Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2008 Evropský etnomasochizmusVlastimil
Podracký Etnomasochizmus je patologické
sebemrskačství v oblasti vlastního etnika. Je to především hledání těch
nejhorších prohřešků vlastního národa, rasy, kultury a jejich neustálé
vyzdvihování a volání po nápravě. Je to velmi rozšířený jev v úpadkové
evropské kultuře související s relativizací hodnot a indiferentizmem. Hlavně
ovšem takto patologicky chovající se lidé nejsou dostatečně ostrakizování
ostatními, kteří se tak zdráhají učinit, protože indiferentizmu propadli. Je
těžko vyhodnotit, zda je na postupu etnomasochizmus nebo je na postupu
neschopnost mu čelit. Spíše je na postupu obojí, neboť indiferentizmus a
relativizace jsou hlavními znaky úpadku a zanikání kultury. Etnomasochizmus tím
vyplouvá na povrch. V oblasti evropských etnik se
projevuje především sebemrskačství ohledně evropské historie. Křížové výpravy do
Palestiny byly opravdu provázeny násilnostmi. Ale prosazovat potřebu se muslimům
za to omlouvat, podlézat jim a snášet jejich nepřiměřené požadavky, je jasným
znakem etnomasochizmu. Bílí Američané se takto zcela neúměrně omlouvají
afroameričanům za otrokářství. Nesmysl takového počínání je více než jasný už s
hlediska toho, že předkové většiny dnešních Američanů přišli do Ameriky až po
zrušení otroctví. Indiánům se omlouvat je sice na místě, ale jakou míru to má
mít? Naprostý nesmysl je se omlouvat
bývalým koloniálním národům. Víme, že koloniální období bylo sice provázeno
násilnostmi, které obvykle nebyly vyšší než násilnosti místních vládců, naopak
Evropané přinesli těmto národům jakési představy o lidských právech a tím
napomohli jejich vývoji k lepším podmínkám života. Jenže etnomasochista neuznává
nějaký přínos evropské civilizace. V jeho slovníku je jen imperializmus, násilí,
vykořisťování, apod. Kořeny etnomasochizmu Každý patologický jev je odrazem
úpadku hodnot. Podobně etnomasochizmus je jedním z projevů úpadku harmonického
myšlení, úpadku hledání pravdy, úpadku vědomí a podpory spravedlnosti, úpadku
objektivního posuzování jevů. To vše má základ v propagaci "spontánního řádu",
tady v přesvědčení, že pravdu má ten silnější.
Etnomasochizmus je především odrazem špatné výchovy, která neobsahuje hodnoty
evropské civilizace, ale je založena na relativizaci. Evropská výchovná praxe
prosazuje, že děti nemají být vychovávány v žádných národních nebo náboženských
hodnotách a teprve v dospělosti si sami najdou svůj názor. Ten potom obvykle
sklouzává k obdivu jiných kultur, kulturní a identifikační prázdnotu zaplní buď
fandovstvím k fotbalovému klubu nebo obdivu k buddhizmu, józe nebo islámu, pokud
přímo nesklouznou k životu ve zhoubné sektě nebo satanizmu. Masochistické
tendence indiferentní výchova neodstraní, naopak podpoří, stejně jako jiné
úpadkové hodnoty včetně schvalování zločinů a rozkladu vědomí spravedlnosti.
Samozřejmě, že ideová prázdnota může být zaplněna také nenávistným nacionalizmem
a rasizmem, tedy nikoliv přirozeným vlastenectvím. Proto se velmi často
společnost bez tradičních morálních hodnot diferencuje a vývojově diverguje. Na
jedné straně jsou extrémní nacionalisté či rasisté bojující na ulicích s
extrémními levičáky, obvykle prolezlými etnomasochizmem. Rozum zůstává stát,
protože výchova k vyžadování objektivity a spravedlnosti se už dávno neděje. Jak
už bylo řečeno, manifestace etnomasochizmu je umožněna indiferentním prostředím.
Také se uplatňuje rovnostářské levičácké myšlení, které je jakýmsi substrátem
etnomasochizmu, protože umožňuje nerozeznávat nízkou a vysokou kulturu,
egalitářsky zevšeobecňovat a vzbuzovat už na začátku nedůvěru k evropské
historii, která vedla k akumulaci majetku a nerovnostem. Výsledkem je neurčitá
směsice jakýchsi egalitářských, pacifistických a etnomasochistických představ,
typických pro dnešní levici, obvykle se projevující lenivým materialistickým
ústupkářstvím, appeasementem a neschopností bránit svoje etnikum a svoje
kulturní hodnoty (těžko je může bránit někdo, kdo je ani nerozpoznáY).
Nicméně etnomasochizmus nemusí být nutně součástí levicových aktivit. Spojeni lží Útočné
kultury a etnika obvykle neznají indiferentizmus, dokonce ani hledání objektivní
pravdy, řídí se pouze svými zájmy. Jejich nacionální a náboženský tribalizmus se
projevuje agresivitou a neschopností objektivní diskuse. Etnomasochisté jsou pro
ně spojenci. Jsou to oni užiteční blbci, kterým se potají smějí, ale se kterými
souhlasí v jejich postupu proti vlastní kultuře. Tak se formuje fronta, která
shodně tvrdí, že evropské státy jsou povinny nahradit bývalým koloniím
vykořisťování v koloniální době, že je nutno bohatství bohatých rozdat chudým,
že je nutno se nedívat na to, do jakých rukou pomoc směřuje, hlavně že se platí.
Je to morálka dvojího metru: na jedné straně stojí vždy špatné státy evropské
(snad se ještě dá říct křesťanskéY)
kultury, na které jsou přísná měřítka všeho druhu, jejichž okrajová selhání jsou
rozmazávána a demagogicky propagována. Na druhé straně státy třetího světa,
které mohou jakkoliv porušovat lidská práva, páchat třeba i genocidu vlastního
obyvatelstva, a přitom jsou vždy posuzovány kladně a jejich chyby jsou
omlouvány. Muslimové, stejně jako levicová fronta prolezlá etnomasochizmem,
shodně požadují podporování palestinského vraždění Izraelců, neboť Izraelci jsou
imperialisté. Afirmační akce týkající se ne‑bělošských etnik v Americe jsou
neseny stejným principem. Roztříštěná, ideově nejednotná evropská kultura se
není schopna bránit, protože vlastně neví co bránit, není ztotožněna s nějakými
morálními hodnotami. Český vnucený
etnomasochizmus Zatímco v západní Evropě a
Americe se může etnomasochizmus opřít o některá historická fakta ‑
kolonializmus, otrokářství, útlak některých národů; v českém prostředí se
podobné objekty těžko hledají. Nicméně, pokud nemají vypadat Češi jako xenofobní
národ, je tlak různých organizací z Evropské unie za každou cenu něco najít. Ale
kde vzít a nekrást? Češi byli spíše obětí cizí nadvlády, sami dlouho neměli svůj
stát. Proto je potřeba opravdu napnout etnomasochistickou představivost a
kreativně něco vytvořit. Co takhle Rómové? Ti se nezasvěceným přímo nabízí jako
oběť. Vždyť mají tmavší pleť, vypadají skoro jako jiné oběti! Jenže jak to
udělat? Rómové byli jakési kočovné etnikum, které po přesunu do Evropy ztratilo
pastviny pro svá stáda, aby přežilo, muselo kočovat s flašinetem, dělat pouťové
atrakce a případně se různě přiživovat. Později žilo většinou z různých
sociálních podpor a pokud by se mělo vysondovat, kdo žil na úkor toho druhého,
tak by se ostudně přišlo na to, že to bylo vlastně opačně. Proto je taková snaha
demonstrovat světu český etnomasochizmus zřízením památníku v Letech a uznáním
viny, která téměř nebyla, nebo byla ve srovnání s jinými v téže době tak
nepatrná, že se normální nepatologický rozum bouří. Nicméně etnomasochisté jsou
neústupní: vina být musí, i kdyby nebyla. Nepřiznání se je přitěžující okolnost.
Jako vždy se na etnomasochizmus přilepí nacionalizmus z druhé strany. Němci by
se zřízením památníku Rómům v Letech zbavili části své viny a přesunuli ji na
Čechy. Tady je zcela zřejmá spolupráce etnomasochistů s nacionalisty z druhé
strany. Dalším vynuceným sebemrskačstvím
je stále naléhavá výzva omluvit se Sudetským Němcům, dokonce jim vracet majetky.
Požadavky na návrat majetků probíhají současně se zamlčováním skutečností, že
německá vláda Sudetským Němcům jisté odškodnění poskytla, že Německo zaplatilo
jen minimální reparace poškozeným státům a že oběti rozsáhlého nacistického
vraždění a teroru prakticky neodškodnilo. Zde už je spojenectví mezi německým
nacionalizmem a českým etnomasochizmem více než jasné. Nebezpečí zneužití
varuje. Přestože první republika, vedená
Čechy, zachránila Slováky od neodvratné maďarizace, vytvořila slovenské školy,
které předtím prakticky neexistovaly, etnomasochisté plédují pro představy zlých
Čechů, kteří tenkrát vykořisťovali Slováky a dělali z jejich země kolonii. Jsou
to z prstu vycucané ojedinělé případy selhání, na kterých se vytváří
etnomasochistické konstrukce zlých kolonialistů. Taktéž etnomasochistický lživý
výklad první republiky jako nedemokratického státu, který prý národnosti
utlačoval, je zneužit hned následně k obhajobě německého nacizmu a jeho nástupu. Demaskování
etnomasochizmu Etnomasochisté jsou obrácení
etnocentristé, ještě spíše obrácení nenávistní nacionalisté nebo jiní tribalisté.
Je to tedy patologický jev projevující se především neobjektivitou a popíráním
skutečností. Někdy je obtížné rozeznat etnomasochizmus a tribalizmus z druhé
strany. Demaskování tedy může být obtížné. Jenže nenávistný nacionalizmus (nebo
jiný tribalizmus ‑ náboženský, rasový) vychází z přirozené identifikace
vyhraněné do násilí, etnomasochizmus vychází z patologického sebemrskačství.
Snad by bylo možno i nalézt metodu, jak je rozeznat, i když projevy jsou obvykle
shodné. Pokud je spor o některé
skutečnosti, potom je pro etnomasochizmus a tribalizmus naprosto signifikantní
žonglování s morálními hodnotami, neexistence morálního východiska a izolace
jevů. Jestliže posuzujeme objektivně nějaký historický jev, musí být zvažován ze
dvou hlavních hledisek: 1. V kontextu doby, tedy srovnáním s ostatními jevy v
okolí v téže době. 2. Z rovného morálního východiska. Tedy kritika by měla mít
svůj základ v dohodnutých morálních hodnotách (třeba ve stávající listině
lidských práv) a podle nich posuzovat shodně všechny jevy. Když budeme objektivně hodnotit
husity a Žižku, nutně musíme jejich činy srovnat s činy ostatních veličin té
doby, tedy s chováním křižáků, s jejich morálkou, s chováním tehdejší církve. Ze
srovnání nám musí vyjít, kdo se choval morálněji na základě současných lidských
práv, kdo byl tedy s hlediska dnešní doby přijatelnější. Typický příklad patologického a
tribalistického chování je posuzování jednání husitů izolovaně, tedy
vyzdvihování jejich zločinů bez ohledu na zločiny protistrany, dále používání
jiných morálních východisek pro husity a jiných pro křižáky. Typicky
tribalistické a etnomasochistické je rčení, že křižáci si mohli nemorálnosti
dovolit, protože byli legální armádou, kdežto husité byli vzbouřenci a proto
jejich zločiny, byť shodné, jsou vlastně horší. Podobné nesmysly, tedy odlišné
morální východisko pro jednotlivé subjekty, si etnomasochisté vymýšlí zcela
běžně, v současné době hlavně v konfliktní linii evropské kultury s neevropskými
etniky. Závěr Současná evropská civilizace už
nemá co bránit, vyjma svého momentálního hospodářského statusu, bez ohledu na budoucnost.
Tato civilizace neplodí děti pro své pokračování, ale jen v malé míře pro
uspokojení nejzákladnějších instinktů, pokud ještě existují. Pro takovou
civilizaci je nivelizace hodnot pohodlným východiskem pro její bezperspektivní
život v ideji: "po nás potopa". V rámci takové civilizace je indiferentizmus v
posuzování hodnot východiskem. Proč za něco bojovat? Není za co. Jen ať nás
nechají dožít v blahobytu! Etnomasochizmus je jen jedním z
projevů úpadku. Společnost, která měla hodnoty a bránila je, zcela jasně si byla
vědoma, jak takové hodnoty vypadají, aby mohly být východiskem pro posuzování
všech jevů, tedy i historie, politického postoje a chování jednotlivců; nemohla
vůbec připustit jen stín nějakého etnomasochizmu. Pokud ve zdravé společnosti
někdo s etnomasochizmem přijde, okamžitě musí být
kritizován a na základě uznaných civilizačních hodnot usměrněn do patřičných
mezí. Tím nechci naznačit nutnost nějakých právních norem ‑ příslušníci zdravé
společnosti se tomu přirozeně brání sami... To, že se to dnes vzhledem k
etnomasochistickým projevům neděje, je varující příznak velmi pokročilého
rozkladu morálních hodnot a úpadku. Vlastimil Podracký, člen předsednictva Konzervativní strany, 6.2.2007 |