorého predsedovi, bývalý súdruh a popradský primátor Danko verejne vyhlasuje, že bol niekoľkokrát súdne trestaný a nie je politickým väzňom. V tom prípade ich však žiadam, aby sa uskutočnila spoločná tlačová beseda za účasti Miroslava Kusého, Fedora Gála a zástupcu našej organizácie. Ak chceme naše deti naďalej klamať v duchu amorálnosti povýšenej na životný princíp, výsledkom bude len nanútené uctievanie falošných mýtov a modiel ako v prípade komunistami si privlastneného SNP, dezinterpretácia okupácie Československa z augusta 1968 na bratskú pomoc a najnovšieho mýtu o Nežnej revolúcii, ktorá v skutočnosti bola prevratom organizovaným zahraničnými tajnými službami s prepojením na ekonomické a finančné záujmové skupiny. Všetkým občanom, ktorí si budú pripomínať 20. výročie zvrchovanosti a samostatnosti dávam vrele do pozornosti text slovenskej hymny, ktorý je nanajvýš aktuálny aj dnes, pretože v silvestrovskej relácii Eleny Vacvalovej a Olivera Andrásyho len dvaja z desiatich oslovených poznali text druhej slohy štátnej hymny. Pre tvrdo spiaci zvrchovaný národ Slovákov na záver uvádzam text celej piesne Janka Matúšku Nad Tatrou sa blýska a prajem mu, aby si popri zimných dovolenkách, lyžovaní a nákupoch našiel čas na jeho prečítanie.
František Bednár, S príspevkom súvisiace: Škola šírila bludy o Nežnej revolúciiDokument našla zamestnankyňa školy na internete. Rodičia sú pobúrení.KOŠICE. Nežná revolúcia, ktorá viedla k pádu komunistického režimu, bola údajne dlho pripravovaným komplotom časti členov ÚV KSČ, ŠtB, sovietskej KGB, americkej CIA a izraelského Mosadu. Na text, ktorý na nástenku k výročiu 17. novembra 1989 zavesila v Základnej škole na Jenisejskej ulici vychovávateľka zo školského klubu, upozornili denník SME pobúrení rodičia. Šírila bludy o nežnej revolúcii škola alebo SME?Ján Gašo - Slobodný blogPribližne týždeň pred Vianocami, vyšiel na propagandistickom portáli sme.sk článok s názvom „Škola šírila bludy o nežnej revolúcii“. Z učiteľky, ktorá na školskú nástenku zavesila dokument z internetu s informáciami, ktoré nie sú v súlade s informáciami mainstreamu urobil aj za výdatnej pomoci vyjadrení pánov Miroslava Kusého či Fedora Gála doslova hlupaňu. S podnadpisom KONŠPIRÁCIA v článku vypichli z textu na nástenke tieto tvrdenia: V článku citujú aj rozhorčenú (samozrejme anonymnú) matku, ktorá hovorí o nezmysloch, lžách a výmysloch a taktiež o tom, že učiteľka čo si dovolí hanobiť takúto EPOCHÁLNU zmenu by v škole nemala čo hľadať... Kde je pravda o „revolúcii“ naozaj si ja osobne tvrdiť nedovolím... Vidím však minimálne dva pre mňa neodškriepiteľné fakty, ktoré pri tejto „epochálnej“ zmene robia bludy z oficiálnej verzie nežnej revolúcie. 1. Nežná revolúcia určite neznamenala pád komunistov v pravom slova zmysle (ale iba pád na oko) Alkoholik Václav Havel byl na chlapečky. Disident vzpomínáAutor: Adam B. Bartošhttp://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/8696-alkoholik-vaclav-havel-byl-na-chlapecky-disident-vzpomina.aspx Rozhovor s bývalým politickým vězněm a disidentem o Václavu Havlovi, sametovém podvodu a hyenismu chartistů. Abychom vyvážili poněkud jednostranně vyznívající texty o Václavu Havlovi, které se záměrně vyhýbají jakékoli kritice, poprosili jsme o rozhovor bývalého politického vězně a disidenta Jiřího Wolfa. Ten je znám svým svědectvím, které je pro leckoho z disentu nepohodlné - svými historkami totiž boří zažité mýty o tom, že disidenti (především vůdci disentu) byli morálně bezúhonní lidé, kteří vlastními silami porazili komunismus. Pravda je totiž jako vždy poněkud jiná, než jak nám ji předkládají už přes dvě desetiletí masové sdělovací prostředky.
Rozhovor byl domlouván ještě před Havlovou smrtí, ale nakonec k němu došlo až v době po exprezidentově pohřbu. Nemohl tudíž začít jinak, než Wolfovým posteskem nad kultem osobnosti, kterého jsme byli v uplynulých týdnech svědky. "Co předvedli s tou maškarádou (míněn Havlův pohřeb, pozn. red.), to byl neskutečný cirkus. Je v tom vidět rukopis bývalých komunistů. Ti, co zažili smrt Gottwalda a dalších komunistických prezidentů, ti, co si vzpomínají na tehdejší pláč a obrovské portréty - těm se okamžitě vybavilo: vrátila se komunistická léta s tou hnusnou propagandou a kultem osobnosti," říká pro server Prvnizpravy.cz znechuceně Jiří Wolf (více o Wolfovi pod článkem). Čtěte také: Opilec Václav Havel – svědek vypraví o bývalém prezidentovi Ctirad Mašín: Havlova éra byla zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Gottwalda Havel si přál návrat sudetských Němců i jejich majetku Opilý Havel spadl do potoka. Svědectví jeho známého. Odtud jeho zápal plic Tajemné restituce Václava Havla Občan Havel: Největší škůdce polistopadového vývoje Wolf vzpomíná, že Havel o podobně slavném konci sám často mluvíval. Tvrdíval prý, že se vidí, jak ho povezou na lafetě a jak se na to těší. "To byl jeho sen, byl to těžký megaloman".To, že vystavená rakev byla prázdná (jak je Wolf přesvědčen), je už podle něj spíše kuriozitka, takový malý podvůdek, dalo by se říci poslední podvod Václava Havla, byť za tento poslední už on sám opravdu nemůže. Ovšem jedním z prvních podvodů bývalého prezidenta, za který může jednoznačně, bylo například vyhlášení velké amnestie v počátcích roku 1990, od které nedávno uběhlo 22 let. Tehdy bylo propuštěno 23 tisíc vězňů, často kriminálníků, kteří se do vězení zase brzy vrátili. Havlův podvod podle Wolfa spočíval v tom, že tito obyčejní vězni byli prohlašováni za vězně politické. "V zahraničí byli tito vězni, samozřejmě kriminálníci, vydáváni za politické vězně. Havel a jeho parta prohlásil, že každý z těchto lidí byl nespravedlivě odsouzen," tvrdí Wolf. "V tu dobu, když byla amnestie vyhlášena, bylo propuštěno dohromady asi 16 politických vězňů a dva nebo tři tam zůstali, které jsme ještě my dohledávali a propouštěli. Ale ve světě uvěřili tomu, že to bylo 23 tisíc politických vězňů. Naše země se tím ve světě velmi rehabilitovala. Najednou tu byl odboj, i když ve skutečnosti to byla vždy hrstka, vpodstatě 500 lidí, kteří se stále točili v kriminálech - já třikrát, Petr Cibulka taky třikrát a tak dále. A najednou se objevilo číslo 23 tisíc. Národ se tím morálně rehabilitoval, protože vznikl dojem, že se tu s komunisty nekolaborovalo," zlobí se bývalý politický vězeň. Tedy bylo to hlavně gesto pro zahraničí? "Jistěže, hlavně pro Havla, který se tím neskutečně zviditelnil jako hrdina a osvoboditel, který nejen že dal svobodu národu, ale i politickým vězňům dal svobodu. A mělo to obrovskou morální sílu pro Československo nejen za hranicemi - venku si řekli: to musel být neskutečně statečný národ. Ale působilo to i doma. Proto lidé Havla tak milovali, protože vlastně rehabilitoval jejich svědomí," říká Wolf, který si ze všech politických věznů odseděl nejdéle - 9,5 let. "Tak jako byla sametová revoluce podvod, který vyráběla státní bezpečnost, tak i amnestii ´vyrobila´ státní bezpečnost. To všechno bylo pod jakousi kontrolou, bylo to součástí dohody," dodává. To je také podle Wolfa důvod obrovské Havlovy popularity v cizině. "To byla ta sláva, která šla před ním, když měl jet do Washingtonu, kde měl slavný projev. On se vlastně proslavil už tou amnestií. Jeho velikost měla tyto mezníky: jeden podvod s komunisty, tedy revoluce - to bylo všechno upletený, další podvod - amnestie. Potom už ty metály, které dostával, byly jen takové přílepky oné slávy. Havel své velikosti dosáhl podvody. Tvrdil o sobě, že nikdy vědomě nelhal - ale lhal vpodstatě neustále. Samé intriky a podobně," uzavírá znechuceně Wolf. Vzpomíná také, že když před 10 lety ještě pracoval na pobočce Amnesty International a hledalo se, kdo by měl být navržen na symbolickou cenu za lidská práva, nepochodil se svým návrhem. "Havel už měl tehdy spoustu doktorátů a já jsem říkal - Pavel Wonka (1953-1988, disident, politický vězeň, poslední, který zemřel ve vězení, pozn. red.) nedostal nic, ten zemřel za svoji pravdu, byl to vlastně bojovník za lidská, politická práva. Já bych to dal jemu. A oni mi na to řekli: Pavlovi Wonkovi ne, protože on není známý. Musíme to dát někomu, kdo je známý a to je Václav Havel. Protože my se tím musíme zviditelnit. Stejným způsobem se pak chtěly zviditelnit všechny ty univerzity tím, že mu dávaly všemožné doktoráty a další různé instituce, které mu dávaly ceny a podobně. Říkám tomu politická korupce. Jestliže dávám někomu vyznamenání jen proto, abych se tím proslavil a zviditelnil, tak to už přece není pro záluhy. A jak přibývalo lidí a institucí, které se tou osobu zviditelňovali, tak tím stoupala cena Václava Havla strmě vzhůru. Oni z něho vlastně uměle udělali ikonu." Heslo o pravdě a lásce ukradl Havel Gándhímu Že byl "sametový převrat" plně v režii StB, o tom Wolf ani na chvíli nepochybuje. "Jsem na sto procent přesvědčen, že Havel spolupracoval s vojenskou rozvědkou GRU," tvrdí. "Plakáty, ty velikánské portréty s Havlem, ty tiskla státní bezpečnost," říká zasvěceně. "A heslo o pravdě a lásce? To řekl indický filosof Gándhí, Havel to jen ukradl, ale nikdy neřekl pravdu, že to nepochází z něho. Vydával to za svůj rozum, za svou velkou filosofii. Ale vzdělaní lidé, kteří znají něco o Indii, to věděli." "Je s podivem, že Lech Walesa, který měl daleko větší zásluhy na rozpad komunismu v Evropě - za což dostal Nobelovu cenu za mír - nedosáhl nikdy takové slávy, jako Václav Havel. O tu se Havlovi postaral Římský klub, jehož byl Václav Havel členem," tvrdí také. Nejen události 17. listopadu byly oganizovány státní bezpečností, ale vůbec i celý další vývoj - Občanské fórum a podobně. "Celé OF byli agenti státní bezpečnosti. Ministři byli estébáci, velvyslanci byli estébáci. Nejhorší na tom je, že dnes to ještě o lidech, kteří dělali revoluci, nevíme - myslím to, že byli skutečně agenti ruské vojenské rozvědky GRU, která to tady připravovala. Spousta materiálů byla totiž odvezena do Moskvy. Ale až se po dvaceti třiceti letech otevřou archivy, ukáže se to. Už to ale pro běžné lidi nebude zajímavé, spousta těch agentů bude zajímat jen historiky. O tom, že se chystá změna režimu, nevěděli jen pracovníci StB, ale cítili to i sami političtí vězni, kteří ´seděli´. "Komunisté jezdili po kriminálech a dva tři roky před revolucí každý měsíc chodili a navštěvovali politické vězně a vyptávali se - jaký máte názor na to či ono, kdyby se to tady otočilo?" vzpomíná bývalý mukl Wolf. Je přesvědčen, že tímto způsobem si StB vytipovala Havla. "Našli si člověka, který byl alkoholik, který byl ještě ke všemu více na chlapečky (to byl třeba taky kamarád Havla Ivan Jirous, dodává) a pak člověk, který byl naprosto zbabělý a byl schopen kompromisů. Havel za pár facek řekl při výslechu všechno, byla to taková třasořitka, slečinka." A jak toto víte? To o něm prozradili bachaři? "Ne, ale když se občas ožral, tak sám říkal takové věci, až člověk valil oči." Myslíte, že měl nečisté svědomí a přiznával se k tomu, co ho trápilo? "Ano. Býval hodně ožralý a brečel u toho, když to říkal." Wolf Havlovi vytýká, že měl fešácký kriminál, což nebylo normální. "Politický vězeň dostával tu nejhorší práci. Furt trestaný, furt po dírách. Ten ale, kdo spolupracoval s režimem, tomu zařídili fešácký kriminál, neměl výkonnou pracovní normu, ale dělal třeba v prádelně. Oni si tyhle lidi nenechali zničit, ale všemožným způsobem jim to ulehčovali. Nedělali těžkou práci. Byli například v prádelně. Jakmile šel někdo do prádelny, jako Havel, věděli jsme, že je to agent. Havel taky dostával cigára, balíky. Já za dva roky dostal jen jeden balíček," vypočítává. "Kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou" Z peněz, které na podporu politických vězňů posílali disentu lidé z ciziny, viděl jen málo. Ti, přes které peníze putovaly, si je prý nechávali. "My na těch vazbách chcípali hlady a oni psali do zahraničí - ten a ten vězeň potřebuje peníze, protože nemá co jíst, potřebuje vitamíny. A ty peníze ze zahraničí skutečně chodily," vzpomíná Wolf. K vězňům se pak prý ale už nedostaly. "Byl to hyenismus. Dělali to skoro všichni, kteří se dostali k penězům. Kde jsou ty peníze, ty miliony? Dnes nikdo už neví, kde jsou. Za to se opravovaly Hrádečky a podobně." Odvolává se přitom i na publikaci, ve které František Janouch uvádí evidenci všech peněz, které posílal do Československa. "On tam třeba píše, že Uhlovi a Šabatové posílal peníze na mne. Já jsem z toho neměl ani korunu. V disentu se skutečně děly každý den chlastanice, všechno utratili, prochlastali. A to nechodily jen peníze od Janoucha, ale i z Ameriky a od různých organizací. Kdokoli přijel do Prahy, tak přinesl prachy." Wolf dává k dobru další historku. "Pamatuji se, když jsem se vrátil z vězení, tak si mne zavolala novinářka Marvanová a pak přede mnou rozpárala matračku: ´Tohle ti posílá Pavel Tigrid za články, co jsi napsal,´ řekla mi. ´Já jsem je musela schovat, já jsem je nedala té šlechtě Charty.´ Ona totiž žila na Žižkově, tam byla kontaktní adresa a dotyčný, který jel z Paříže, tak nechal peníze u ní. Ona mi doslova říkala: ´Jirko, kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou.´ Byla jen řadová chartistka, nikdy nic nedostala, jen něco přepisovala na psacím stroji. To byli ti vojáci, kteří makali, nějakou korunu za to sice dostali, ale to nebyla ta ´šlechta´, které se dařilo dobře, která jezdila na výlety, bavila se..." Na druhou stranu, nějakou pomoc Wolf získal, přiznává: "Občas jsem něco dostal, ale těch poctivců bylo málo. Například po svém propuštění z vězení mi dcera Karla Kyncla, která bydlela v Praze, osobně u sebe v práci předala peníze z USA, které pro mne našetřili studenti ze středních škol. Bylo to příkladné a chvalitebné gesto," vzpomíná Wolf. To však nebyly peníze, které by šly přes Chartu. Zkrátka, chartisté podle Wolfa nebyli dobří lidé. "Já podepsal Chartu, to ano, ale nikdy jsem s nimi nechtěl mít nic společného. Což se pak potvrdilo, že ani nebyli schopni pomoci řadovým lidem, signatářům. Pomáhali si jen sami mezi sebou. Vlastně žili z politických vězňů," tvrdí zklamaně. Havel sám měl peněz dost, dostával je ze zahraničí prý od svého strýce. Proto se kolem Havla vytvořila tak oddaná skupina lidí. "Kdo měl peníze, kolem toho se lidi točili. Byl štědrý a poměrně hodně platil, takže on si lidi, kteří neměli pořádnou výplatu, zaplatili nájem a jídlo a na víc už neměli, získal. Najednou tu byl člověk, který měl peníze a lidi si ho předcházeli. To byl takový moment, kdy se stal středem," myslí si Wolf. Další majetek pak Havel získal za odměnu - protože se podílel na sametovém podvodu, dostal pak zpět majetek zabavený jeho rodině před rokem 1948, tvrdí Wolf. "Havel se svým bratrem Ivanem dostal neoprávněně nazpět majetek, který podléhal Benešovým dekretům! Byla to odměna za zradu, kolaboraci s komunisty a podílnictví na sametovém podvodu. Jejich strýc, homosexuál Miloš Havel, se dal k Němcům a byl po roce 1945 odsunut do nové domoviny, tedy do Německa. Otec Václava Havla byl také německý kolaborant. Stále je otevřená otázka, která je tabu - kdo rozhodl o vrácení majetku dětem, jejichž rodiče prokazatelně kolaborovali s fašisty?" ptá se disident. Wolf celý svůj text, ve kterém podobnými a ještě příkřejšími slovy kritizuje Chartu 77 i počínání Václava Havla (text lze najít pod názvem "Opilec Václav Havel", pozn. red.), tehdejšímu prezidentovi mailem zaslal. Prý, aby se k tomu vyjádřil. "On se k tomu ale nikdy nevyjádřil. Taky jsem mu řekl, aby to dal případně k soudu. Nic takového neudělal." "A vůbec nikdo z Charty na ten můj text žádnou občanskoprávní žalobou či podáním trestního oznámení nereagoval. To je také zajímavé," uzavírá rozhovor Jiří Wolf. (Adam B. Bartoš; foto: arch.) Kdo je Jiří Wolf  Jiří Wolf (*5. ledna 1952, Jindřichův Hradec) je signatář Charty 77, bývalý politický vězeň, antikomunista, autor pohádkových knih. Poprvé byl zatčen 16. února 1978 poté, co u něj policie při domovní prohlídce našla „protistátní, protistranické a protisocialistické dokumenty“. Byl odsouzen ke třem letům vězení za podvracení republiky. Když prohlásil, že byl k přiznání donucen fyzickým i psychickým nátlakem, byl stíhán za falešné obvinění a trest byl zvýšen o 6 měsíců za křivé obvinění. Více než půl roku si odpykával trest v Minkovicích na izolaci a ve zvláštním oddělení, během té doby zhubl o dvacet kilogramů. Část trestu kvůli neplnění pracovní normy strávil v nejpřísnějším režimu ve Valdicích. Podruhé byl zatčen 17. května 1983 za to, že rakouskému velvyslanectví v Praze údajně předal informace o podmínkách věznění v Československu, konkrétně v NVÚ Minkovice. Za podvracení ve spolupráci s cizími činiteli byl odsouzen k šesti letům vězení a následně třem letům ochranného dohledu. Byl opět vězněn ve Valdicích a vzhledem k tomu, že se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil a nedostávalo se mu lékařské péče, roku 1984 na jeho případ upozorňovala Amnesty International. Apel mezinárodních organizací skutečně vedl ke zmírnění násilí i ke zlepšení péče, roku 1990 byl Wolf pozván do Spojených států amerických, kde svůj případ předváděl jako života zachráněného činností AI. V září 2006 společně s dalšími dvěma vězni z Minkovic, Vladimírem Hučínem a Jiřím Gruntorádem, obvinili komunistického poslance JUDr. Josefa Vondrušku, že je jako vězeňský dozorce týral. Zatímco týrání Hučína a Gruntoráda se při vyšetřování Vondruškovi úspěšně podařilo popřít, nakonec státní zástupce podal na Vondrušku v listopadu 2008 obžalobu za zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze za bití Jiřího Wolfa na začátku 80. let. Podle obžaloby jej bil pěstmi i obuškem. K tomu řekl: „Nikdy mne nevedla msta, jsem křesťan, ale přál bych si, kdyby Vondruška přiznal před soudem vinu. A ani by nemusel být odsouzen nepodmíněně V roce 2009 a 2010 publikuje v různých internetových médiích články, ve kterých líčí bývalého disidenta a prezidenta Václava Havla jako notorického alkoholika, kterého se jeho žena Olga snažila chránit před přístupem k alkoholu (roku 1983, když jej Wolf navštívil v nemocnici, i v roce 1990 v restauraci Rybárna při návštěvě kalifornského spisovatele Stuarta Rawlingse). Wolf obviňuje tzv. šlechtu Charty, že ve velkém zpronevěřovala zahraniční finanční pomoc pro český disent a že peníze určené na podporu vězněných a jejich rodin ve velkém propíjela, projídala na slavnostech chartistické šlechty a rozhazovala a navíc se o ně dělila s režimem napůl. V roce 1994 vyšla životopisná a dokumentární kniha "Good Soldier Wolf", kterou spolu s ním napsal kalifornský novinář Stuart Rawlings. V letech 2000 a 2002 mu brněnské nakladatelství Doplněk vydalo dvě knihy povídek pro děti. www.freeglobe.cz  Jiří Wolf a Václav Havel
|
|
|
V krúžku sú vyznačení tí, čo boli do roku 1989 komunisti. Dokonca samotné „veľké“ SME pri tejto príležitosti 30.10.1998 napísalo, že "Viac ako polovica členov vlády má za sebou komunistickú minulosť. Z 20 bolo 11 v minulosti členmi komunistickej strany. Napriek tomu je to najmenej medzi ponovembrovými slovenskými vládami.“ Takže skutočne komunisti padli???