Drogy, Rusko a terorismus
Joseph D. Douglass Jr., PhD
(březen
2002, avšak stále aktuální a naléhavé téma; se souhlasem autora přeložila Hana
Catalano)
--------
1. část
„Bojujeme-li proti drogám, vedeme
tak válku s terorismem,“ vysvětlil president Bush 12. února, když oznámil
navýšení rozpočtu na protidrogové operace.
Má pravdu. Nemůžeme vést
skutečnou válku s terorismem, aniž bychom nevedli opravdový boj proti
ilegálním drogám, neboť tyto dva faktory jsou úzce spjaté. Jsou tak propojené,
že pravou otázkou snad je: „Jak můžeme vyhrát válku s terorismem, když se
nám nedaří zvítězit nad drogami?“
Hráči jsou stejní na obou
frontách. Obchodování s drogami je významným zdrojem financování teroristů.
Samotnou podstatou některých teroristických skupin je obchod s narkotiky a
vice versa. A ti překupníci s drogami, kteří nejsou teroristé, jsou na
teroristech závislí kvůli ochraně a pomocných službách, za něž se obvykle
drogami platí. A to je pouze začátek skryté stránky boje s terorismem.
Organizovaný zločin – hráč v pozadí
Zhruba před rokem provedla
americká meziagenturní skupina studii o mezinárodním organizovaném zločinu. Její
závěry byly děsivější než útoky z 11. září.
Jenom roční příjmy z části
organizovaného zločinu – praní špinavých peněz – byly odhadnuty na nejméně 900
miliard amerických dolarů, přičemž je pravděpodobné, že převyšují 2 biliony
dolarů ročně. Jiné studie odhadují hrubé roční příjmy v této oblasti na
více než 2 biliony.
Obchod s drogami,
s ročními příjmy 500+ miliard dolarů, je jedním z hlavních složek
organizovaného zločinu.
Další složkou je prodej
ilegálního zboží a zbraní, z nichž většina putuje k teroristům a
teroristickým režimům.
Třetí složkou je
zprostředkovatelská role organizovaného zločinu, kdy pomáhá teroristickým
skupinám a zločineckým národům získávat zbraně hromadného ničení.
Finanční rozměr organizovaného
zločinu – jeho využívání ke koupi přízně, služeb, ke korupci a kompromitaci –
vyvolává asi největší obavy. Stačí jen několik následujících výroků
z meziagenturní zprávy „Vyhodnocení hrozby mezinárodního zločinu“
(prosinec 2000), abychom byli v obraze.
„Většina skupin organizovaného
zločinu úspěšně zkorumpovala osoby, které mají za úkol je vyšetřovat a trestně
stíhat.“
„Zločinecké skupiny mají největší
úspěch při korumpování vysokých politiků a vládních úředníků v zemích,
které jsou domovskou základnou jejich operací.“
„Mezinárodní zločince lákají
světové finance a obchod. Úspěšně se vyhýbají bližšímu šetření díky důležitosti,
jakou mají dané obchodní a finanční transakce pro podnikatelské firmy a vlády.“
„Zločinecké skupiny si kultivují
a spoléhají se na zkorumpované politické elity, vládní úředníky a vysoké
funkcionáře policejních a bezpečnostních složek, kteří chrání jejich operace a
poskytují krytí.“
„Nezákonné příjmy používají na
financování politických kampaní, kupování volebních hlasů, ochranu svých
operací, ovlivňování legislativy, získávání pozic ve státní správě a podplácení
při trestním stíhání.“
A ještě jeden výrok. „Jedním
z významnějších vývojů od konce Studené války je rostoucí angažovanost
povstaleckých, polovojenských a extrémistických skupin.“
Jinými slovy, teroristů.
Jedna velká šťastná rodina
Neplatí pouze to, že terorismus
žije z obchodu s drogami. Faktem je, že terorismus, obchodování
s drogami a organizovaný zločin jsou jedna velká rodina.
Původně šlo o nezávislé operace,
které se objevovaly v různých oblastech a evolučním způsobem se
rozrůstaly. Dnes je charakter těchto operací jiný.
Je to proto, že si ve druhé
polovině minulého století různé státy (zejména státy komunistické, které byly
povahou přirozeně zločinecké a teroristické) uvědomily potenciál těchto operací
coby revolučních zbraní. Proto začaly obchodování s narkotiky,
organizovaný zločin a terorismus přetvářet ve velké státní operace zpravodajských
služeb. Tyto tři operace – překupnictví, terorismus a zločin – jsou sice
odlišného rázu, avšak navzájem se doplňují. Fungují společně, přestože se snaží
vypadat nezávisle jedna na druhé. Vzájemně si nekonkurují, nýbrž synergisticky
spolupracují. Všechny tři se vzájemně tak propojily, že boj s kteroukoliv
z nich znamená boj se všemi třemi.
V podstatě právě tohle je
třeba dělat – vést válku se všemi třemi. Všechny tři jsou nepřijatelné, jsou to
všechno skryté útočné operace státních zpravodajských služeb, každá z nich
může mít katastrofální následky a všechny musí být vymýceny.
Nejhorší je obchod s drogami
a organizovaný zločin, nikoliv terorismus. Terorismus škodí z těch tří
nejméně, protože jeho hlavním produktem jsou fyzické škody, na rozdíl od organizovaného
zločinu a drog, jenž útočí na morální základ společnosti a korumpují její
vedení a instituce.
Avšak z důvodu zavedené
publicity, jež je věnována terorismu, je to právě on, jemuž se dostává lví
podíl pozornosti. Důkazem je reakce americké vlády na útoky z 11. září.
Mnohem větší škody co do úmrtí,
obětí, korupce a ekonomických ztrát ve skutečnosti napáchá organizovaný zločin
a obchod s drogami.
„Nadsvětí“
U organizovaného zločinu je
„nadsvětí“ nadřazeno „podsvětí“. Patří sem lidé, kteří tahají za politické a
finanční nitky. (Viz David Jordan, „Drug Politics“, University of Oklahoma
Press, 1999.)
Úroveň důležitosti nadsvětí lze
posoudit podle 2+ bilionů dolarů ročních příjmů, za něž se pořídí strašné
množství korupce, kompromitace a spoluúčasti. Centrem zájmu jsou politické
strany, vládní úředníci na vysokých postech, soudci, významné právnické firmy,
finanční instituce, zpravodajská média, vyšetřovací/policejní agentury a
zpravodajské služby.
Tento fenomén a jeho dopady je
třeba správně chápat. Naším cílem války proti terorismu je zničit terorismus na
celém světě a při procesu nedělat rozdíl mezi teroristy a těmi, kteří je
ukrývají nebo podporují. Dopady je nutné jasně specifikovat. Terorismus je
kriticky závislý na finančních, logistických a politických korupčních sítích,
v nichž se angažují sítě organizovaného zločinu a státních zpravodajských
služeb nebo jsou jimi kryty. Nemůžeme odříznout hlavní finanční podporu teroristů,
aniž bychom nezaútočili na srdce a duši organizovaného zločinu: finance a praní
špinavých peněz.
Navíc, organizovaný zločin má
desetkrát tolik právníků a finančních odborníků než naše Ministerstvo
spravedlnosti a FBI, a všichni jsou mnohem lépe placeni, lépe spolupracují a
jsou více oddáni věci.
Zde je ten kámen úrazu a světlo
na konci tunelu je v nedohlednu.
Angažovanost Ruska a Číny
„Jsou Rusko a Čína zapleteny do
podpory zla?“ Tuto klíčovou otázku položil senátor Evan Bayh během slyšení
senátního zpravodajského výboru ve věci hrozby pro národní bezpečnost.
Tato otázka byla značně
relevantní, protože určitá fakta ohledně Číny a Ruska (obě země se k nám
podle všeho připojily ve válce s terorem) v diskuzi na dané téma
chyběly.
Je dobře známo, že Čína je jedním
z největších podporovatelů teroristů na Středním Východě a že podporuje
zločinecké režimy, které chtějí získat střely dlouhého doletu a zbraně
hromadného ničení.
Ještě více se angažuje Rusko. Ve
své bývalé inkarnaci coby Sovětský svaz je Rusko praotcem mezinárodního
terorismu.
Mezinárodní terorismus dnešní
doby je principiálně produktem ruské vojenské rozvědky, GRU, a v menším
rozsahu její civilní rozvědky, KGB. Jak KGB tak GRU jsou stále živé a jsou dnes
mocnější než byly za komunismu.
Navíc, během posledního
desetiletí byly různé ruské laboratoře a organizace (např. vojenské a
zpravodajské) největším zdrojem šíření potenciálních zbraní hromadného ničení, raket
a ponorek.
Proto by možná účast Ruska a Číny
měla být pod tajným drobnohledem CIA už mnoho let a senátor Bayh si zasloužil
upřímnou a jasnou odpověď. Dostal však odpověď, která téměř postrádala smysl.
Ředitel CIA Tenet mu odpověděl:
„Nuže, pane, nejprve bych řekl, že – a je to všechno zvláštní. Důvody mohou být
různé. A někdy máme odlišnosti mezi vládou a jednotlivci. A to je vždycky – a
nechci dělat velký rozdíl, ale někdy jsou to obě tyhle věci.“
Překlad: „Ano, senátore, jsme
přesvědčeni, že se účastní, ale nechápeme roli těch, jenž jsou zapleteni, ať
již to jsou nezávislí jednotlivci nebo vládní představitelé. Popravdě řečeno,
jelikož se snažíme budovat s Ruskem přátelství a protože nevíme, co bychom
dělali, kdyby byli zapleteni, raději bychom na toto téma teď nehovořili.“
Zločiny komunismu
K zodpovězení senátorovy otázky
se musíme vrátit o padesát let zpátky, k zárodkům dnešního mezinárodního
terorismu, obchodu s drogami a organizovaného zločinu.
Na toto téma se nehovoří snadno
vzhledem k postojům akademiků, politických kruhů, médií a dalších, kteří
se 80 let snažili o zločinech komunismu mlčet, jak je výslovně uvedeno
v současné studii „The Black Book of Communism“ (Harvard University Press,
1999; Černá kniha komunismu, nakl.
Paseka, 1999-pozn.př.).
Kvůli tomuto mlčení jsou informace
o komunistických zločinech pro většinu lidí šokující a tudíž těžko uvěřitelné.
Toto „ticho“ je důsledkem
politické ochrany, jež je z velké míry zodpovědná za bezprecedentní nárůst
organizovaného zločinu, obchodování s drogami a mezinárodního terorismu
v posledních padesáti letech. Je
to nejtěžší lekce ze všech a nepřinesla ponaučení.
Fakt, že organizovaný zločin,
obchod s drogami a terorismus jsou ruské (a čínské) STÁTNÍ operace je pro
lidi těžko přijatelný a ještě hůře se začleňuje do jejich myšlení a plánování,
právě vzhledem k dlouhé historii politického, zpravodajského a
akademického mlčení ve věci těchto zločinů komunismu.
Jak to mohou být státní operace,
když o nich naši vlastní představitelé mlčí? Závěry této otázky jsou stejně tak
znepokojující.
Původ dnešního terorismu
Se zárodky dnešního terorismu,
obchodování s drogami a organizovaného zločinu měl vlastní zkušenost
bývalý vysoký československý funkcionář, generál-major Jan Šejna. Byl vedoucím
sekretariátu ministra obrany a byl svědkem plánování a provádění všech tří
operací různými komunistickými státními zpravodajskými službami, zejména
Sovětského svazu a jeho východoevropských satelitních zemí.
Nikdo z americké vlády
nechtěl slyšet, co Šejna říkal, včetně (či zejména) CIA, protože jeho informace
byly politicky velice nekorektní. (Viz kniha „Red Cocain“, nakl. Edward Harle,
1999; překlad knihy Rudý kokain, kterou
napsal J. Douglass ve spolupráci s J. Šejnou, se připravuje-pozn.př.) Co
Šejna uváděl ohledně sovětských operací lze shrnout následovně.
Když se dostal Chruščev
v roce 1954 k moci, pustil se do obnovy globálního revolučního hnutí
Sovětského svazu, které za Stalina stagnovalo.
Pod vedením Chruščeva Sověti
rychle upustili od termínu „revoluční boj“ a svoje aktivity začali nazývat boji
„národního osvobození“, což mělo budit klamné zdání, že se jedná pouze o
národní osvobozenecká hnutí a nikoliv o mezinárodně vyvolávané revoluční
operace, jimiž ve skutečnosti byly.
Současně s touto změnou byly
uvedeny do praxe tři nové strategické zpravodajské operace (to znamená ty, jež
měly strategickou důležitost): mezinárodní obchodování s drogami (za
účelem podkopání základů společnosti a oslabení jejích vůdců), mezinárodní
organizovaný zločin (za účelem zkorumpování politiků a finančních institucí) a
mezinárodní terorismus (za účelem destabilizace zemí a k vytvoření
revolučních situací).
Terorismus a obchod
s drogami řídila hlavně GRU, organizovaný zločin zpravidla KGB.
Sověti měli v těchto
operacích již nemalé zkušenosti. Od svého vzniku byl Sovětský svaz synonymem
teroru. Jak je stručně a jasně uvedeno v knize „The New KGB“ (William R.
Corson a Robert T. Crowley, nakl. Morrow, 1986): „Žádný národ na světě se
nemůže v této krvavé aréně rovnat SSSR.“
Hlavním nástrojem organizování a
realizace teroru byla Čeka, předchůdkyně KGB. Jejím šéfem byl Felix
Džeržinskij, který před svržením ruského cara v únoru 1917 strávil mnoho
let ve vězení (1897-1899, 1900-1902, 1912-1917).
Když byl vězněn, tak mu jeho
houževnatost a vůdcovské schopnosti získaly respekt spoluvězňů, z nichž
většina patřila k ruskému kriminálnímu podsvětí a od nichž se také přiučil
jejich řemeslu. Dokonce se stal čestným členem ruského podsvětí.
Ruská mafie
Lenin jmenoval Džeržinského šéfem
Čeky několik týdnů po listopadovém puči a ten začal přetvářet Čeku na mafiánský
nástroj teroru, jehož jediným cílem bylo chránit bolševický režim.
Stejně jako u mafie si nováčci
museli vysloužit své členství poslušným vykonáváním vražd a brutalitou a museli
žít pod svou přísahou mlčenlivosti a oddanosti až do smrti.
Ruské zločinecké podsvětí, které
znal Džeržinskij tak dobře, bylo v podstatě využíváno jako mechanismus na
podporu upadajícího socialistického hospodářství. Bylo však důkladně sledováno
a infiltrováno, aby se v žádném případě nemohlo stát hrozbou pro stát.
Ruská mafie byla od počátku
Sovětského svazu ve skutečnosti neformální prodlouženou rukou Čeky (KGB). Než
Džeržinskij v roce 1926 zemřel, směr byl dán.
Při rostoucím množství operací
zahraniční rozvědky se používala narkotika na podchycení a korumpování
zahraničních veřejných činitelů. Pašování zboží a činnost organizovaného
zločinu byly v podstatě zahájeny proto, že poskytovaly ideální možnosti
k infiltraci zpravodajskými agenty, později Spetsnaz (ruské speciální
účelové jednotky) profesionály pod zástěrkou běžných kriminálních aktivit.
„Národně osvobozenecké boje“
Do roku 1955 byly tyto operace –
zločin, drogy a terorismus – převážně operacemi vnitrostátní bezpečnosti a
taktickými zahraničními operacemi malých rozměrů. Počátkem roku 1955 však došlo
k rychlé změně, neboť byla učiněna rozhodnutí na strategické navýšení
zpravodajských operací ve všech třech oblastech – organizovaném zločinu,
ilegálních drog a terorismu – na podporu nových národně osvobozeneckých bojů.
Pro každou oblast byly
vypracovány strategické krycí operace, další tradiční ruská silná stránka,
které chránily dané operace zastíráním jejich napojení na sovětskou rozvědku a
odváděly pozornost od zvlášť citlivých míst, jakým byly například banky.
Během druhé poloviny padesátých
let došlo k plánovací a organizační fázi, v níž byly vypracovány
operativní strategie, vycvičeny zpravodajské kádry, zorganizovaly se logistické
a materiální zásobovací linie a zřídily se tajné způsoby komunikace.
Do roku 1960 mělo vše již pevný
základ a začaly se realizovat speciální operace s lidmi z různých
zemí, jenž byli naverbováni a vycvičeni k provádění daných aspektů operací
v cizích zemích. Následující fakta ukazují jejich úspěchy.
Co se týče obchodování s drogami, tak do roku 1965 měli Sověti (ve
spolupráci s jejich východoevropskými satelitními zpravodajskými službami)
obrovskou domácí produkci drog a distribuční operace po celém světě, nejvíce
však téměř po celé Latinské Americe a na polovině ostrovů v Karibiku.
KGB v roce 1968 odhadovala,
že Sověti mají pod kontrolou přes 37% celkového objemu pašování drog do
Spojených států. Nárůst obchodu s kokainem, který začal v roce 1967,
byl téměř z 90% výsledkem sovětských operací zahájených v letech
1963-1966 v Bolívii, Peru a Kolumbii. Venezuela byla hlavním organizačním
centrem a centrem pro praní špinavých peněz.
Ve věci terorismu Sověti zrekrutovali, zorganizovali a vycvičili teroristické
skupiny po celém světě, od Japonska a Indonésie po Kubu a Latinskou Ameriku,
avšak zejména ty na Středním Východě.
Sověti byli obzvláště mistry
v infiltraci muslimských náboženských skupin již ve 20. letech
v Indonésii. Pomohli vytvořit základní Arafatovu skupinu v roce 1957
a OOP (Organizaci pro osvobození Palestiny) v roce 1964, jež
koncem šedesátých a během sedmdesátých letech jednaly v zájmu SSSR.
Do roku 1984 byla role Sovětského
svazu v organizování, sponzorování a vyzbrojování všech teroristických
skupin dobře zdokumentována a terorismus dostal nálepku „globální síly“. (Viz
např. Benjamin Netanyahu, editor, „Terrorism: How The West Can Win“, nakl.
Tartar, Straus, Giroux, 1986; Terorismus:
Jak může Západ zvítězit.)
U organizovaného zločinu bylo do roku 1960 přes 80 sovětských
infiltračních agentů jen v italské mafii. Do roku 1968 se dostali do
většiny z 200 mezinárodních skupin organizovaného zločinu po celém světě
(jejich záznamy) a zorganizovali přes 75 nových skupin. Samotné Československo řídilo či mělo infiltrováno 50 skupin
organizovaného zločinu v různých oblastech světa.
V roce 1990 byl ruský
organizovaný zločin považován policií a národními bezpečnostními složkami jak
ve Spojených státech tak v Evropě za zdaleka nejbrutálnější a nejorganizovanější
ze všech skupin organizovaného zločinu.
Původně existovaly tři doplňující
se, avšak nezávislé operace. Postupně se všechny tři integrovaly. Kořeny
integrace vznikly již v roce 1965, kdy se Trikontinentální kongres poprvé
sešel v Havaně za účelem koordinace teroristického plánování.
Kongres se jevil (na tajné
úrovni) jako koordinační setkání teroristů. Avšak na nejvyšší tajné úrovni
setkání sloužilo ke krytí koordinace obchodu s drogami a praní špinavých
peněz, které v té době procházely procesem změn naplánovaných největšími
experty z oblasti organizovaného zločinu a mezinárodních financí.
Během následujících let vedl
synergismus a potřeba koordinace toho, aby si různé operace navzájem nestály
v cestě, k jejich přirozené integraci. V případě obchodování
s drogami a terorismu bylo toto splynutí Západem zaznamenáno počátkem
osmdesátých let a nazváno narkoterorismem.
Špatně načasovaný útlum ostražitosti zpravodajských služeb
Bylo by pěkné se domnívat, že KGB
a GRU zavrhla tyto aktivity poté co se Sovětský svaz v roce 1991 přeměnil
zpátky na Rusko. Nikdo však ještě nevysvětlil, proč by se Rusové vůbec chtěli
zbavit tak nesmírně ziskových a mocných entit, jakými jsou obchodování
s drogami, organizovaný zločin a terorismus, zvláště když na to nikdo na
Západě nepoukazuje a nestěžuje si. Bylo by to totiž politicky nekorektní,
neřkuli neslušné. Též by to významným způsobem znamenalo porušení mlčenlivosti,
což dosud nikdo z autorit neučinil.
Nejhorší a téměř neuvěřitelné je,
že v okamžiku, kdy se Rusko objevilo ve svém novém hávu, Spojené státy
vůči němu zredukovaly shromažďování zpravodajských informací na nezbytné
minimum. Stalo se tak přesně v době, kdy z perspektivy národní
bezpečnosti mělo být toto shromažďování zpravodajských informací naopak navýšené.
Za celých sedmdesát let to byla
nejlepší doba k takovýmto zpravodajským operacím vzhledem k dočasnému
zmatku, který v bývalém Sovětském svazu panoval. Navíc bylo velice
důležité vědět, co se tehdy vlastně dělo.
Rusové byli notoricky známí svými
„potěmkinovými“ podvody, kdy se snažili ukázat Západu, že se změnili a už
nepředstavují žádnou hrozbu (např. Leninův Nový hospodářský plán ve dvacátých
letech, Chruščevovo „mírové soužití“ v letech padesátých, Brežněvovo „détente“
neboli uvolňování napětí koncem šedesátých let či v osmdesátých letech
Gorbačevova perestrojka).
V roce 1982 se Jurij
Andropov, mistr podvodu a šéf KGB, stal generálním tajemníkem komunistické
strany a KGB se nastěhovala do Kremlu. Jak je uvedeno v knize „Nová KGB“,
Andropovým cílem již v roce 1967 bylo KGB modernizovat a zajistit, aby
měla plnou kontrolu nad sovětským státem.
Světové revoluční hnutí opět
stagnovalo a Andropov byl přesvědčen, že „řešení“ KGB bylo jediný praktický
způsob jak odstranit byrokracii, která dusila jak stranu, tak vládu.
Že se něco velkého chystá bylo
v podstatě signalizováno v roce 1988 a 1989, když Georgij Arbatov,
významný ruský teoretik a ředitel Ústavu USA a Kanady, několikrát sdělil, že
nám provedou strašnou věc – připraví nás o svoji nálepku nepřítele (viz
Anatolij Golicyn, The Perestroika Deception, nakl. Edward Harle, 1998; Perestrojkový podvod).
Namísto toho, abychom byli více
ostražití, americká rozvědka shromažďování zpravodajských informací omezila.
A i nadále, přestože věděla, co
se v Rusku děje, to americká rozvědka vedla od deseti k pěti.
Vážnost tohoto omezení
shromažďování zpravodajských informací je veliká, protože se také jednalo o
kulminaci toho, co se stále více jeví jako sovětské úsilí načasované zároveň
s rozpadem Sovětského svazu a znovuzrozením Ruska, kdy jako forma zástěrky
přešla přímá podpora mezinárodního terorismu z kanceláří GRU a KGB na
operace organizovaného zločinu.
Sovětské vazby na mezinárodní
terorismus a jeho sponzorování se počátkem 80. let staly naprosto evidentní
(viz Herbert Romerstein, „Soviet Support for International Terrorists“, vydala
Foundation for Democratic Action, 1981; Sovětská
podpora mezinárodním teroristům) a reputace takovéhoto vztahu musela být
očištěna.
Že se ruská mafie (což byla ve
skutečnosti operace KGB) najednou objevila na celém světě jako „důsledek“
rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se nyní jeví jako jeden
z nasazených mechanismů.
2. část
„Podvodný plán“
Pro lepší pochopení toho, co se
odehrává, se krátce vrátíme k modernizaci KGB za Andropova, což bylo zmíněno
v první části tohoto článku.
Snad nejdůležitější částí této
modernizace je doprovodný podvodný plán, jenž byl vypracován proto, aby Západ
zmátl při interpretaci toho, co se ve skutečnosti děje.
Cílem tohoto podvodu bylo zakrýt
modernizaci a zdokonalenou profesionalitu KGB pečlivou propagací obrazu, že KGB
funguje jako obvykle – to znamená, jako banda „ostrých hochů“.
Generál Šejna ve svých
vysvětleních znovu a znovu zdůrazňoval, jak komunismus funguje: „Nikdy nebylo
učiněno rozhodnutí, aniž by zároveň nebyl přijat zastírací plán, který by
usnadnil toto rozhodnutí realizovat.“ Podvod je stejně tak velkou součástí
ruské kultury, jako je svoboda součástí kultury americké.
Při odpoutání ruské mafie od KGB
během procesu znovuzrození Ruska musel být navržen podvodný plán, aby zmátl
lidi v tom, co se děje a proč.
Obraz ruské mafie, který se
vynořil z usedajícího prachu po „rozpadu“ sovětské říše je zavádějící,
přesně jak bylo naplánováno.
Nejúspěšnější podvody jsou ty,
jenž jsou namontovány na nějaký pravdivý prvek. V tomto případě byl postup
Sovětů zřejmě takový, že své operace organizovaného zločinu zmodernizovali tak,
že vypadaly jako operace nezávislé.
Skutečný charakter mohl být
zamaskován umožněním či dokonce zorganizováním nárůstu nezávislé mafie, která
měla takové rysy mafie, jak je znal Západ.
Jádrem modernizované operace
organizovaného zločinu pravděpodobně bylo modernizované jádro elitního direktorátu
strategické zahraniční rozvědky efektivně skryté před Západem, čemuž nasvědčuje
jeho absence v organizačních schématech KGB a GRU v tajných i
odtajněných studiích.
Direktorát strategické zahraniční
rozvědky se v podstatě stává supertajnou částí KGB, o níž nemá ponětí ani
většina funkcionářů KGB. Jeho úkolem je řídit velmi důležité zahraniční operace,
které jsou samotnou podstatou trvalého útoku Ruska na průmyslové země.
Terorismus, obchodování s drogami a organizovaný zločin patří do základní
sady takovýchto operací.
Ruce pryč od našeho „spojence“ Ruska
Bohužel, přesně v tuto dobu
dostaly americké tajné služby pokyny k ukončení svých operací a na bývalé
nepřátele měly pohlížet stejně jako na naše evropské spojence.
Částí problému ředitele CIA
Teneta může být prostě nedostatek informací o různých „entitách“, jež byly
nejvíce viditelné při podporování terorismu.
Tento problém se však týká faktu,
že CIA, jako instituce, při podpoře politicky korektní zahraniční politiky vydala
více energie na to, aby zametla zpravodajské informace o sovětské podpoře
terorismu, obchodování s drogami a organizovaného zločinu pod koberec, než
jí vydala na snahu pochopit a odhalit, co se děje.
V institučním chápání CIA
byly tudíž zakořeněny vážné systémové problémy. Tento stávající problém v roce
1989 ještě zhoršila vnitřní iniciativa s cílem upustit od přesvědčení, že
Sověti sponzorují teroristické operace a řídí organizovaný zločin a obchod
s drogami.
President G.H.W. Bush oznámil
počátek společného úsilí FBI-CIA-KGB na potírání terorismu, organizovaného
zločinu a obchodování s drogami a došlo ke zřízení úřadoven FBI a CIA
v Moskvě ke koordinaci a spolupráci s KGB!
Je těžké si představit nějaký
důvod, proč by se sovětské/ruské tajné služby změnily či měnily.
Rusové zcela jistě nezastavili
svůj vývoj balistických střel, nepřestali pracovat na podzemních komplexech
velitelských center nebo na vývoji svých ilegálních biologických a chemických
zbraních, ani neomezili své zahraniční zpravodajské operace, kterých ve
skutečnosti přibývalo za dominantní přítomnosti KGB v Kremlu.
Ovšemže všechno popřeli. Jako
vždycky.
Ruské vazby na Al-Káidu
Co se tedy děje? Provedli
teroristé z Al-Káidy zářijové útoky skutečně sami nebo měli nějakou pomoc?
Po útocích se někteří bývalí
zpravodajští profesionálové vysmívali myšlence, že se jednalo čistě o operaci
muslimských extrémistů. Psali, že se na tom musela podílet nějaká kompetentní
cizí tajná služba. Také se vyskytly zprávy, že důležité informace byly
teroristům předávány přes ruskou zpravodajskou základnu v Lourdes
(Torrens) na Kubě. Je známo, že v roce 2001 se spolupráce mezi Kubou a
různými teroristickými muslimskými státy na Středním Východě zvýšila.
Navíc, jak zdůrazňuje Josef Bodansky
(„Bin Laden“, nakl. Prima, 1999), od poloviny 90. let bin Ládin využíval ruskou
mafii (tj. entity KGB) pro tajné přesuny financí na podporu teroristických
operací a k získávání zbraní, výbušnin a dalšího potřebného materiálu.
Sovětské zpravodajské vazby na
vznikající islámské teroristické skupiny byly evidentní počátkem 80. let (i
když nebyly tak zjevné, jako jejich vazby na OOP koncem 60. a v průběhu
70. let) a tyto vazby jsou stále aktivní.
Ve zpravodajských médiích se nyní
objevují četné informace o napojení bin Ládina a jeho „firmy“ na bývalé vysoce
postavené ruské funkcionáře v letech 2000-2001. Nic z toho by nemělo
být žádným překvapením.
Jak je uvedeno v první části
tohoto článku, Sověti měli dlouhodobé infiltrace v muslimské komunitě po
celém světě a využívali muslimy k teroristickým akcím už od dvacátých let.
V každé vývojové fázi Ládinovy teroristické sítě jsou sovětské/ruské vazby
naprosto evidentní, uvádí Bodansky ve své knize „Bin Laden“.
Zbraně hromadného ničení
Dnes vyvolává vážné obavy
představa, že by nějaká teroristická skupina či stát mohly získat jadernou
zbraň či zařízení na její výrobu. Důvodem podobných obav bylo v 90. letech
Rusko.
Až po zářijových útocích a
episodě s antraxem, když lidé začali skutečně vyjadřovat své obavy, přišla
náhle CIA s odtajněnou částí studie, v níž uvádí, že neexistují žádné
informace o tom, že by v Rusku došlo ke krádeži nějaké jaderné zbraně nebo
že by tato byla prodána teroristům některou z „entit“ ruského organizovaného
zločinu.
(Zda je tato informace pravdivá
či má-li pouze odvést pozornost Američanů, stejně jako v případě
katastrofy letadla TWA 800 a bombového útoku na Oklahoma City, to si musí čtenář
zodpovědět sám.)
Ředitel CIA Tenet použil výraz
„entita“ pravděpodobně proto, aby vyvolal dojem nestátní účasti. Zdá se, že
pojem ruské nestátní entity byl představen následně po rozpadu Sovětského svazu
v roce 1991 jako jakýsi zástupný termín, který byl použit k tomu, aby
uvedl a charakterizoval problém proliferace jako problém gaunerů a kriminálníků
využívajících neutěšené ekonomické situace těch, jenž měli na starosti dohled
nad různým arzenálem.
Tento scénář (podvod?)
podporovaly obě strany, aby ukázaly „naši společnou práci“ a aby ospravedlnily
přesuny miliard amerických dolarů do Ruska na podporu této činnosti.
Tyto americké hlasy angažující se
ve falešných tvrzeních nepochopily, že takovéto zločinecké „entity“ hrály
hlavní roli v sovětských tajných operacích od 20. let, jak dříve řečeno, a
že jako takové byly důkladně infiltrovány a bedlivě sledovány ze strany KGB.
Navíc ty entity organizovaného
zločinu, jimž byly náhle uvolněny otěže, když se Sovětský svaz stal Ruskem,
byly s největší pravděpodobností pouze pomocnou rukou KGB kryjící
zločinecké operace (tj. vybrané složky tradičního ruského podsvětí smíchané
s četnými „filiálkami“ řízenými KGB).
Co je obzvláště evidentní u nově
rozbujelého organizovaného zločinu a zejména v ruských bankovních operacích
je jasná a dominantní přítomnost jak současných tak bývalých činitelů KGB. (Viz
např. Jevgenija Albac, „The State Within a State“, nakl. Farrar, Straus,
Giroux, 1994; „Stát ve státě“-pozn.př.)
Je třeba znovu zdůraznit, že
vzhledem k tomu, že shromažďování zpravodajských informací v bývalém
Sovětském stavu bylo maximálně omezeno, máme tedy hlavně takové informace o
tom, co se dělo v Rusku během jeho znovuzrození a následně poté, které
Rusové chtějí, abychom měli.
V tomto ohledu je vyvíjeno
značné úsilí na propagaci ruské mafie jako na operaci organizovaného zločinu,
která se Rusům nelíbí, stejně jako ostatním národům. Říkají, že mafie tam
prostě je a nejsou schopni se s ní vypořádat o nic lépe než ostatní.
Tomuto argumentu však ubírá na
důvěryhodnosti trvalé mlčení (včetně špatné paměti) ohledně masivních státních
zpravodajských operací KGB-GRU v organizovaném zločinu, obchodu
s narkotiky a terorismu, které byly zahájeny uprostřed minulého století a
tradičně neadekvátní západní chápání ruského podvodu, který víc než cokoliv
jiného zůstává ve stylu Leninových pokynů Džeržinskému: „Řekni jim to, čemu
chtějí věřit.“
Význam antraxového útoku
Aby nám došlo, proč je toto
nepochopení či asistované sebeklamání tak nebezpečné, zamysleme se nad
antraxovou episodou, která se odehrála vzápětí po zářijových útocích. Hlavní
směr vyšetřování je nyní evidentně zaměřen na možnost amerického jednotlivce
s odpovídajícími schopnostmi, jakým by například mohl být nespokojený
universitní profesor mikrobiologie. Pracuje se s předpokladem, že episoda
neměla se zářijovými útoky nic společného, to znamená, že simultánní načasování
bylo pouhou náhodou.
To je sice možné, avšak velice
nepravděpodobné. Více znepokojující je, že evidentně chybí jakákoliv pozornost,
která by směřovala k podezřelým s největšími odbornými znalostmi a
jak technickými tak operativními schopnostmi, což je Rusko, Kuba a Čína.
I když antraxová operace přišla
hned po zářijových útocích, operativně byla úplně jiná. V případě 11.
září, přestože exploze a oheň zničily téměř všechno, identifikace pachatelů a
zodpovědné organizace byla takřka okamžitá.
V antraxové kauze naopak
nevzešel z vyšetřování ani jediný důkaz a přitom nedošlo k žádnému
výbuchu či požáru, které by všechno a všechny zničily. Antraxová operace má
veškeré znaky – žádnou stopu – odpovídající práci zkušených zpravodajských
profesionálů.
Antraxová episoda ukázala
schopnosti neidentifikované nepřátelské síly vyrobit velké množství speciálních
antraxových spór a distribuovat je způsobem, který zaručoval, že americká vláda
nebude moci utajit informace o tom, co se stalo.
Skutečná schopnost způsobit
strašlivé škody byla demonstrována, aniž by zapříčinila víc než několik úmrtí –
zpráva byla jasná. V určitém smyslu je realita této schopnosti mnohem vážnější
než zářijové útoky, přesto se nesplétají nitky a téměř se zdá, že se tato
episoda nechá vyšumět do ztracena.
Ta pravá „teroristická“ hrozba
Implikace antraxové episody
ukazují na existující, přítomnou teroristickou hrozbu skutečně děsivých rozměrů
a její možné následky.
Spojené státy a potažmo i Evropa
jsou v situaci, kdy naše hlavní nepřátelské režimy (v případě bývalého
Sovětského svazu tomu tak bylo přes 80 let, 50 let v případě Číny a 40 let
v případě Kuby) zůstávají v podstatě stejné, jakými byly před
rozpadem Sovětského svazu.
Všechny bývalé sovětské republiky
a většinu bývalých satelitních zemí vedou bývalí komunisté. Jsou to ve všem,
kromě názvu, komunistické režimy a většina má stále kontrolní linie vedoucí do
Moskvy.
Zůstávají v těsném spojení
s teroristickými skupinami a zločineckými státy, a tudíž mají možnost
podporovat nebo řídit katastrofické sabotážní operace s použitím zbraní
hromadného ničení.
Tyto operace by měly nesmírné
sociální, ekonomické a politické důsledky – všechny ve prospěch nepřátelských
režimů, počínaje tím v Rusku, Číně, na Kubě a v různých totalitních
islámských státech. Znamená to, že zkušená, profesionální zpravodajská služba
by měla být relativně snadno schopná provést útok se zbraněmi hromadného ničení
na Spojené státy nebo na kteréhokoliv z našich spojenců, aniž by byla
odhalena.
Operativně byly zářijové útoky
mnohem obtížnější co do řízení a provedení, avšak následky vážného útoku
zbraněmi hromadného ničení (zejména kufříkové jaderné bomby) by byly mnohem
katastrofálnější, aniž by se vědělo, že je za takový útok zodpovědný nějaký
stát.
Tato zpravodajská služba by mohla
použít teroristickou skupinu jako zástěrku nebo by mohla operaci provést tak,
aby by měla všechny známky teroristické operace.
Lze se tedy divit, že ředitel CIA
Tenet měl takové problémy s odpovědí na otázku senátora Bayha?
Drogy, Rusko a terorismus
Podle presidentského dekretu jsme
ve válce s terorismem a těmi, kdo teroristy ukrývají nebo podporují. Bylo
nám řečeno, že to bude dlouhá a těžká válka, která možná nikdy neskončí, což
smutně vyznívá jako rétorika ohledně války proti drogám.
Nikdo nevysvětlil, kdo nebo co
patří do řad těch, jenž „ukrývají a podporují teroristy“, kromě finančních sítí
na podporu teroristů. Zatímco používání nálepky „státem podporovaní“ bylo za
Clintonovy vlády označeno za politicky nekorektní, nikdo významný dosud
neprohlásil, že dnešní teroristé jsou nezávislí či soběstační.
Jak Bodansky opakovaně zdůrazňuje
ve své knize „Bin Laden“, významné teroristické operace, včetně těch
zorganizovaných bin Ládinem, jsou stále státem podporované, kdy bin Ládin
poskytuje státům „přijatelnou zástěrku“.
Jeho podporu představuje jak aktivní
tak pasivní, materiální i morální, východní i západní, muslimská i nemuslimská
státní podpora. A jak se ptá senátor Bayh, co když se Rusko a Čína nejen
angažují, ale jsou hodně zapletené?
Pokusil se někdo o to, aby pro
presidenta Bushe a jeho válečný kabinet načrtl úplný obrázek těch velmi
pravděpodobných variant války s terorismem, včetně různých skrytých entit?
Myslím si, že nikoliv. Ne proto,
že by informace nebyly dostupné, ale proto, že zpravodajská byrokracie prostě
sama od sebe nebude poskytovat citlivé informace, a je víc než pravděpodobné,
že je nikdo neshání.