hlavna stranka

Návrat do rubriky Svedectvá-zatajovaná pravda o zrode komunizmu

                                               Kdo vládnul v SSSR a Rusku od roku 1917!

Vláda v Rusku 1917-1926

Vezmeme li v úvahu 538 nejvýše postavených osob v porevolučním
Rusku, jsou to 1 Čech, 1 Maďar, 2 Gruzíni, 3 Poláci, 3 Finové, 10
Arménů, 11 Němců, 34 Lotyšů, 442 Židu (82%) a jen 31 Rusu
První Rada lidových komisařů
Předseda : Uľjanov (Lenin). - Rus (ale žid podlé rabínských zákonů,
protože matka, jménem Blank, byla židovkou).
Komisar zahraničních věci: Čičerin. - Rus ze staré ruské šlechty, oženil
se s židovkou, po matce byl žid.
Komisař  otázek národnostních  :  Džugašvili  (Stalin).  Započítán jako
Gruzínec, ačkoliv podlé některých zdrojů byl poloviční žid z Kavkazu.
Předseda nejvyšší hospodářské rady : Lurje (Larin) - žid.
Komisař pro obnovu : Šlichter - žid.
Komisař zemědělství: Protian - armén.
Komisař statni kontroly : Lander - žid.
Komisař armády a námořnictví: Bronstein (Trocký) - žid.
Komisař státních pozemku : Kaufman - žid.
Komisař veřejných prací: Schinit - žid.
Komisař zásobovaní: E. Iilina (Knigisen) - židovka.
Komisař lidové osvěty : Lunačarskyj - započítán jako Rus, ve skutečnosti
žid, ženatý na židovce Rosenfeld.
Komisař náboženství: Spitzberg - žid.
Lidový Komisař: Apfelbaum (Zinověv) - žid.
Komisař veřejné hygieny : Anwelt - žid.
Komisař pro tisk : Koreň (Volodarskij) - žid.
Komisař financi  Gukovskij - žid.
Komisař pro volby : Radomyslskij (Urickij) - žid.
Komisař justice : Steiriberg - žid.
Komisař  pro evakuace : Fenigstein - žid.
Asistent komisaře : Ravič - žid.
Asistent komisaře : Zaslavskij - žid.
Z těchto 22 ministrů první sovětské vlády bylo tedy 17 židů, 3 byli
počítaní za Rusy (Lenin, Čičerin, Lunačarskij), 1 Gruzínec (Stalin) a 1
Armén (Protian).
Vojenský komisariátse skládal z 35 židů, jednoho Němce, 7 Lotyšů, ale
ani jednoho Rusa.
Komisariát vnitra : 43 židů, 10 Lotyšů, 3 Arméni, 2 Poláci, 2 Němci, 2 Rusové
Komisariát zahraničí: 13 židů, 1 Lotyš, 1 Němec, 1 Rus.
Komisariát financi: 24 židů, 2 Lotyši, 1 Polák, 2 Rusové.
Komisariát justice : 18 židů, 1 Armén, nula Rusu.
Provincionální komisaři; 21 židů, 1 Lotyš, 1 Rus.
Byro prvního sovětu zástupců dělníku a vojáku v Moskvě :19 židů   3
Lotyši, 1 Armén, nula Rusů.
Ústřední výkonné komité 4. ruského kongresu zástupců dělníků a rolníků :
33 židů, 1 Rus (Lenin).
Zodpovědní redaktoři tehdejších novin (Pravda, Izvěstija, Znamja Truda
atd.): 41 židů, 1 Rus (Gorkij).

Porevoluční represe 1917-1926

Počet obětí dosud přesné nestanoven.  Ale dá se  odhadnout z několika příkladu nalezených v místních archivech.
Archangelská gubernie, 1919-1921 :
Hlavou pohraničníků byl Michail (Morduch) Frinovskij. Jeho bratranci, 3
bratři Katznelsonové za 18 měsíců práce odsoudili a dali popravit 25400
lidí. Kromě toho bylo postříleno více jak 34200 vězňů z okolních
koncentráku. Datum založení koncentráku : 9.12.1919.
Petrohradská gubernie, leden 1921-červeň 1922 : Trojka Isaak Mežeričer, Pinhas Krejg a Nikola) (Evzer) Minc odsoudila k okamžité smrti 47680 osob. Neznámo kolik bylo zastřeleno bez soudu.
Baku, květen 1921-leden 1924 : Vladimír (Volí) Gurevič, Mir Džafar Bagirov a Pavel Mojsejevič Gnesin dali popravit 67452 lidí, bez soudu zastřeleno přes 44600.
Taškent, srpen 1925-kveten 1926 : Izrail Katznelson a jeho trojka za pouhých 9 měsíců odsoudila a dala popravit 77420 lidí, plus neznámy počet bez soudu. Často šlo o lidí, kteří útěkem z SSSR se snažili jen vyhnout se hladu.
Nebudu opisoval všechna jména vrahu-čekistu a počty zastřelených v dalších městech,; vše se odehrávalo podobné. Jinde zahnali lidi do vody a topili - šampiónem tohoto "sportu " byl tábor u řeky Amur. Po zabíjeni bohatších lidí a inteligence, včetně vojáků a oficírů, nastoupila kolektivizace a likvidace kubíku. Nejhorší teror byl ovšem v okrajových republikách.
 V Kazachstánu roku 1930 kolektivizátor Gološčenko způsobil smrt 2 a pul miliónu lidí.
Kdo vlastnil stan a pár velbloudu, byl kulak, tudíž nepřítel. Aby zachrá­nili svůj život, lidi prchali, pokud mohli : z Ázerbájdžánu do Iránu, Kazachstánu do Činy.

Stalinova léta 1935-1938

Ústřední výbor KSSS : 61 židů, 17 nežidů, 7 neznámo.
Svaz lidových komisařů:115 židů, 18 nežidů, 3 nezn.
Komisariát mezinárodních věcí a obchodu :106 židů, 17 nežidů, 8 nezn.
Všeruský centrální výkonný komitét (VCIK) : 17 židů, 3 nežidé, 2 nezn.
Komisariát vnitřních věcí (NKVD) : 53 židů, 6 nežidů, 8 nezn.
Politické vedení Rudé armády : 20 židů, 1 nežid, 1 nezn.
Kulturní osvěta a svaz militantních ateistu : 40 židů, nula nežidů, 1 nezn.
Redaktoři novin :12 židů, nula nežidů, nula neznámých.
Ve vládě SSSR 9 lidových komisařů a 12 náměstků komisařů byli židé.
Mezi diplomaty do Ligy národu v Ženevě bylo posláno 7 židů a  1
Gruzínec. Velvyslanci byli rovněž téměř všichni židé.
Tajná policie. (NKVD) jakož i nápravná zřízení včetně Hlavní Správy
Lágru (GULAG) byly rovněž pod plnou kontrolou židů.

 

Shrnuto, v době nejkrutější  represe (1935-1935) vláda byla v rukou židů. Ti však ničili nejen ty "nezlepši mezi góji,  nýbrž leckdy i svoje lidi, když šlo o moc.
Representace SSSR v Lize Národu.
1.  Litvinov-Finkelstein - žid, hlava delegace.
2.  Rosenberg - žid.
3.  Stein - žid
4.  Markus - žid.
5. Breiner - žid.
6. Hirshfeld-žid.
7.  Halfand - žid.
8.  Svanidze - Gruzínec. Složeni NKVD :
Lidový komisař vnitřních věcí : Henrich Jagoda - litevský žid. Později
vystřídán Ježovem, který byl ženatý s židovkou.
První náměstek : Jakov Saulovič Arganov (Sorenson) - žid.
Vedení statní bezpečnosti:
Vedoucí zvláštního oddelení: Miron Gaj - žid.
Vedoucí ekonomického oddělení : Samuel Mironov - žid.
Vedoucí zahraničního (oddělení : Arkadij Sluckij - žid.
Vedoucí oddělení transportu : Abram Mojsejevič Šanin - žid.
Vedoucí operativního oddělení: Karl Pauker - žid.
Vedoucí speciálního oddělení: Benjamín Dobrodickij - žid.
Vedoucí antireligiozního oddělení : Isaj Joffe - žid.
Vedoucí hlavniho oddelení milice : Lev Bialski - žid.
Vedouci kriminálního vyšetřovaní: Leonid Vulf -žid.
K 29.11.1935 bylo ve vedení   NKVD 14 židu a
pouze 6 nežidu. U pohraniční straže jich bylo ještě méně.
Vedení GULAGU.
Až do roku  1936 hlavou oddělení NKVD byl Boris Berman, a hlavou
(Gulagu  Matvěj   Berman,  zřejmé  jeho  příbuzný    Jeho  náměstkem   byl
Samuel Jakovlevič Firin.
Náčelníkem pracovních táborů v karelské oblasti byl Samuel Koran, v
Severním kraji Finkelstein, v Sverdlovské oblasti Pograbinskij, v zapadni
Sibiři Sabo, v Kazachstánu Volin, atd.
Vedení "Souostroví Gulag", jak ty tábory nazval Solženicyn, se skládalo výlučné z židu Škoda, že Solženicyn, se o tom příliš nešíří. Jenže to by pak nedostal Nobelovu cenu ! Vynálezem těchto znamenitých lágru smrti se "vyznamenal" rovněž žid - Nathan Aronovič Frenkel, o čemž  náš tisk stydlivé mlčí, takže čtenář je omylem přisuzuje Hitlerovi nebo Stalinovi..

Židovské ženy, 1930-1990

Za židovské totality jediný způsob ostatních národu dostal se k moci byl sňatek s židovkou. Jako příklad vezmeme známe předáky z Kremlu, u kterých byla židovská manželka : Andrejev, Bucharin, Vorovskij, Vorošilov, Kalinin, Kirov, Lunačarskij, Molotov, Rykov, Kujbyšev, Poskrebyšev, Ježov, Tuchačevskij a další.
Poslední ženou Stalina (neoficiálně) byla Roza, sestra Lazára Kaganoviče. Jeho starší syn Jakov byl ženat na židovce, dcera Svetlana si rovněž vzala žida. I syn Chruščeva si vzal židovku. Andropov, sám napůl Armén - napůl žid, se též oženil s židovkou. Z novější doby citujme Brežněva, Suslova, dále prvního prezidenta Ruska - Jelcina. Pouze Gorbačev se do tohoto seznamu nehodí, ale jeho dcera si vzala žida.
Později se Stalin židovského internacionalismu začal bát, a ve strachu o svou osobu podnikal fyzickou likvidaci svých spolupracovníku. Za války kladl důraz na ruský patriotismus, což také oslabilo moc židů. Vyšlo o tom mnoho knih, přeskočím tedy poslední Stalinova léta, stejné jako řadu poměrné klidných desetiletí jeho nástupce, kdy ekonomie postupné zaostávala a židové přednostně Rusko opouštěli emigrací do Palestiny a USA

První vláda Jelcinova, 1991-1993

Celou dobu Jelcinova prezidentovaní (1991-1999) většina jeho rádců
byli židé, rovněž  hlavy jeho administrativy (Filatov, Čubajs, Vološin)
Poradce prezidenta v ekonomii: Livšic - žid.
Vláda :
Ministr ekonomie : Jasin - žid.
Náměstek mín. ekonomie : Urinson - žid.
Ministr financí: Panskov - žid.
Náměstek min. financi: Vavilov - žid.
Prezident Centrální banky : Paramonova - židovka.
Ministr zahraničí: Kozyrev - žid.
Ministr energetiky: Šafrannik - žid.
Ministr komunikací : Bulgak - žid.
Ministr přírodních zdrojů : Danilov-Danilian - žid.
Ministr transportu : Jefimov - žid.
Ministr zdravotnictví : Nečajev - žid.
Ministr véd : Sallykov - žid.
Ministr kultury : Sidorov - žid.
Moc propagandy :
Předseda komité masmédií : Gryzunov - žid.
Tisk:
Izvěstija : Golembiovskij - žid.
Komsomolskaja pravda : Fronin - žid.
Moskovskij komsomolec : Gusev (Drabkin) - žid.
Argumenty i fakty : Starkov - žid.
Trud : Potapov - žid.
Kommersant: Jakovlev (Ginzburg) - žid. Novyj Vzgljad ; Dodolev - žid. Nezavisimaja Gazeta : Tretjakov - žid. Večernaja Moskva : Lisin - žid. I.iteraturnaja (lazeta : Udalcov - žid. Glasnosť : Izjumov - žid. Sobesednik : Kozlov - žid. Selskaja Žizn : Charlamov - žid. Soveršenno sekretno : Borovik - žid.
Televize a radio :
Statní společnost "Ostankino" : Jakovlev - žid. Rossijskaja teleradio-kompanija : Popcov - žid.

Vláda oligarchů,  1996-1999

Nemá cenu uvádět jména Jelcinových ministrů, protože ve skutečnosti
v Rusku vládlo šest nebo sedm bankéřů :
Aven, Berezovskij, Gusinskij, Potanin, Smolenskij, Fridman, Chodorkovskij. Kromě nich ještě  hlava administrativy prezidenta Čubajs, Volonin a dcera prezidenta Taťana Djačenko.

Roky Putina, 2000-2006

Předseda vlády : Fradkov - žid. Statni monopol:
Prezident firmy EKS Rossija : Čubajs - žid. Prezident firmy OAO Gazprom : Miller - žid.
Propaganda : Došlo ke koncentraci prostředků masové informace v rukou státu. Jenže stát je v rukách koho ?
Zdá se, ze hlavní rysy židovské nadvlády zůstávají. Aby se udrželi v Rusku u moci, židé si našli pár obětních beránku. prvním z nich byt Gusinskij, majitel 4 televizních programu NTVi, který nakonec emigroval do Izraele (vysílání je dnes dostupné na internetu). Další byl Chodorkovskij, který se za Jelcina zmocnil sibirské ropy a plynu - dnes je ve vězení za nezaplacení dani
Anatolij Čubajs hrál roli "Lazára Kaganoviče", neboli stínového lídra. Za jeho předsednictví v Komisi státního majetku v roce 1996 přešlo 60% ruského bohatství pod kontrolu židů. Dnes připravuje k privatizaci klíčový statni monopol "Rossija". Za své zásluhy vůči židům je jako jediný z Ruska členem "Bilderbergského klubu".
Vyše nad Bilderbergem jsou ovšem židovské finanční klany, které kontroluji  Federální Rezervu USA.
 Vzpomeňme si, že bolševickou revoluci financovali pravé oni (Schiff a Kuhn).

Kdo vládnul v SSSR?

Kdo rozpoutal peklo světového komunismu? Kdo nese zodpovědnost za desítky milionů popravených, zastřelených, umučených, ubitých,

Kdo nese zodpovědnost za porobení národů? Rok 1917-1918!

Rada národních komisařů v SSSR!

Předseda rady - Lenin (Uljanov)

Komisař zahraničních věcí - Čicerin

Komisař národních záležitostí - Stalin (Džugašvili)

Prezident nejvyšší hospodářské rady - Larín (Lurie)

Komisař výstavby - Schlichter

Komisař zemědělství - Protían

Komisař státní kontroly - Lander

Komisař armády a námořnictví - Trocky (Bronstein)

Komisař státních pozemků - Kaurmann

Komisař veřejných prací - Schmid

Komisař veřejného zásobování - E. Lilina (Knihisen)

Komisař školství - Lunčarsky (Mandelstam)

Komisař pro věci náboženské - Spicberg

Národní komisař - Zinovjev (Apfelbaum)

Komisař zdravotnictví - Anvelt

Komisař tisku - Volodarcky (Kogen)

Komisař volební - Radomyslsky (Urlicky)

Komisař spravedlnosti - Steinberg

Komisař dopravy - Fenigstein

I. zástupce dopravy - Fenigstein

II. zástupce dopravy - Zaslavsky

Komisař financí - Gukovsky

Z dvacetidvoučlenné rady pouze jeden Armén, jeden Gruzinec, jeden Rus a osmnáct ne - Slovanů!

Nejvyšší státní administrativa měla 545 členů. Z toho: 11 Arménů, 1 Čech, 3 Finové, 2 Gruziná, 1 z Lneride, 34 Lotyšů, 1 Maďar, 11 Němců, 3 Poláci, 23 Rusů a 455 ne - Slovanů! Kdo tedy provedl revoluci a ovládnul Rusko?

Výkřikem hrůzné občanské války v Rusku došlo 16. července 1918, kdy byla vyvražděna carská rodina Mikuláše IL Zavražděni byli carští manželé, jejich pět dětí a čtyři služební.

To bylo právě v době, kdy se komunisté sami nacházeli ve velké tísni! Surový čin likvidace cara měl jednak odstrašit nepřátele, zlikvidovat pravoslavné náboženství a jednak ukázat i vlastním stoupencům, že není návratu k minulosti a že pro komunisty je možné jen dokonalé vítězství nebo totální zničení! (The Genesis of Czechoslovakia", Josef Kalvoda, str. 375)

Na konferenci v Jássy (Rumunsko) koncem roku 1917 generál Alexejev věřil, že by pomocí čs. legií mohl zachránit "Donskou oblast", kde čekal generál Kaledin se sto tisící kozáků a tím uchránit případně celou Rus od bolševizmu. Masaryk odmítl požadavek náčelníka spojenecké mise v Jassy, aby čs. jednotky obsadily Bessarabii a jižní Rusko a tím pomohly spojencům udržet jižní frontu (ukrajinskou). Když pak 25. ledna 1918 vyhlásila Ukrajina svou samostatnost, vyslovil se Masaryk proti svobodné Ukrajině mimo rámec Ruska v obavě, že by se prý taková Ukrajina mohla stát provincii Německo-Rakousko-Uherska.

Masaryk, který tak vehementně zastával bojovou neutralitu čs. legií v revolučním Rusku, sám později prohlásil, že mohl Rusko zachránit od bolševizmu ve dnech povstání petrohradských komunistů, 7. listopadu 1917, kdy měl k dispozici dvě divize (40 tisíc) zkušených a dobře vyzbrojených legii.

Masaryk se tragicky mýlil v domnění, že ustavení vlády Sovětů je jen přechodná fáze pro Rusko s jeji omezenou proletářskou revoluci.

V názoru na komunizmus se Masaryk a Beneš zásadně rozcházeli i se Štefánikem, který si byl mimo to i vědom vděčnosti k národnímu Rusku za zřízení čs. legií, jež vyzýval ještě na jaře 1919 - před návratem ze Sibiře do Evropy - k neúprosnému boji proti komunizmu, nepříteli svobody a důstojnosti člověka a celého lidstva.

Po tragédii v Ivance, poblíž vajnorského letiště, 4. května 1919, hlas Štefánika umlkl.

Na pařížské mírové konferenci se Kramář, předseda es. vlády, zasazoval o intervenci spojenců na záchranu národního Ruska. Viděl v tom druhou, no-vou příležitost pro naše legie a prozřetelnostní výzvu k velikosti našeho národa nejen ve Slovanstvu a Evropě, ale i v historii celého lidstva. 18. července 1919 obdržel na konferenci přípis od prezidenta Masaryka, že je zbaven svého úřadu. (???)

Ještě 28. října 1919, když už bolševické jednotky učinily konec nezávislosti Ukrajiny a Bílé Rusi, obhajoval Masaryk svou neutralitu k ruské revoluci. Proto mohl generál Syrový, který vždy ochotně plnil příkazy Benešovy, vydat v únoru 1920 admirála Kolčaka bolševikům i se zlatým pokladem. Kol-čak byl zastřelen 7. února a jeho poslední slova prý byla: "Spasibo vam, Čecho-sobaki!" (Děkuji vám, Čeští psi!) Svědectví o tom také vydal na Borech a v Leopoldově Benešem zrazený a vězněný armádní generál Jan Sýrový.

Téhož roku v srpnu se valily armády bolševiků přes Polsko s úmyslem spojit se s německým proleta-riátem k ovládnutí Evropy, dle směrnic Trockého-Bronsteina, na světovou revoluci. "Zázrak na Visle", jak dosud Poláci nazývají toto vítězství nad přesilou komunistické invaze, tomu zabránil.

Tak Poláci po druhé zachránili Evropu: r. 1863 u Vídně před Turky a 15. srpna 1920 na Visle před bolševizmem (byť jen na čtvrt století)!

Čeští železničáři pod vlivem socialisace státu, jak známo, zadrželi vlaky z Francie se zbraněmi pro napadené Polsko. "Prý odvetou za Těšínsko!"

Takto jsme po 28. říjnu 1918 pod vedením "našich nových vůdců zradili národní Rusko.

Koudelka Josef

hlavna stranka