Nekrológ Svetového združenia bývalých československých politických väzňov na pohrebe Mila Komínka prednesený predsedníčkou Elenou Bačkorovou
Vážená smútiaca rodina, Vážené smútiace zhromaždenie!
Dovoľte, aby som v mene Svetového združenia bývalých československých politických väzňov vyslovila úprimnú sústrasť pozostalým a priateľom - spolubojovníkom nášho zosnulého brata Mila Komínka.
Je ťažké niekoľkými obyčajnými slovami opísať život vzácneho a odvážneho človeka, ktorý nezlyhal ani v najťažších časoch neslobody a vždy ostal verný kresťanskému odkazu našich predkov a ideálom slobody.
Milo, to mal v živote nesmierne ťažké, pretože jeho osud kruto poznamenali dva najobludnejšie systémy, nacizmus a komunizmus. Najmä komunizmus, ktorý čo do počtu obetí a spôsobeného utrpenia predčil nacizmus, pripravil Mila Komínka o vyše 17 rokov najlepších rokov jeho mladého života.
Mila nezlomili ani neľudské boľševické žaláre v Kartúzach a Leopoldove, zachoval si svoju česť a hrdosť a naďalej aj po prepustení z väzenia hájil ideu protikomunistického odporu, či už to bolo do príchodu okupačných armád, alebo v čase emigrácie do Kanady.
Tak ako Ježiš Kristus, rovnako aj Milo si nikdy nezvolil pohodlnú a ľahkú cestu životom. Nevybral si pohodlnejší konzumný spôsob život na Západe, ale naďalej pokračoval vo svojom boji proti zlu a bezpráviu. Tomuto zápasu obetoval svoje sily a finančné prostriedky. Stal sa vydavateľom, publicistom a autorom.
Po zmene režimu v bývalom Československu si zvolil opäť ťažšiu cestu návratu do vlasti, ktorej ostal v srdci stále oddaný. V nádeji na vytvorenie lepšej a spravodlivejšej spoločnosti sa zaradil opäť medzi kritikov zamatového podvodu a zrady spáchanej na občanoch oboch národov Československa.
Nepriatelia pravdy ho opäť označili za rebela, pretože nemlčal a nestal sa servilným prisluhovačom pretransformovaných antidemokratov a novodobých politických mocipánov.
Milo bol vzácnym človekom, ktorý nikdy neodmietol žiadosť o pomoc svojich blížnych. Pomáhal aj nám na Slovensku pri zakladaní Svetového združenia bývalých československých politických väzňov a spolu s nebohým pátrom Antonínom Huvarom sa v roku 2002 zúčastnil v Poprade pod Tatrami odhalenia Pamätníka obetiam okupácie Československa 21. augusta 1968. V jeho časopise Svědomí sa vždy našiel priestor aj pre príspevky členov našej organizácie.
Milo Komínek je svetlým príkladom vzácneho a rýdzeho človeka, ktorý nech je pre nás vzorom aj dnes, keď čelíme opäť novým hrozbám, novodobého Babylonu, ktorý vyhlásil otvorenú vojnu, kresťanským a rodinným hodnotám. Takto by si to náš brat Milo Komínek určite prial. Nech nám v tom Pán Boh pomáha!
Navždy ostane v našich srdciach .
Česť jeho pamiatke!
MILO KOMÍNEK
1926
- narodil se 20. června 1926 v rodině hutního mistra ve Frýdku-Místku. Po absolvování základní školy, se vyučil řemeslu strojní zámečník a kinooperatér (promítač filmů). Prostřednictvím "Svazu zaměstnanců umělecké a kulturní služby" stu- doval dálkově filmovou kameru a filmovou režii. Od dětství ho přitahovalo letectví. Začal jako žák Masarykovy letecké ligy (MLL) od modelů, přes větroně až po pilotáž motorových letadel. Také se věnoval hudbě, gymnastice a varietnímu umění. Pro velký nadbytek energie byl nepřetržitě činný;
1944-5
účastník ozbrojeného odboje proti nacismu;
1945
- od 1. října 1945 po intenzivním výcviku působil až do konce roku 1947 jako parašutista, pilot, akrobat a representoval ČSR na 121 mezinárodních leteckých dnech v Evropě, Asii, Austrálii a Africe. Bilance: 1280 hodin za pilotním řízením, 382 seskoků padákem, přes pět milionů očitých diváků na leteckých dnech a různých exhibicích;
1946
- ve svých 20-ti letech založil v ul. Melantrichova 7/I. v Praze, koncesovanou firmu: "Československá letecká reklamní kancelář". Po únoru 1948 byla komunistickým režimem zlikvidována;
1947
- Komínkův manažer podepsal smlouvu z americkou filmovou společností Metro Goldwyn-Mayer pro natáčení dvou leteckých filmů v roce 1948, ve kterých měl Komínek vytvořit hlavní postavy jako herec, pilot a akrobat. Podle další smlouvy měl také vystoupit jako akrobat na 25 leteckých dnech v USA. Z turné po čtyřech světadílech se vrátil do Prahy 18. prosince 1947, netuše, že v ČSR se připravuje komunistický puč a nástup k diktatuře. Kdyby to věděl, nevrátil by se!
1948
- Byl očitým svědkem únorových událostí v Praze, které vyvrcholily komunistickým pučem, převzetí politické moci a vyhlášením tzv. "diktatury proletariátu".
Z Min. letectví a Min. vnitra obdržel oznámení o zabavení pilotního diplomu, zabavení letadel Piper-Cub a Bücker-Jungmann 131, zákaz přístupu na veškerá letiště v ČSR a příkaz se denně hlásit na policejní stanice (SNB).
Aby splnil dohody a podepsané smlouvy pro filmování a vystoupení na 25 leteckých dnech v USA, rozhodnul se pro útěk. Protože všechna letiště v ČSR byla obsazena příslušníky SNB a Lidových milic, pokusil se v neděli 21. března uprchnout za hranice v prostoru Mariánských Lázní. Tam, v blízkosti hranic byl zraněn průstřelem přes krajinu břišní, dva týdny ukrýván a léčen v blízké selské usedlosti.
V neděli 4. dubna s nevyléčeným průstřelem břicha opustil úkryt a vydal se na útěk. Fyzicky úplně vyčerpán, byl v další selské chalupě, vzdálené asi 300 metrů od státní hranice vyzrazen a zatčen. S několika zadrženými neznámými utečenci ("kopečkáři") byl eskortován do Okr. věznice StB v Mariánských Lázních. Po násilném výslechu ho eskortovali do věznice Ústředny Státní bezpečnosti v Bartolomějské ul. č. 4. v Praze. Odtamtud byl několikrát odvážen k násilným výslechům na velitelství "Zemského odboru bezpečnosti" (ZOB) ve Washingtonově ulici (známé "Pečkárně", kterou používalo za války nacistické Gestapo).
24. dubna byl eskortován do Krajské věznice "Pankrác", odkud byl 21. června 1948 propuštěn na amnestii nově zvoleného prezidenta republiky. Večer byl opět stíhán zatykačem. To už byl pověřen založit v horách Moravskoslezské Beskydy v prostoru Jablunkovského průsmyku odbojovou jednotku "Portáš", kam maskován okamžitě odjel pod krycím jménem "Miko" a příkaz provedl.
6. srpna 1948 byl zrazen, v horách obklíčen, zraněn, zatčen a převezen do Kraj. věznice v Ostravě. Tam byl 6. října odsouzen "Státním soudem" na 20 let těžkého žaláře a eskortován do věznice "Bory" v Plzni. Jako politický vězeň komunistického režimu byl vězněn nepřetržitě plných 17 let. Na "svobodu" byl propuštěn teprve 16 dnů po vyhlášení amnestie, t.j. 26. května 1965.
1965
- Po propuštění jako invalida nastoupil do nemocnice ve Frýdku-Místku na vyšetření a léčbu. Tam se hned při vstupu na oddělení seznámil s ošetřující zdravotní sestrou a osud se naplnil;
1966
- 18. června 1966 se s ní oženil. Do nemocnice dostal dopis s pozváním na letecký den. Poprvé po 19-ti letech nucené přestávce předváděl akrobacii na mezinárodním leteckém dni v Szegzardu v Maďarsku, kam ho doprovázela jako ošetřovatelka jeho manželka;
1967
- 25. června se manželům Komínkovým narodil syn Jiří;
1968
- 4. dubna založil ve Frýdku-Místku organizací bývalých politických vězňů (K-231.) Byl zvolen předsedou pro okres Frýdek-Místek a krajským místopředsedou.
V dubnu také založil "Společnost pro lidská práva" okresu Frýdek-Místek a byl také zvolen její předsedou.
V noci 6. srpna (14 dnů před okupací) musel opustit rodinu a ČSR. Odjel tajně do Vídně. Večer 22. srpna přednesl na velké demonstraci rakouských studentů (asi 30 tisíc osob) před velvyslanectvím SSSR ve Vídni televizní projev, proti zločinné vojenské okupaci Československa. Promluvil jménem čs. politických vězňů z "K-231" a "Společnosti pro lidská práva".
22. srpna, t.j. druhý den po okupaci Československa napsal ve Vídni otevřený protestní dopis jménem "Společnosti pro lidská práva" a "K-231", proti násilné vojenské okupaci, s veřejnou podpisovou akcí. Tento dopis byl adresován generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů (OSN) panu U'Thantovi do New York. Text byl otištěn všemi hlavními deníky ve Vídni a v Zürichu.
Z bezpečnostních důvodů přicestoval začátkem srpna do Švýcarska, kde ho na letišti v Grenchen očekával policejní prezident Švýcarska a sdělil mu, že švýcarská vláda mu nabídla politický asyl, který okamžitě přijal. Vystupoval jako akrobat na leteckých dnech ve Švýcarsku a Rakousku. Protože mu i ve Švýcarsku hrozilo nebezpečí a byl vázán podmínkami neutrality, odletěl do Kanady;
1968
- jako exulant a "Landed immigrant" přistal 17. listopadu v Torontu, kde se usadil;
1969
- v lednu obdržel živnostenský list pro leteckou propagační firmu "Canadian Air Artistic Agency", (podobně jakou vlastnil před únorem 1948 v ČSR).
Po dlouhých úředních tahanicích dostala jeho manželka vystěhovalecký pas do Kanady a 25. června přiletěla za ním do Toronta už s dvouletým synem Jiřím;
1970
- v lednu 1970 byl zvolen za tajemníka (ve funkci úřadujícího předsedy) "Sdružení bývalých čs. pol. vězňů v exilu", roztroušených po celém světě. Ústředí zřídil Komínek v Torontu. Tam také založil a tisknul exilový časopis "MUKL";
10. března zakoupil firmu "Our Voices, Publishing and Printing Co." a vydava- telství exilového týdeníku "Naše hlasy" (založeného v květnu 1955) s tiskárnou a stal se vydavatelem a šéfredaktorem. Týdeník vydával plných 20 let.
První vydání "Našich hlasů" redigované Komínkem vyšlo v sobotu 21. března 1970, pod číslem 12 (658) Vol. XVI. s titulním článkem: "Manifest k českému a slovenskému národu odsouzenému k atomové smrti". Autorem článku byl dlouholetý politický vězeň Prof. RNDr. Jiří Krupička, který žil od r. 1968 v exilu v Kanadě. Vystřižený článek čtenáři podepisovali a odesílali do Toronta předsedovi "Sdružení býv. čs. politických vězňů v exilu". Balík (asi 3 000 kusů) tohoto článku byl osobně předán generálnímu tajemníku OSN U'Thantovi v budově OSN v New Yorku. Delegaci tvořili: poslanec ČSNS mjr. Antonín Bartoš z New Yorku (bývalý velitel paraskupiny "Clay Eva" vysazené do okupovaného Prokterorátu, Prof. PhDr. Rudolf Krempl z Hardfordu, Connectitut, USA, Josef Hrubý a vydavatel Milo Komínek z Toronta. Výše uvedený článek poukazoval na rozmístění sovětských taktických atomových raket na území ČSR, což by v případě vojenského konfliktu mohlo přivést odvetu a tím zničení naší Vlasti;
1970
- založil produkci "čs. rozhlasového programu" na radiostanici "CHIN" FM a AM v Torontu;
1. prosince 1970 se manželům Komínkovým narodil druhý syn, Petr.
Začal vydávat české, slovenské a cizojazyčné knihy, brožury, a časopisy (tištěné ve vlastní tiskárně);
21. června předvedl nad jezerem Ontario u pobřeží Central Island v Torontu akrobacii pod vrtulníkem Bell-Ranger. Produkce byla provedena pro TV a film. Bylo to poslední akrobatické vystoupení Milo Komínka. Za krátký čas se musel podrobit velmi těžké operaci, po které se stal trvalým invalidou.
Začal organizovat kulturní a národopisné programy v Kanadě a USA. Organizoval demonstrace na obranu Kanady a USA proti mezinárodnímu komunismu a komunistickému režimu v Československu. Vždy za účasti poslanců, ministrů, televize, rádia, novinářů a široké veřejnosti exulantů porobených národů;
1971
- založil produkci pravidelného "čs.TV programu" na televizní stanici "Chanel 10" v Torontu. Napsal a vydal dokumentární knihu "I pod oblohou je peklo", která vyšla ve vydavatelství "Our Voices Publishing Co." v Torontu, pod registračním číslem ISBN 0-921863-14-4.
Založil filmovou produkci a působil jako scénárista, kameraman a režisér. Vytvořil celovečerní barevný dokumentární film "DVA SVĚTY" (polyekránový, promítaný současně na tři projekční plátna).
Okresní soud ve Frýdku-Místku odsoudil Komínka dne 3.5.1971 podle § 109/2 tr. zák. nepodmínečně na 2 a půl roku vězení a propadnutí majetku za nedovolený pobyt v zahraničí. Spis č.j. 1T 49/71;
1972
- v Naardenu (v Holandsku) byl zvolen do funkce generálního tajemníka čs. exilové organizace "Naardenský výbor". Za tuto a další činnost ho 22.6.1978 Ministerstvo vnitra v Praze zbavilo občanství ČSR. Spis: VS/3-572757/78;
1973
- 1. února obdržel živnostenské oprávnění pro firmu "Film Production Our Voices Co." (filmovou produkci);
1974
- byl zvolen do funkce Vicepresidenta "Canadian Journalist Club", sdružujícího přes 160 časopisů, novin, rozhlasových a televizních vysílání různých národností v Kanadě;
1975
- přijal státní občanství Kanady a od toho času je stále státním občanem Kanady.
V Torontu založil firmu "Moravia Press Ltd." a o několik let později "Moravia Publishing Inc." (všechny jako vydavatelství s tiskárnou) a byl jejich prezidentem. Je stále prezidentem firmy "Moravia Publishing Inc." v Torontu;
1976
- vyznamenán ministerským předsedou provincie Ontario, Hon. Larry Grossman- nem "Diplomem" za žurnalistickou činnost a politicko-kulturní spolupráci mezi jinými národnostmi v Kanadě (Multikulturalism);
1980
- producent a dirigent LP gramodesky protikomunistických protestsongů "Šumaři pod pendrekem" (autorem textů byl satirik Jára Meců). LP gramodeska byla nahrána 28. října 1980 ve studiu v Ohio, USA. Kromě jiných účinkovala při nahrávce jeho manželka Marie jako zpěvačka, syn Jiří (13) elektrofonický akordeon a Petr (10) bubny;
1980
- zakladatel a předseda »Křesťanské unie« (Federální strana křesťanské solidarity, sdružující exulanty roztroušené ve svobodném světě) s ústředím v Torontu;
1987
- vydavatel a šéfredaktor magazínu »Vězeň«, vycházejícího v Torontu;
1988
- organizátor tzv. balónové akce s vypouštěním letáků do ČSSR (z pohraničí Západ. Německa a Rakouska), proti komunistickému režimu;
1989
- scénárista, kameraman a režisér dokumentárního videofilmu »Svatá Anežka Česká«, natočeného při svatořečení Blahoslavené Anežky České v chrámu sv. Petra v Římě;
1990
- v únoru přiletěl poprvé za 22 let do ČSR a založil v Olomouci filiální redakci časopisu »Svědomí/Conscience«. Po návratu z ČSR zpět do Kanady, sloučil časopisy »Naše hlasy« (z r. 1955) a »Vězeň« (z r. 1987) pod nový společný název »Svědomí/Conscience« (svědomí národa), které vychází nepřetržitě jako nezávislý Kanadsko-český magazín, jehož je stále vydavatelem a šéfredaktorem;
1991
- v Kanadě přepracoval dokumentární knihu »I pod oblohou je peklo«, která vyšla v nakladatelství »Moravia Publishing Inc.« v Torontu, v červnu 1991; později pak následovaly další vydání. Z Olomouce do Frýdku-Místku přeložil filiální vydavatelství Svědomí/Conscience a založil tam vydavatelství časopisů a knih "MIKO PRESS". Ve Frýdku-Místku také založil ofsetovou tiskárnu;
1993
- v květnu byl jmenován »čestným občanem« obce Pržna, okres Frýdek-Místek;
1996
- v listopadu kandidoval do Senátu České republiky za Vlasteneckou republikánskou stranu (VRS), ve volebním obvodě č. 69, okr. Frýdek-Místek;
2002
- Komínek je v Kanadě vydavatelem už 31 let. V ČR vydává magazín »Svědomí/ Conscience« nepřetržitě 11 let. Potýká se u soudů s nepravostmi a trestními činy komunistů, které byly podle zákona 198/93 Sb. prohlášeny za zločinné a zavrženíhodné. Zákon se nedodržuje a stal se pouhou fraškou!
««»»
http://www.svedomi.cz
Svědectví o svobodě č.03 - Milo Komínek http://www.youtube.com/watch?v=Ed_QLQDHXmk
Ilustrační foto: Milo Komínek (uprostred) při setkání s Vladimírem Hučínem a Zbyškem Dřevojanem.
|
